Přeskočit na obsah

Štěchovický poklad: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Legenda: oprava názvu vydavatele BORGIS>Borgis, per ŽOPP Adama Haunera za použití AWB
→‎Možné vysvětlení: Jaroslav Mareš je bulvární novinář a není v síle jedince zabránit tomu aby se jeho lži, dezinformace a manipulace nešířili.
značky: revertováno možný vandalismus odstraněna reference editace z Vizuálního editoru
Řádek 28: Řádek 28:
| ročník = 2017
| ročník = 2017
| datum_vydání = 15. listopadu
| datum_vydání = 15. listopadu
}}</ref> a Helmut Gaensel roku 2022 přiznal, že si příběh o pokladu vymyslel.<ref>{{Citace elektronického periodika
}}</ref> a Helmut Gaensel roku 2022 přiznal, že si příběh o pokladu vymyslel, stejně jako si "badatel" Jaroslav Mareš vymýšlí pohádky o nacistickém štěchovickém jaderném výzkumu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Mareš
| příjmení = Mareš
| jméno = Jaroslav
| jméno = Jaroslav
Řádek 36: Řádek 36:
| datum vydání = 2022-11-27
| datum vydání = 2022-11-27
| datum přístupu = 2022-12-03
| datum přístupu = 2022-12-03
}}</ref>

== Možné vysvětlení ==
[[Vodní elektrárna Štěchovice]] byla dostavěna za [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]], kdy bylo rozhodnuto i o výstavbě [[Přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice|přečerpávací vodní elektrárny Štěchovice]]. Poměrně malá elektrárna nabyla pro [[nacistické Německo]] na významu v únoru 1943, kdy odbojáři zničili vodní elektrárnu [[Vemork]] v okupovaném [[Norsko|Norsku]], která produkovala [[Těžká voda|těžkou vodu]], což byla pro Německo jediná cesta jak se dostat k&nbsp;[[Jaderná zbraň|jaderné bombě]]. V&nbsp;květnu 1943 zničili Spojenci přehrady v [[Porýní]], čímž se dostala do popředí Štechovická elektrárna kvůli výhodnému umístění v&nbsp;okupovaném území, které nebylo pro [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojence]] zatím vojenským cílem pro bombardování. Z&nbsp;rozhodnutí [[Říšský protektor|říšského protektora]] tak dostala stavba štěchovické elektrárny absolutní prioritu. V&nbsp;okolí sice nebyla stavěna žádná výrobna na těžkou vodu, avšak Ústřední elektrárny v&nbsp;prosinci 1941 informovalo obecní úřad ve Štěchovicích, že v&nbsp;lednu 1942 bude zprovozněno vedení vysokého napětí vedoucí katastrem obce. Elektrárna začala proud dodávat až na podzim roku 1943, přičemž vedení mířilo do rozvodny v&nbsp;[[Mirovice|Mirovicích]] a dále do [[Příbram|Příbrami]], kde tehdy působil výzkumný ústav Waffen Union, což byl společný projekt [[Škoda (podnik)|plzeňské Škodovky]], [[Zbrojovka Brno|brněnské Zbrojovky]] a [[Explosia|Explosie v Semtíně]]. Výzkumný ústav měl pro [[Schutzstaffel|SS]] vyvíjet a vyrábět nové zbraně a koncem války tam tým [[Rolf Engel|Rolfa Engela]] vyvíjel [[Raketový motor na tuhé pohonné látky|rakety na tuhá paliva]]. Elekrárna tak měla pro Německo klíčový význam v&nbsp;tajném plánu na zvrat ve [[Druhá světová válka|Druhé světové válce]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Klíma
| jméno = Josef
| příjmení2 = Mareš
| jméno2 = Jaroslav
| titul = Tajný plán, který mohl rozhodnout válku. A klíčovou roli v něm hráli Češi
| periodikum = Seznam Zprávy
| url = https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-skutecne-ceske-zahady-tajny-plan-ktery-mohl-rozhodnout-valku-a-klicovou-roli-v-nem-hrali-cesi-227992
| datum vydání = 2023-03-20
| datum přístupu = 2023-03-20
}}</ref>
}}</ref>



Verze z 27. 5. 2024, 15:22

Pohled na Štěchovice

Štěchovický poklad je údajná součást pokladů Třetí říše, která se prý v závěru 2. světové války přepravovala z Berlína přes Madrid do Argentiny a skončila na českém území zakopána kdesi v okolí Štěchovic. Zásilka prý obsahovala 540 beden a její součástí mohly být originál smlouvy Ribbentrop–Molotov nebo Jantarová komnata.[1] Po roce 1989 se po pokladu na uvedeném místě usilovně pátralo, ale bez výsledku. V listopadu 2022 přiznal hlavní hledač pokladu, Helmut Gaensel, že si příběh o zakopaných bednách vymyslel.

Legenda

Na počátku roku 1945 bylo v Německu jisté, že válka je prohraná,[2] a jeho představitelé se snažili uchránit získaný majetek. Podle legendy se zásilka 540 beden s cennostmi dostala na území Protektorátu Čechy a Morava. Úkolem poklad ukrýt byl prý pověřen plk. Emil Klein, velitel ženijní (specializované) školy SS v Hradištku.[3] Bedny byly údajně přesunuty do Hradištka k připravené štole, kde je francouzští a ruští zajatci z nedalekého koncentračního tábora zakopali a zamaskovali, posléze byli strážnými SS postříleni. Skupinka těchto šesti strážných pak prý byla zlikvidována E. Kleinem a jeho pobočníkem Steigem.

Hledači pokladu

Mezi nejznámější hledače patřil Helmut Gaensel,[4] rodák z Kovářské na Chomutovsku, který již v roce 1968 jednal s úřady o vyzvednutí Štěchovického pokladu. Po příjezdu okupačních vojsk však Gaensel opustil Československo. V Jižní Americe pátral po nacistických prominentech, kteří emigrovali z Německa. Gaensel se domníval, že další součástí pokladu by mohly být návrhy tajných zbraní, například letadlo diskového tvaru, které se údajně vyvíjelo v Avii Letňany. Druhým známým hledačem byl Josef Mužík,[5] který o pokladu dokonce vydal trilogii knih. Po letech pátrání tvrdí, že v okolí Hradištka a Štěchovic se nachází sedm úložišť a ještě tři zbývá prozkoumat. Pátrání obou bylo neúspěšné[6] a Helmut Gaensel roku 2022 přiznal, že si příběh o pokladu vymyslel, stejně jako si "badatel" Jaroslav Mareš vymýšlí pohádky o nacistickém štěchovickém jaderném výzkumu.[7]

Odkazy

Reference

  1. STRENK, Michal, Miloš CALDA, Jan VALEŠKA, , Jaroslav VEIS, Jan ČERMÁK, Kateřina HILSKÁ a Jan ŠULC. Velké záhady minulosti. Praha: Výběr Reader's Digest, 1995. ISBN 80-900065-2-3
  2. ARMYWEB.cz [online]. Michal Pivoňka, 2013. Dostupné online. 
  3. Novinky.cz [online]. Borgis, 8. května 2014. Dostupné online. 
  4. Lovecpokladu.cz. Dostupné online. 
  5. MUŽÍK, Josef. Štěchovický poklad- Mýtus nebo Skutečnost?. Český Těšín: Schwank, 1995.
  6. iDNES.cz [online]. MAFRA, 15. listopadu. Roč. 2017. Dostupné online. 
  7. MAREŠ, Jaroslav. Štěchovický poklad jsem si vymyslel, přiznal konečně slavný pátrač. Seznam Zprávy [online]. 2022-11-27 [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy