Rčení: Porovnání verzí
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
přidano rčení |
||
Řádek 52: | Řádek 52: | ||
* Točí se jak na báni. |
* Točí se jak na báni. |
||
* Stále tramtejluje. |
* Stále tramtejluje. |
||
* Má na růžích ustláno. |
|||
* Má utrum. |
* Má utrum. |
||
* Staví se jako křeček. |
* Staví se jako křeček. |
Verze z 31. 10. 2017, 20:12
Rčení je útvar lidové slovesnosti. Je to krátká průpovídka vyjadřující určitou životní zkušenost, např „Nechá si pro krejcar koleno vrtat“ či „má obě ruce levé“.
Související pojmy
Rčení úzce souvisí s úslovím a pořekadlem. Rčení se liší od pořekadla především tím, že rčení lze volně časovat (házet perly sviním), zatímco pořekadlo jen v omezené míře nebo vůbec ne (chyba lávky; já nic, já muzikant), úsloví pak tvoří přechodový typ mezi rčením a pořekadlem.[1]
Specifickým typem rčení je přirovnání. Přirovnání charakterizuje vlastnost subjektu připodobněním k typické vlastnosti nějaké osoby, zvířete, předmětu apod. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice „jako“, ale existuje i celá řada jiných forem přirovnání:
- „za“ – má sílu za koně;
- komparativ + než – má se hůře než pes (popř. bezpředložkově – má se hůře psa);
- „nad“, „přes“ – je chytrý nad lišku;
- přímá metaforická označení, např. baba, tele, křeček
Podobným útvarem je také přísloví, které se však od rčení liší se v několika ohledech:
- přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti; rčení je produktem lidové fantazie
- smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání; smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu
- přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat; rčení a pořekadla se stávají částmi vět a lze je časovat
Sbírka českých rčení
Pravděpodobně nejobsáhlejší sbírkou českých lidových rčení je kniha Jaroslava Zaorálka Lidová rčení. Kniha poprvé vyšla v roce 1947, takže pochopitelně neobsahuje nově vzniklá rčení z moderní doby.
Pořekadla z Pošumaví
- Nechá si pro krejcar koleno vrtat.
- Mladá žena, starej muž, na děti si koupí vůz.
- Hladovému jde břicho vandrem.
- Žvaní, kam čert káže.
- Je hrubej jak šerka.
- Kouká jako štyřák z pytlíku.
- Dlouhej jak pabuza.
- Půjde pro pěťák až na Svatou horu.
- Má v hlavě jako na drahách.
- Chodí jako Baborák.
- Co ti šmakuje, to ti žaludek nezkazí.
- Dostal viks.
- Zvědavej jak brabenec.
- Jakej šel, takovou potkal.
- Je to dobrodinec chudejch psů.
- Točí se jak motovidlo.
- S Adamem si tyká.
- Točí se jak na báni.
- Stále tramtejluje.
- Má na růžích ustláno.
- Má utrum.
- Staví se jako křeček.
- Má samé tetle mechtle.
- Točí se jak na vobrtlíku.
- Je nafoukanej jako žába.
- Je roztrhanej jako Prajs.
- Má se jako pámbů ve Frankrajchu.
- Napitej jako kanon.
Reference
- ↑ ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha: Academia, 2001. Kapitola Úvodní poznámky, s. VII.
Literatura
- ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha: Academia, 2000.