Rastafariánství: Porovnání verzí
Verze 8634638 uživatele 81.91.219.107 (diskuse) zrušena vandal |
upřesnění |
||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Pro počátky hnutí byl důležitý [[Jamajka|jamajský]] černošský aktivista [[Marcus Mosiah Garvey]], jenž v roce 1920 prorokoval nástup černého krále – [[mesiáš]]e. Když byl pak roku [[1930]] v [[Habeš]]i (současná [[Etiopie]]) korunován černošský [[císař]] [[Haile Selassie]], znamenalo to pro mnohé jasné naplnění Garveyho proroctví. Podle císařova předkorunovačního titulu a jména – [[rás]] Tafari Makonnen – také rastafariáni odvodili své jméno: ''rastafari''. |
Pro počátky hnutí byl důležitý [[Jamajka|jamajský]] černošský aktivista [[Marcus Mosiah Garvey]], jenž v roce 1920 prorokoval nástup černého krále – [[mesiáš]]e. Když byl pak roku [[1930]] v [[Habeš]]i (současná [[Etiopie]]) korunován černošský [[císař]] [[Haile Selassie]], znamenalo to pro mnohé jasné naplnění Garveyho proroctví. Podle císařova předkorunovačního titulu a jména – [[rás]] Tafari Makonnen – také rastafariáni odvodili své jméno: ''rastafari''. |
||
Rastafariánská filozofie vychází zejména z předpokladu, že [[černoch|černošští]] obyvatelé [[Amerika|Ameriky]] a přilehlých [[Karibik|karibských ostrovů]], kteří sem byli zavlečeni jako [[otroci]], jsou přímí potomci [[Šalamoun|krále Šalamouna]] a [[královna ze Sáby|královny ze Sáby]]. Považují se za jeden ze ztracených [[Izraelský národ|izraelských kmenů]], proto mají ve znaku [[ |
Rastafariánská filozofie vychází zejména z předpokladu, že [[černoch|černošští]] obyvatelé [[Amerika|Ameriky]] a přilehlých [[Karibik|karibských ostrovů]], kteří sem byli zavlečeni jako [[otroci]], jsou přímí potomci [[Šalamoun|krále Šalamouna]] a [[královna ze Sáby|královny ze Sáby]]. Považují se za jeden ze ztracených [[Izraelský národ|izraelských kmenů]], proto mají ve znaku [[Lev z kmene Juda (znak)|Judského lva]] ([[dredy]] mají připomínat jeho hřívu – viz analogie s [[pejzy]]). |
||
Etiopský císař [[Haile Selassie|Haile Selassie I.]] zastává v rastafariánské víře důležité postavení, je považován za inkarnaci [[bůh|boha]] |
Etiopský císař [[Haile Selassie|Haile Selassie I.]] zastává v rastafariánské víře důležité postavení, je považován za inkarnaci [[bůh|boha]] [[Jah]]a, a černého mesiáše, který v [[soudný den]] vyvede všechen africký lid ze zkaženého světa hříchu [[Babylón]]u, do vysněné zaslíbené země, označované v rastafaránské terminologii jako „Zion“ (viz [[sionismus]]). Tou zaslíbenou zemí je [[Etiopie]].<ref name='BBC'>[http://www.bbc.co.uk/religion/religions/rastafari/history/slavery.shtml]</ref> |
||
Důležitou součástí hnutí a formou jeho šíření je hudební styl [[reggae]],<ref name='BBC'></ref> spojený zejména se jménem [[Bob Marley|Boba Marleyho]] a kouření [[Ganja|Kay]] (marihuany), s jejíž pomocí rastafariáni mohou komunikovat s Jahem. Celkově rastafariánská filozofie nabádá k všeobecnému [[mír]]u, [[harmonie|harmonii]], [[láska|lásce]] a [[sjednocení]].<ref name='BBC'></ref> |
Důležitou součástí hnutí a formou jeho šíření je hudební styl [[reggae]],<ref name='BBC'></ref> spojený zejména se jménem [[Bob Marley|Boba Marleyho]] a kouření [[Ganja|Kay]] (marihuany), s jejíž pomocí rastafariáni mohou komunikovat s Jahem. Celkově rastafariánská filozofie nabádá k všeobecnému [[mír]]u, [[harmonie|harmonii]], [[láska|lásce]] a [[sjednocení]].<ref name='BBC'></ref> |
Verze z 8. 6. 2012, 20:29
Rastafariánství či rastafari je náboženské hnutí pocházející z Jamajky, kde vzniklo ve 30. letech 20. století. Toto náboženství kombinuje především prvky židovství a křesťanství, částečně islámu a dalších (např. animistických) věr. Jeho vyznavač (rasta, rastaman nebo rastafarián) například nesmí požívat alkohol či maso; při uctívání se používají především symboly převzaté z judaismu (židovská hvězda, lev z kmene Juda atp.). I některé hojně používané výrazy jsou převzaty z Bible: Zion, Babylón aj.
