Klášter svatého Petra v Gentu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Klášter svatého Petra
Nově vysazené vinice před Sint-Pieterskerk na Blandijnbergu (2010)
Nově vysazené vinice před Sint-Pieterskerk na Blandijnbergu (2010)
Účel stavby

muzeum, výstavní síň

Základní informace
Slohbaroko
Současný majitelHistorische Huizen Gent
Poloha
AdresaSint-Pietersplein 9, Gent, BelgieBelgie Belgie
Souřadnice
Gent
Gent
Další informace
Webhttps://sintpietersabdij.stad.gent/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter svatého Petra v Gentu (nizozemsky Sint-Pietersabdij, francouzsky Abbaye Saint-Pierre-au-Mont-Blandin) je bývalý benediktinský klášter v belgickém Gentu. Nyní slouží jako muzeum a výstavní prostory.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založil jej ve druhé polovině 7. století Amandus, misionář vyslaný franskými králi k obrácení zdejších pohanů.[1] V oblasti založil dva kláštery, svatého Bavona a svatého Petra na Blandijnbergu. Během zimy na přelomu let 879–80 klášter napadli a zpustošili Vikingové a pak zůstal poměrně chudý až do 10. století, kdy jej Arnulf I. Flanderský obdařil relikviemi a majetkem. Dalšími dary rozmnožil klášterní majetek Edgar, anglický král, Arnulfův bratranec. Od druhé poloviny století bylo opatství nejbohatším ve Flandrech a význam klášterní školy daleko přesahoval hranice města. Roku 984 Gerbert z Aurillacu (pozdější papež Silvestr II.), představený školy při katedrále v Remeši, požádal o přijetí remešských studentů na zdejší školu. Její význam jako centra svobodných umění pokračoval až do 11. století. Opatství s rozsáhlými pozemkovými držbami hrálo důležitou roli při zúrodnění krajiny během dvanáctého a třináctého století, kdy nechalo přeměnit lesy s močály a bažinami v zemědělskou půdu. Ve století patnáctém byla vybudována velkorysá klášterní knihovna a skriptorium, rozšířen refektář a klášterní kostel a i další budovy byly výrazně zkrášleny.

První úpadek nastal v roce 1539 během povstání v Gentu a další v roce 1560, kdy Nizozemci kořistili během náboženských válek, které vyvrcholily obrazoborectvím (Beeldenstorm) roku 1566, kdy se kostel ocitl v ruinách, knihovna byla rozchvácena a další budovy těžce poškozeny. Mniši našli dočasné útočiště ve špitále a bohoslužby se sloužily v refektáři. Ústrky však pokračovaly a mniši nakonec v roce 1578 prchli do Douai. Klášterní budovy byly prodány ve veřejné dražbě a zčásti zbořeny a materiál posloužil při stavbě městského opevnění. Klášter se v roce 1584 stal církevním majetkem a byl nakonec přebudován. Nový klášterní kostel, jehož stavba započala roku 1629, byl zbudován v barokním slohu stejně jako několik nových budov. Ještě jednou nastal rozmach v 18. století, kdy vznikly další stavby a stávající byly rozšířeny a kdy byl dormitář přeměněn v knihovnu s více než deseti tisíci svazků. Ale úplný konec měl zanedlouho přijít, první ranou byla revoluce v Brabantsku v letech 1789–90, pak francouzský vpád v roce 1793. Nakonec 1. září 1796 Direktorium zrušilo všechny náboženské instituce. V roce 1798 byla vyklizena knihovna, knihy byly posléze předány univerzitě v Gentu. Od roku 1798 sloužil klášterní kostel jako muzeum, ale církvi byl v roce 1801 vrácen a znovuzasvěcen Naší Paní Svatopetrské (Onze-Lieve-Vrouw-Sint-Pieterskerk). Zbytek opatství přešel v roce 1810 do majetku města a byl zčásti zbořen, aby uvolnil místo pro kasárna, jež zde stála až do roku 1948.

Kolem roku 1950 zahájilo město program obnovy, který stále pokračuje. Rekonstrukce začala kapitulní síní, pokračovala v západním křídle starým refektářem a kuchyněmi. Práce na vinných sklepech a v podkroví byly dokončeny v sedmdesátých letech minulého století, v roce 1982 byly dokončeny práce na opatství a v roce 1986 terasa. V devadesátých letech začalo s rekonstrukcí křídla s refektářem.

Využití klášterních prostor[editovat | editovat zdroj]

Klášter slouží jako muzeum a výstavní prostory, ve kterých byla v roce 2000 instalována velká výstava k výročí císaře Karla V.. a v říjnu 2001 hostily 88. zasedání Evropské rady.[2]

Katolická církev užívá pozici titulárního opata od svatého Petra pro benediktinské titulární opaty.

Catalogum Abbas[editovat | editovat zdroj]

Periode Name
XLVIII 1390–1412 Geeraert IV de Leeuwenaert
XLIX 1412–1422 Ioannes VI de Maeyeghem
L 1422–1443 Busschardvs de Munter
LI 1443–1475 Ioannes VII Haesebyt
LII 1475–1494 Filips I von Polignac
LIII 1494–1517 Filips II Courault
LIV 1494–1517 Ioannes VIII von Cauweburcht
LV 1517–1555 Geeraert Cuelsbrouck
LVI 1555–1569 Franciscus de Schelfaut
LVII 1569–1582 Ghislenus de Temmerman
LVIII 1582–1595 Lambertus Huberti
LIX 1595–1597 Frederik van Eyne
LX 1597–1615 Colombanus Vrancx
LXI 1615–1633 Joachim Arsenius Schaecx
LXI 1633–1650 Geeraert Rym
LXII 1650–1656 Antonius Engrand
LXIII 1656–1680 Amandus Hovelincx
LXIV 1680–1684 Robertus IV Willocqueau
LXV 1684–1712 Maurus Verschueren
LXVI 1716–1719 Aemilianus Cruycke
LXVII 1720–1760 Antonius Mutsaert
LXVIII 1730–1760 Filips Standaert
LXIX 1760–1791 Gudwalus Seigers
LXX 1791– Martinus vande Velde

Titulární opati[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saint Peter's Abbey, Ghent na anglické Wikipedii.

  1. History [online]. 2014 [cit. 2017-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-28. (anglicky) 
  2. Fight against terrorism to dominate EU summit of Ghent [online]. 2017 [cit. 2017-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]