Tarasnice: Porovnání verzí
m →Moderní tarasnice: Upřesnění wikiodkazu vedoucího na rozcestník |
little different značky: revertováno editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
== Moderní tarasnice == |
== Moderní tarasnice == |
||
Pojem tarasnice je používán pro skupinu zbraní nasazovaných ve druhé světové válce i po ní., |
Pojem tarasnice je používán pro skupinu zbraní nasazovaných ve druhé světové válce i po ní., Tarasnice nejsou jako [[bazuka]], [[pancéřová pěst]] a [[Reaktivní granát|RPG]]. Tyto názvy bývají používány jako [[Synonymum|antonyma]]. |
||
Zbraň, která měla označení ''tarasnice'' přímo v názvu byla ve výzbroji [[Československá lidová armáda|ČSLA]] po druhé světové válce. Šlo o ''Tarasnici T21'', |
Zbraň, která měla označení ''tarasnice'' přímo v názvu byla ve výzbroji [[Československá lidová armáda|ČSLA]] po druhé světové válce. Šlo o ''Tarasnici T21'', |
||
Verze z 10. 3. 2021, 21:43
Tarasnice je jednak druhem stacionární palné zbraně typické pro 15. století a určené především pro přímou střelbu, mimoto je ale pojem používán i pro moderní přenosné zbraně se střelami na reaktivním principu, které jsou určeny pro likvidaci pevných krytů nebo obrněné techniky.
Historické tarasnice
Tarasnice měly poměrně značně dlouhou hlaveň (poměr mezi světlostí a délkou se pohyboval mezi 1 : 8 a 1 : 12), jejíž světlost byla rovna světlosti prachové komory. Tarasnice jako houfnice byly zprvu kovány z ocelových pásů, svíraných příčně kruhy. Avšak z husitských válek jsou již doloženy zprávy o lití velkých tarasnic. Ráže těchto děl se pohybovala mezi 50–100 milimetrů. Střílelo se z nich kamennými, později, také už za husitských válek, ocelovými kovanými koulemi (rovněž olověné, snad i ocelové zalévané do olověného pláště).[zdroj?] Předpokládaný účinný dostřel byl asi 250–300 metrů.[1]
Jméno tarasnice pochází patrně od tarasu, ochrany mezi bojovými vozy,[2] či dle dřevěného podstavce, na který byla upevňována.[zdroj?] Tarasnice byly typickými pevnostními zbraněmi, ale používaly se i při obléhání. [1] Za husitských válek byly patrně často vezeny na půlvoze – jednoduché dřevěné lafetě.
Moderní tarasnice
Pojem tarasnice je používán pro skupinu zbraní nasazovaných ve druhé světové válce i po ní., Tarasnice nejsou jako bazuka, pancéřová pěst a RPG. Tyto názvy bývají používány jako antonyma.
Zbraň, která měla označení tarasnice přímo v názvu byla ve výzbroji ČSLA po druhé světové válce. Šlo o Tarasnici T21, [3] která mohla být vybavena lafetou s koly, nebo používána bez ní. Měla ráži 82 mm a uváděný účinný dostřel 600 m, přestože maximální dostřel byl až 2500 m.
Jiným příkladem je Tarasnice Carl Gustaf M3. [4] Má ráži 84 mm a účinný dostřel 700 m. Tato zbraň je i ve výzbroji Armády České republiky. Zároveň dokladuje nejednoznačné používání pojmů, protože ji lze najít i pod označením pancéřová pěst.
Reference
- ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Palné zbraně, s. 418.
- ↑ Josef Jungmann: Slovník česko-německý, heslo Taras
- ↑ DOUBRAVA, Lukáš. Tarasnice T21 [online]. Dostupné online.
- ↑ Tarasnice Carl Gustaf M3 [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
Tarasnice ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
