Kodžiki: Porovnání verzí
snad hoovo |
česká vydání |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
* ''Nakacumaki'' (Střední svitek) vypráví o vládě prvních legendárních císařů, líčí vítězné tažení prvního [[Seznam japonských císařů|japonského císaře]] syna nebes [[Džimmu]]a (byl potomkem vnuka bohyně Amaterasu Ningiho) na ostrov [[Honšú]] a časově zabírá úsek od poloviny [[7. století př. n. l.]] do roku [[310]], tj. do konce vlády císaře [[Ódžin]]a. |
* ''Nakacumaki'' (Střední svitek) vypráví o vládě prvních legendárních císařů, líčí vítězné tažení prvního [[Seznam japonských císařů|japonského císaře]] syna nebes [[Džimmu]]a (byl potomkem vnuka bohyně Amaterasu Ningiho) na ostrov [[Honšú]] a časově zabírá úsek od poloviny [[7. století př. n. l.]] do roku [[310]], tj. do konce vlády císaře [[Ódžin]]a. |
||
* ''Šimocumaki'' (Dolní svitek) zachycuje události od vlády císaře [[Nintoku]]a až do vlády první císařovny [[Suiko]] ([[593]]–[[628]]). Tato část již postrádá narativní (vyprávěcí) charakter a obsahuje zejména záznamy o císařském rodě, především o nástupech jednotlivých císařů a císařoven na trůn. Tyto záznamy jsou však proloženy nejstaršími známými japonskými básněmi, zvanými ''kajó'' (písně), kterých je celkem 113.<ref name="slovnik"/> |
* ''Šimocumaki'' (Dolní svitek) zachycuje události od vlády císaře [[Nintoku]]a až do vlády první císařovny [[Suiko]] ([[593]]–[[628]]). Tato část již postrádá narativní (vyprávěcí) charakter a obsahuje zejména záznamy o císařském rodě, především o nástupech jednotlivých císařů a císařoven na trůn. Tyto záznamy jsou však proloženy nejstaršími známými japonskými básněmi, zvanými ''kajó'' (písně), kterých je celkem 113.<ref name="slovnik"/> |
||
== |
== Česká vydání == |
||
* ''Kodžiki: japonské mýty'', [[ |
* ''Kodžiki: japonské mýty'', [[CAD Press]], [[Bratislava]] [[2007]], [[Slovenština|slovenský]] překlad [[Viktor Krupa|Viktora Krupy]] z roku [[1979 ]] převedl do češtiny F. R. Hrabal |
||
* ''Kodžiki: japonské mýty'', [[CAD Press]], [[Bratislava]] [[2007]], [[Slovenština|slovenský]] překlad [[Viktor Krupa|Viktora Krupy]] do češtiny převedl F. R. Hrabal |
|||
== Extermní odkazy == |
== Extermní odkazy == |
||
* {{en}} http://www.sacred-texts.com/shi/kj/index.htm |
* {{en}} http://www.sacred-texts.com/shi/kj/index.htm |
Verze z 17. 11. 2011, 17:22
Kodžiki (古事記, doslova Zápisky o starých věcech) je nejstarší japonská dochovaní kronika a jedna z nejvýznamnějších japonských literárních památek.[1] Byla dokočena roku 712 a ačkoliv má charakter spíše díla literárního, je společně s kronikou Nihonšoki z roku 720 nejdůležitějším pramenem pro poznání nejstarších japonských dějin.[1]
Vznik kroniky
Myšlenka zapsat nejstarší japonské mýty, rodokmeny a události, dochované do té doby jen v ústním podání, vznikla již v druhé polovině 7. století za vlády císaře Temmu, ale realizována byla až za vlády císařovny Gemmei, která k tomu vydala příkaz roku 711.[1] Císařský dvůr dal podnět k sepsání kroniky patrně ze dvou důvodů. Prvním z nich bylo, aby i Japonci měli po vzoru Číňanů svou národní kroniku a potvrdili tak svou národní identitu. Druhým důvodem byla oslava vládnoucího císařského rodu a snaha, aby v kronice uvedené mýty o božském původu tohoto rodu kodifikovaly jeho postavení a moc.[1]
Na základě císařského příkazu vytvořil kroniku učený dvořan Ó no Jasumaro (太 安万侶, asi 660-723), a to především podle vyprávění profesionálního vypravěče či vypravěčky jménem Hieda no Are (稗田 阿礼). Jasumaro kroniku sepsal v japonštině (jde o fonetický přepis japonštiny do čínských znaků), protože to byl jazyk, ve kterém mu byly mytické a pseudohistorické události líčeny, předmluvu však napsal ve vybroušené čínštině, jazyku tehdejších učenců.[1]
Obsah kroniky
Obsahem kroniky je doba mytických bohů, legendární období vlády prvních japonských císařů a další události až do vlády již historicky doložené první císařovny Suiko (593–628). Díky tomu se kronika stala jedním z nejvýznamnějších textů původního japonského náboženství šintoismu. Je také obrovským zdrojem poznání mravů staré japonské společnosti, jejích lidových zvyků, pověstí a písní a má také velký význam pro poznání nejstarší podoby japonštiny.[1] Na rozdíl od mladších kronik v ní však nejsou vůbec žádné zmínky o vztazích k sousedním zemím.[2]
Kronika se dělí na tří části:[1]
- Kamicumaki (doslova Horní svitek) obsahuje mýty o vzniku nebes a země a o zrození a činech šintoistických bohů, zejména o bohyni slunce Amaterasu a o sestoupení jejího vnuka Ningiho z nebes na horu Takačiho na ostrově Kjúšú, odkud vládl japonským ostrovům.
- Nakacumaki (Střední svitek) vypráví o vládě prvních legendárních císařů, líčí vítězné tažení prvního japonského císaře syna nebes Džimmua (byl potomkem vnuka bohyně Amaterasu Ningiho) na ostrov Honšú a časově zabírá úsek od poloviny 7. století př. n. l. do roku 310, tj. do konce vlády císaře Ódžina.
- Šimocumaki (Dolní svitek) zachycuje události od vlády císaře Nintokua až do vlády první císařovny Suiko (593–628). Tato část již postrádá narativní (vyprávěcí) charakter a obsahuje zejména záznamy o císařském rodě, především o nástupech jednotlivých císařů a císařoven na trůn. Tyto záznamy jsou však proloženy nejstaršími známými japonskými básněmi, zvanými kajó (písně), kterých je celkem 113.[2]
Česká vydání
- Kodžiki: japonské mýty, CAD Press, Bratislava 2007, slovenský překlad Viktora Krupy z roku 1979 převedl do češtiny F. R. Hrabal
Extermní odkazy
- (anglicky) http://www.sacred-texts.com/shi/kj/index.htm
- Šablona:Jp http://www.ceres.dti.ne.jp/~alex-x/wakan/menu-w.html
- Šablona:Jp Japonský rukopis z roku 1644 na webu University Waseda