Alexij Slav: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Literatura: upřesnění reference
značka: editor wikitextu 2017
m typo odkazů
Řádek 2: Řádek 2:
| barva = darkred
| barva = darkred
| barva textu = white
| barva textu = white
| titul = [[despota]]
| titul = [[Despota (titul)|despota]]
| vláda = [[1208]]–[[1230]]
| vláda = [[1208]]–[[1230]]
| předchůdce =
| předchůdce =
Řádek 19: Řádek 19:
Alexij Slav byl synem sestry [[Seznam bulharských panovníků|bulharských carů]] [[Asen I.|Asena I.]], [[Petr II. Bulharský|Petra II.]] a [[Kalojan|Kalojana]]. Narodil se v druhé polovině 12. století a z oné doby nejsou o něm žádné zmínky. V dějinách se vynořil v roce 1207, kdy se po smrti cara Kalojana energicky postavil proti jeho samozvanému nástupci [[Boril|Borilovi]]. Legitimní nástupce [[Ivan Asen II.|Ivan]], nejstarší syn [[Asen I.|Asena I.]], byl ještě nezletilý a podařilo se mu s mladším bratrem Alexandrem uprchnout do [[Haličsko-volyňské knížectví|Haličského knížectví]]. Mezi pretendenty trůnu patřil Borilův bratr [[Strez]] a také Alexij.
Alexij Slav byl synem sestry [[Seznam bulharských panovníků|bulharských carů]] [[Asen I.|Asena I.]], [[Petr II. Bulharský|Petra II.]] a [[Kalojan|Kalojana]]. Narodil se v druhé polovině 12. století a z oné doby nejsou o něm žádné zmínky. V dějinách se vynořil v roce 1207, kdy se po smrti cara Kalojana energicky postavil proti jeho samozvanému nástupci [[Boril|Borilovi]]. Legitimní nástupce [[Ivan Asen II.|Ivan]], nejstarší syn [[Asen I.|Asena I.]], byl ještě nezletilý a podařilo se mu s mladším bratrem Alexandrem uprchnout do [[Haličsko-volyňské knížectví|Haličského knížectví]]. Mezi pretendenty trůnu patřil Borilův bratr [[Strez]] a také Alexij.


Poté, co Boril částečně upevnil svoji moc a zahájil represe proti svým nepřátelům, opustil Alexij hlavní město [[Veliko Tarnovo|Trnovo]]. V té době sídlil na hradu Cepina, odkud ovládal rozsáhlá území od [[Rodopy|Středních Rodopů]] až po ústí [[Struma|Strumy]]. Po porážce [[Druhá Bulharská říše|Bulharska]] v [[Bitva u Plovdivu|bitvě u Plovdivu]] se v listopadu 1208 oženil s dcerou [[Latinské císařství|latinského císaře]] [[Jindřich Flanderský|Jindřicha]] a stal se jeho vazalem. Na oplátku obdržel titul despoty.
Poté, co Boril částečně upevnil svoji moc a zahájil represe proti svým nepřátelům, opustil Alexij hlavní město [[Veliko Tarnovo|Trnovo]]. V té době sídlil na hradu Cepina, odkud ovládal rozsáhlá území od [[Rodopy|Středních Rodopů]] až po ústí [[Struma|Strumy]]. Po porážce [[Druhá Bulharská říše|Bulharska]] v [[Bitva u Plovdivu|bitvě u Plovdivu]] se v listopadu 1208 oženil s dcerou [[Latinské císařství|latinského císaře]] [[Jindřich Flanderský|Jindřicha]] a stal se jeho vazalem. Na oplátku obdržel titul [[Despota (titul)|despoty]].


V roce 1211 se spojil s [[Epirský despotát|epirským despotou]] [[Michael Komneneos Dukas|Michaelem Dukou]] a společně porazili Borila. Získal tím území za Strumou a v roce 1215 tak mohl přesunout svoje sídlo do [[Melnik]]u a tam zřídil věhlasný královský dvůr. Jeho knížectví se stalo znovu součástí Bulharska po [[Bitva u Klokotnice|bitvě u Klokotnice]] v roce 1230. Není jasné, zda v té době Alexij ještě žil, poslední záznam o něm je datován k prosinci 1228. Rovněž nejsou zprávy o tom, že by měl nějaké potomky.
V roce 1211 se spojil s [[Epirský despotát|epirským despotou]] [[Michael Komneneos Dukas|Michaelem Dukou]] a společně porazili Borila. Získal tím území za Strumou a v roce 1215 tak mohl přesunout svoje sídlo do [[Melnik]]u a tam zřídil věhlasný královský dvůr. Jeho knížectví se stalo znovu součástí Bulharska po [[Bitva u Klokotnice|bitvě u Klokotnice]] v roce 1230. Není jasné, zda v té době Alexij ještě žil, poslední záznam o něm je datován k prosinci 1228. Rovněž nejsou zprávy o tom, že by měl nějaké potomky.

Verze z 25. 3. 2019, 21:45

Alexij Slav
despota
Doba vlády12081230
Úmrtíasi 1230
PohřbenMelnik
DynastieAsenovci
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexij Slav (bulharsky Алексий Слав, řecky Ἀλέξιος Σθλαῦος; druhá polovina 12. století až asi 1230) byl bulharský šlechtic z rodu Asenovců, který byl vládcem vlastního knížectví v oblasti Pirinu a Rodopů.

Životopis

Alexij Slav byl synem sestry bulharských carů Asena I., Petra II. a Kalojana. Narodil se v druhé polovině 12. století a z oné doby nejsou o něm žádné zmínky. V dějinách se vynořil v roce 1207, kdy se po smrti cara Kalojana energicky postavil proti jeho samozvanému nástupci Borilovi. Legitimní nástupce Ivan, nejstarší syn Asena I., byl ještě nezletilý a podařilo se mu s mladším bratrem Alexandrem uprchnout do Haličského knížectví. Mezi pretendenty trůnu patřil Borilův bratr Strez a také Alexij.

Poté, co Boril částečně upevnil svoji moc a zahájil represe proti svým nepřátelům, opustil Alexij hlavní město Trnovo. V té době sídlil na hradu Cepina, odkud ovládal rozsáhlá území od Středních Rodopů až po ústí Strumy. Po porážce Bulharska v bitvě u Plovdivu se v listopadu 1208 oženil s dcerou latinského císaře Jindřicha a stal se jeho vazalem. Na oplátku obdržel titul despoty.

V roce 1211 se spojil s epirským despotou Michaelem Dukou a společně porazili Borila. Získal tím území za Strumou a v roce 1215 tak mohl přesunout svoje sídlo do Melniku a tam zřídil věhlasný královský dvůr. Jeho knížectví se stalo znovu součástí Bulharska po bitvě u Klokotnice v roce 1230. Není jasné, zda v té době Alexij ještě žil, poslední záznam o něm je datován k prosinci 1228. Rovněž nejsou zprávy o tom, že by měl nějaké potomky.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexius Slav na anglické Wikipedii.

Literatura

  • BAKALOV, Georgi; KUMANOV, Milen. АЛЕКСИЙ СЛАВ (деспот Слав) (II половина на XII в.-след 1230). Sofie: Труд, 2003. ISBN 954528613X. (bulharsky) 
  • BOŽILOV, Ivan. Фамилията на Асеневци (1186–1460). Генеалогия и просопография. Sofie: Българска академия на науките, 1994. ISBN 954-430-264-6. (bulharsky) 
  • KĂNEV, Nikolaj. Алексий Слав - претендентът на латинския император Анри дьо Ено за българския царски престол или отново за деспотската титла на Алексий Слав. In: PAVLOV, Plamen; KĂNEV, Nikolaj; CHRISIMOV, Nikolaj. Великите Асеневци. Veliko Tărnovo: Абагар, 2016. Dostupné online. ISBN 978-619-168-175-4. S. 97-98. (bulharsky)