Vznik a šíření
Pro počátky hnutí byl důležitý jamajský černošský aktivista Marcus Mosiah Garvey, jenž v roce 1920 prorokoval nástup černého krále – mesiáše. Když byl pak roku 1930 v Habeši (současná Etiopie) korunován černošský císař Haile Selassie, znamenalo to pro mnohé jasné naplnění Garveyho proroctví. Podle císařova předkorunovačního titulu a jména – rás Tafari Makonnen – také rastafariáni odvodili své jméno: rastafari.
Rastafariánská filozofie vychází zejména z předpokladu, že černošští obyvatelé Ameriky a přilehlých karibských ostrovů, kteří sem byli zavlečeni jako otroci, jsou přímí potomci krále Šalamouna a královny ze Sáby. Považují se za jeden ze ztracených izraelských kmenů, proto mají ve znaku Judského lva (dredy mají připomínat jeho hřívu – viz analogie s pejzy).
Etiopský císař Haile Selassie I. zastává v rastafariánské víře důležité postavení, je považován za inkarnaci boha Jaha, a černého mesiáše, který v soudný den vyvede všechen africký lid ze zkaženého světa hříchu Babylónu, do vysněné zaslíbené země, označované v rastafaránské terminologii jako „Zion“ (viz sionismus). Tou zaslíbenou zemí je Etiopie.[1]
Důležitou součástí hnutí a formou jeho šíření je hudební styl reggae,[1] spojený zejména se jménem Boba Marleyho a kouření Kay (marihuany), s jejíž pomocí rastafariáni mohou komunikovat s Jahem. Celkově rastafariánská filozofie nabádá k všeobecnému míru, harmonii, lásce a sjednocení.[1]
V poslední době se rastafariánství rozšiřuje do světa a získává více a více příznivců. Většina z nich se zaměřuje na praktickou stránku věci a rastafariánství berou spíš jako životní styl než jako duchovní cestu.
Významné postavy
- rás Tafari Makonnen (císař Haile Selassie I.) – spasitel, ztělesnění boha Jaha/Jahveho, druhé ztělesnění Krista
- Marcus Mosiah Garvey – zakladatel, prorok, který dal svými předpověďmi základ k víře v císaře Selassieho; má důležité místo v rastafariánské hierarchii
- Bob Marley – známý zpěvák reggae a prorok; zasloužil se o rozšíření rastafariánství po celém světě
Symboly
Literatura
- HALAMA, Ota. Rastafari. Pozadí vzniku hnutí, vznik a vývoj hnutí, styl života. Praha: Volvox Globator, 2008. ISBN 80-7207-669-8.
- FOEHR, Stephen. Probuzení na Jamajce. Brno: Vaněk Jiří, 2008. S. 285.
- KAPUSCINSKI, Ryszard. Na dvoře krále králů. Praha: Panorama, 1980. S. 160.