Gualtiero Galmanini: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Nový překlad ze španělštiny, neboť ten text nedával smysl (stroják?).
Bez shrnutí editace
značka: revertováno
Řádek 9: Řádek 9:


== Životopis ==
== Životopis ==
Gualtiero Galmanini se narodil v roce 1909 v Monze a v roce 1933 absolvoval milánskou polytechnickou univerzitu. V roce 1947 obdržel nejvyšší italské ocenění za design, Zlatou medaili za italskou architekturu, na milánském Trienále.
Gualtiero Galmanini se narodil v roce 1909 v Monze a v roce 1933 absolvoval milánskou polytechnickou univerzitu. V roce 1947 obdržel nejvyšší italské ocenění za design, Zlatou medaili za italskou architekturu, na milánském Trienále. Galmanini je jednou z nejvýznamnějších osobností architektury, mezinárodně uznávanou jako jeden z nejvlivnějších designérů dvacátého století.


== Díla, výběr ==
== Díla, výběr ==

Verze z 14. 9. 2022, 19:49

Gualtiero Galmanini
Narození30. listopadu 1909
Monza
Úmrtí29. června 1976 (ve věku 66 let)
Lido di Venezia
Místo pohřbeníurban cemetery of Monza
BydlištěMonza (od 1933)
Milán
Alma materTechnická univerzita v Miláně (do 1934)
Povolánídesignér, architekt, sochař, průmyslový designér, urbanista, výtvarník, malíř a projektant
OceněníGold Medal for Italian Architecture (1947)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gualtiero Galmanini (28. listopadu 1909, Monza – 29. června 1976, Lido di Venezia, Benátky) byl jedním z nejvýznamnějších italských architektů, průmyslových designérů a umělců 20. století.[1]

Životopis

Gualtiero Galmanini se narodil v roce 1909 v Monze a v roce 1933 absolvoval milánskou polytechnickou univerzitu. V roce 1947 obdržel nejvyšší italské ocenění za design, Zlatou medaili za italskou architekturu, na milánském Trienále. Galmanini je jednou z nejvýznamnějších osobností architektury, mezinárodně uznávanou jako jeden z nejvlivnějších designérů dvacátého století.

Díla, výběr

Interiéry

  • 1956 – Budova Palazzo d'Este se nachází ve Viale Beatrice d'Este, n. 23, Milan

Architektura

  • 1953–1956 – Budova Palazzo d'Este se nachází ve Viale Beatrice d'Este, n. 23, Milan
  • 1950 – Studie obnovy Vescogna (Fondo Ambiente Italiano), Vescogna, Calco
  • 1950 – Studie obnovy Villa Calchi (Fondo Ambiente Italiano)
  • 1939–1941 – Byty, knihovna a jídelna pro přádelnu bavlny, s Bruno Sirtorim, Sondrio[2]

Styl

Nejvýznamnější Galmaniniho stavby a díla byly vytvořeny z inovativních mozaikových tesser. Milánský design, konkurující francouzskému luxusu, vytvořili Luigi Caccia Dominioni, Ignazio Gardella nebo Gio Ponti, kteří se zamýšleli nad tématem plstěné kompozitní kůže v nejrůznějších barevných odstínech. Galmanini v roce 1956 zahájil své první experimenty s vnějším obkladem na bázi skleněné mozaiky a studoval chladné chromatické detaily v denních a nočních odrazech pomocí směsi mozaikových fragmentů o velikosti 2 mm2. Přestavba Banco Ambrosiano byla jedním z posledních, ne-li posledním projektem Piera Portaluppiho, po němž intenzivně spolupracoval na projektech svého mladšího kolegy a přítele Gualtiera Galmaniniho.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gualtiero Galmanini (diseñador) na španělské Wikipedii.

  1. ↑ Galmanini, Gualtiero nell'Enciclopedia Treccani. www.treccani.it [online]. [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. (italsky) 
  2. ↑ L'architettura al centro delle Alpi - Milano - Repubblica.it. Milano - La Repubblica [online]. [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. 

Literatura

  • Luca Molinari, Piero Portaluppi: linea errante nell'architettura del Novecento, Fondazione La Triennale di Milano, Edizioni Skira, 2003, ISBN 888491678X
  • Mário Sério, L'Archivio centrale dello Stato: 1953-1993, 1933
  • Roberto Aloi, Esempi di arredamento moderno di tutto il mondo, Hoeply, 1950
  • Bauen und Wohnen, Volume 14, 1960
  • Modernità dell'architettura nel territorio mantovano, Ordine Architetti P.P.C.della Provincia di Mantova, Mantova 2003, p. 19
  • Bonoldi V., Conte M., Conservare la modernità: ipotesi di un restauro a Mantova ex stazione di rifornimento carburante Piazzale Gramsci, 17. Tesi di laurea, Politecnico di Milano, relatore: Grimoldi A., Milano 2005
  • Palladio, Edizioni 41-42, Istituto poligrafico e Zecca dello Stato (Italy), Libreria dello Stato (Italy), De Luca Editore, 2008
  • Graziella Leyla Ciagà, Graziella Tonon, Le case nella Triennale: dal Parco al QT8, La Triennale, 2005, ISBN 883703802X
  • Giulio Castelli, Paola Antonelli, Francesca Picchi, La fabbrica del design: conversazioni con i protagonisti del design italiano, Skira, 2007, ISBN 8861301444
  • Ezio Manzini, François Jégou, Quotidiano sostenibile: scenari di vita urbana, Edizioni Ambiente, 2003
  • Fulvio Irace, Casa per tutti: abitare la città globale, Milano, 2008, ISBN 8837060858

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Gualtiero Galmanini na Wikimedia Commons
  • Osoba Gualtiero Galmanini ve Wikicitátech
  • Lombardia Beni Culturali Stazione Rifornimento Carburanti (ex) Mantova (MN), 1958, Architettura in Lombardia dal 1958 ad oggi, Compilatore: Premoli, Fulvia (2014); Servi, Maria Beatrice (2014), Responsabile scientifico testi: Boriani, Maurizio, Lombardia Beni Culturali
  • Fondazione Portaluppi Rozšíření centrály společnosti Banco Ambrosiano, Milán, náměstí Paolo Ferrari 10, Gualtiero Galmanini, Bruno Sirtori
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gualtiero_Galmanini&oldid=21676995“