Fyzická osoba: Porovnání verzí
opravy |
Korekce referencí i obsahu s ohledem na novelu občanského zákoníku k 1. 1. 2014. |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
'''Fyzická osoba''' (FO) je [[právo|právní pojem]], kde je třeba odlišovat osobu ([[člověk]]a) od jiných druhů osob, které právo za samostatný subjekt uznává ([[právnická osoba]]). |
'''Fyzická osoba''' (FO) je [[právo|právní pojem]], kde je třeba odlišovat osobu ([[člověk]]a) od jiných druhů osob, které právo za samostatný subjekt uznává ([[právnická osoba]]). |
||
[[Právní osobnost]] (''právní subjektivitu'') má každý [[člověk]] od [[početí]] do [[smrt]]i; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o [[nasciturus|nascituru]], je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí [[právní fikce]], že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v [[dědické právo|dědickém právu]], neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat [[dědictví]] a nestává se tedy sám [[zůstavitel]]em).<ref>§ |
[[Právní osobnost]] (''právní subjektivitu''), tedy způsobilost mít v mezích [[Právní řád|právního řádu]] práva a povinnosti, má každý [[člověk]] od [[početí]] do [[smrt]]i; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o [[nasciturus|nascituru]], je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí [[právní fikce]], že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v [[dědické právo|dědickém právu]], neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat [[dědictví]] a nestává se tedy sám [[zůstavitel]]em).<ref>§ 25 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“) </ref> [[Smrt]]í tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na [[právní nástupce]]. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije<ref>§ 73–75 ObčZ </ref>, případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud [[prohlášení za mrtvého|prohlásit za mrtvou]].<ref>§ 26 odst. 2 ObčZ a § 195–200 zákona č. 99/1963 Sb., [[občanský soudní řád]]</ref> |
||
[[Svéprávnost]], tedy |
[[Svéprávnost]], tedy způsobilost nabývat pro sebe ''vlastním'' [[Právní jednání|právním jednáním]] práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat), mají ale jen [[zletilost|zletilí]], tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (anebo dovršili 16 let věku, ale uzavřeli s povolením soudu [[manželství]] nebo jim byla svéprávnost přiznána [[Soud|soudem]]<ref>§ 37 ObčZ</ref>) a kterým zároveň nebyla tato způsobilost omezena. Zcela zbavit fyzickou osobu nebo samostatně se vzdát svéprávnosti možné není, pouze je možné ji soudem omezit např. kvůli [[Duševní porucha|duševní poruše]] nebo nadměrnému požívání omamných látek.<ref>§ 55–65 ObčZ</ref> |
||
Nezletilý je schopen nabývat v zásadě všech práv a povinností a je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.<ref>§ 31 ObčZ</ref> V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho [[zákonný zástupce]] nebo je možné mu zákonným zástupcem udělit souhlas k takovému jednání, pokud není zákonem zvlášť zakázáno.<ref>§ 32 odst. 1 a § 33 odst. 1 ObčZ</ref> |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 7. 1. 2014, 16:58
Fyzická osoba (FO) je právní pojem, kde je třeba odlišovat osobu (člověka) od jiných druhů osob, které právo za samostatný subjekt uznává (právnická osoba).
Právní osobnost (právní subjektivitu), tedy způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, má každý člověk od početí do smrti; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o nascituru, je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí právní fikce, že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v dědickém právu, neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat dědictví a nestává se tedy sám zůstavitelem).[1] Smrtí tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na právní nástupce. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije[2], případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud prohlásit za mrtvou.[3]
Svéprávnost, tedy způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat), mají ale jen zletilí, tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (anebo dovršili 16 let věku, ale uzavřeli s povolením soudu manželství nebo jim byla svéprávnost přiznána soudem[4]) a kterým zároveň nebyla tato způsobilost omezena. Zcela zbavit fyzickou osobu nebo samostatně se vzdát svéprávnosti možné není, pouze je možné ji soudem omezit např. kvůli duševní poruše nebo nadměrnému požívání omamných látek.[5]
Nezletilý je schopen nabývat v zásadě všech práv a povinností a je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.[6] V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho zákonný zástupce nebo je možné mu zákonným zástupcem udělit souhlas k takovému jednání, pokud není zákonem zvlášť zakázáno.[7]