Balduin IV. Flanderský: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
m →‎top: sjednocení iboxů za použití AWB
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox panovník
{{Infobox - panovník
| barva =#514671
| barva =#514671
| barva textu =white
| barva textu =white

Verze z 14. 2. 2016, 14:29

Balduin IV. Flanderský
hrabě flanderský
[[Soubor:|220px|alt=Portrét|]]
Doba vlády988-1035
Narození980
Úmrtí30. května 1035 (ve věku 54–55 let)
PohřbenKlášter svatého Petra v Gentu
PotomciBalduin V. Flanderský
Ermengarda
Judita Flanderská
OtecArnulf II. Flanderský
MatkaRozala Italská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Balduin IV. Flanderský zvaný Bradatý (francouzsky Baudouin le Barbu nebo Baudouin Belle-Barbe; 98030. května 1035) byl flanderský hrabě v letech 9881035.

Život

Byl synem flanderského hraběte Arnulfa II. a Rozaly, dcery krále italského krále Berengara II. V době otcovy smrti byl malým chlapcem a regentkou se stala jeho babička Matylda Saská.

Během své vlády se dostal do válečného sporu s německým císařem Jindřichem II., když za podpory Lamberta z Lovaně a Reginara z Monsu z Valenciennes vyhnal markraběte Arnulfa.[1]

... flanderský vévoda Balduin podnícený mládím, bohatstvím a špatnými rádci se nechal svést k válce proti králi...
— Dětmar z Merseburku[2]

Císař Jindřich marně obléhal v září roku 1006 Valenciennes a na místo se vrátil po řádné přípravě a svolání svých vazalů v létě roku 1007. Podařilo se mu dostat přes Šeldu a Balduin se obrátil na útěk. Posléze pokorně žádal o milost a v říjnu 1007 při slavnostním ceremoniálu v Cáchách získal říšské statky lénem.[2] O pát let později se mu podařilo rozšířit svá panství o Zeeland, který také získal jako léno od Jindřicha II.

Rodina

Balduin byl dvakrát ženat. Poprvé s Ogivou, dcerou hraběte Fridricha Lucemburského. Z tohoto manželství se narodil syn a dědic Balduin V. Po smrti své manželky se oženil podruhé s Eleonorou, dcerou normandského vévody Richarda II. Z druhého manželství se narodila dcera Judita, která se později provdala za Tostiga Godwinsona a po jeho smrti v roce 1066 v bitvě u Stamford Bridge se provdala podruhé za bavorského vévodu Welfa IV.

Odkazy

Reference

  1. Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0088-4. S. 306. 
  2. a b Dětmar, str. 176

Literatura

  • LEO, Heinrich. Zwölf Bücher niederländischer Geschichten. 1. Die Geschichte der einzelnen niederländischen Landschaften bis zu der Herrschaft des Hauses Burgund. Halle: Eduard Anton, 1832. 951 s. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

Nevložen titul!
9881035