Fyzická osoba: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
revert vandalismu
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
'''Fyzická osoba''' (FO) je pojem užívaný převážně v [[právo|právu]], kde je třeba odlišovat osoby v běžném slova smyslu ([[člověk|lidi]]) od jiných druhů osob, které právo za samostatný subjekt uznává ([[právnická osoba]]).
'''Fyzická osoba''' (-.-) je pojem užívaný převážně v [[právo|právu]], kde je třeba odlišovat osoby v běžném slova smyslu ([[člověk|lidi]]) od jiných druhů osob, které právo za samostatný subjekt uznává ([[právnická osoba]]).


[[Způsobilost k právům a povinnostem]] (''právní subjektivitu'') má každý [[člověk]] od [[početí]] do [[smrt]]i; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o tzv. [[nasciturus|nascituru]], je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí [[právní fikce]], že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v [[dědické právo|dědickém právu]], neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat [[dědictví]] a nestává se tedy sám [[zůstavitel]]em).<ref>§ 7 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)</ref> [[Smrt]]í tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na [[právní nástupce]]. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije, případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud [[prohlášení za mrtvého|prohlásit za mrtvou]].<ref>§ 7 odst. 2 ObčZ a § 195–200 zákona č. 99/1963 Sb., [[občanský soudní řád]]</ref>
[[Způsobilost k právům a povinnostem]] (''právní subjektivitu'') má každý [[člověk]] od [[početí]] do [[smrt]]i; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o tzv. [[nasciturus|nascituru]], je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí [[právní fikce]], že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v [[dědické právo|dědickém právu]], neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat [[dědictví]] a nestává se tedy sám [[zůstavitel]]em).<ref>§ 7 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)</ref> [[Smrt]]í tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na [[právní nástupce]]. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije, případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud [[prohlášení za mrtvého|prohlásit za mrtvou]].<ref>§ 7 odst. 2 ObčZ a § 195–200 zákona č. 99/1963 Sb., [[občanský soudní řád]]</ref>

Verze z 5. 11. 2013, 11:33

Fyzická osoba (-.-) je pojem užívaný převážně v právu, kde je třeba odlišovat osoby v běžném slova smyslu (lidi) od jiných druhů osob, které právo za samostatný subjekt uznává (právnická osoba).

Způsobilost k právům a povinnostem (právní subjektivitu) má každý člověk od početí do smrti; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o tzv. nascituru, je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí právní fikce, že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v dědickém právu, neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat dědictví a nestává se tedy sám zůstavitelem).[1] Smrtí tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na právní nástupce. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije, případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud prohlásit za mrtvou.[2]

Způsobilost k právním úkonům (svéprávnost), tedy plnou způsobilost nabývat vlastními právními úkony práv a brát na sebe povinnosti, mají ale jen zletilí, tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (nebo dovršili 16 let věku, ale uzavřeli s povolením soudu manželství) a kteří zároveň nebyli této způsobilosti zbaveni.[3] Zbavit zcela nebo zčásti způsobilosti k právním úkonům může fyzickou osobu kvůli duševní poruše nebo nadměrnému požívání omamných látek pouze soud.[4]

Nezletilí jsou schopni nabývat v zásadě všech práv a povinností. Právní úkony, které sami činí, jsou však platné jen tehdy, pokud svou povahou odpovídají jejich rozumové a volní vyspělosti.[5] V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho zákonný zástupce.[6]

Reference

  1. § 7 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)
  2. § 7 odst. 2 ObčZ a § 195–200 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
  3. § 8 ObčZ
  4. § 10 ObčZ
  5. § 9 ObčZ
  6. § 26 a § 27 odst. 1 ObčZ

Související články