Václav Weinzettl: Porovnání verzí
m přidána Kategorie:Ředitelé škol za použití HotCat |
m odstranění chyby, odrážky značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 18: | Řádek 18: | ||
Po maturitě v letech 1882–1887 studoval pozemní stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze<ref name=":0">{{Citace periodika|příjmení = Blažek|jméno = Viktor|titul = Meziválečná pomníková tvorba na Jičínsku a odkaz architekta Václava Weinzettla|periodikum = Zprávy památkové péče|datum = 2015|ročník = 74|číslo = 4|strany = 321, 322|url = |issn = 1210-5538}}</ref> (ČVUT). Svou praxi vykonával u rakouského architekta [[Achille Wolf|Achilleho Wolfa]]. |
Po maturitě v letech 1882–1887 studoval pozemní stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze<ref name=":0">{{Citace periodika|příjmení = Blažek|jméno = Viktor|titul = Meziválečná pomníková tvorba na Jičínsku a odkaz architekta Václava Weinzettla|periodikum = Zprávy památkové péče|datum = 2015|ročník = 74|číslo = 4|strany = 321, 322|url = |issn = 1210-5538}}</ref> (ČVUT). Svou praxi vykonával u rakouského architekta [[Achille Wolf|Achilleho Wolfa]]. |
||
V letech 1895–1897 byl pověřen řízením rodinných císařských statků ve Vídni. Na velkostatku v Orthu, zejména |
V letech 1895–1897 byl pověřen řízením rodinných císařských statků ve Vídni. Na velkostatku v Orthu, zejména v Esslingen řídil výstavbu hospodářských budov. Pracovní činností byl zaměřen na sochařství a kamenictví. Od 1. března 1897 vyučoval ve škole pro kameníky v Hořicích v Podkrkonoší, kde od roku 1904 se stal druhým (v pořadí) ředitelem a školu vedl až do roku 1929, kdy odešel do penze.<ref name=":0" /> |
||
Od roku 1905 byl také technický poradce<ref group="p.">technický referent Komitétu pro udržování vojenských pomníků na královéhradeckém bojišti v roce 1866</ref> pro uchování válečných pomníků postavených v roce 1866 v Čechách (Ústřední spolek za udržování vojenských Pomníku z Roku 1866 v Čechách). V roce 1908 vznikla pobočka muzea galerie soch se sbírkou moderního sochařství. Později se z této budovy stal pavlačový dům. |
Od roku 1905 byl také technický poradce<ref group="p.">technický referent Komitétu pro udržování vojenských pomníků na královéhradeckém bojišti v roce 1866</ref> pro uchování válečných pomníků postavených v roce 1866 v Čechách (Ústřední spolek za udržování vojenských Pomníku z Roku 1866 v Čechách). V roce 1908 vznikla pobočka muzea galerie soch se sbírkou moderního sochařství. Později se z této budovy stal pavlačový dům. |
||
=== Tvorba === |
=== Tvorba === |
||
Památník Ossaria ve Kbelnici u Jičína |
* Památník Ossaria ve Kbelnici u Jičína |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
=== Literární činnost === |
=== Literární činnost === |
||
Víra v nové době (1924) |
* Víra v nové době (1924) |
||
=== Vyznamenání === |
=== Vyznamenání === |
||
Zlatý záslužný kříž s korunou, |
* Zlatý záslužný kříž s korunou, |
||
* rytíř carského ruského řádu sv. Stanislava III. tř. |
|||
* Knížecí řád Schaumburg-Lippeovský III. tř. |
|||
Knížecí řád Schaumburg-Lippeovský III. tř. |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
Verze z 10. 11. 2015, 19:47
Václav Weinzettl | |
---|---|
Václav Weinzettl | |
Narození | 4. ledna 1862 Stráž nad Nežárkou Rakouské císařství |
Úmrtí | 24. dubna 1930 (ve věku 68 let) Praha Československo |
Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
Povolání | architekt, vysokoškolský učitel, filozof a učitel |
Příbuzní | Valentin Weinzettl (sourozenec) |
Funkce | ředitel školy |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
bratr | Valentin Weinzettl |
---|
Václav Weinzettl (4.ledna 1862 Stráž nad Nežárkou[1] – 24. dubna 1930 Praha) byl architekt a technický ředitel státní průmyslové školy sochařské a keramické v Hořicích.
Životopis
Po maturitě v letech 1882–1887 studoval pozemní stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze[2] (ČVUT). Svou praxi vykonával u rakouského architekta Achilleho Wolfa.
V letech 1895–1897 byl pověřen řízením rodinných císařských statků ve Vídni. Na velkostatku v Orthu, zejména v Esslingen řídil výstavbu hospodářských budov. Pracovní činností byl zaměřen na sochařství a kamenictví. Od 1. března 1897 vyučoval ve škole pro kameníky v Hořicích v Podkrkonoší, kde od roku 1904 se stal druhým (v pořadí) ředitelem a školu vedl až do roku 1929, kdy odešel do penze.[2]
Od roku 1905 byl také technický poradce[p. 1] pro uchování válečných pomníků postavených v roce 1866 v Čechách (Ústřední spolek za udržování vojenských Pomníku z Roku 1866 v Čechách). V roce 1908 vznikla pobočka muzea galerie soch se sbírkou moderního sochařství. Později se z této budovy stal pavlačový dům.
Tvorba
- Památník Ossaria ve Kbelnici u Jičína
- Baterie mrtvých na Chlumu u Hradce Králové
- Riegrův obelisk v Hořicích
- Mauzoleum rodiny Šliků ve Veliši u Jičína
- Pod jeho vedením a jeho plánu byla postavena nová synagoga v Hradci Králové (1904–1905)
- Krkonošský pavilon sochařství a kamenictví v Hořicích (1903)
- funerální plastiky, návrhy vojenských pomníků ap.
Literární činnost
- Víra v nové době (1924)
Vyznamenání
- Zlatý záslužný kříž s korunou,
- rytíř carského ruského řádu sv. Stanislava III. tř.
- Knížecí řád Schaumburg-Lippeovský III. tř.
Odkazy
Poznámka
- ↑ technický referent Komitétu pro udržování vojenských pomníků na královéhradeckém bojišti v roce 1866
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Weinzettl na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Weinzettl
- http://www.horice.org/cz/kultura/dalsi-pametihodnosti/smetanovy-sady/
- http://www.horice.org/cz/kultura/dalsi-pametihodnosti/socharsko-kamenicka-skola/