Komplementarita: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Podívejte se také: Související články
m →‎Podívejte se také: Související články
Řádek 2: Řádek 2:
==Biologie==
==Biologie==
Vztah vzájemné doplňkovosti (např. [[purinová báze|purinových]] a [[pyrimidinová báze|pyrimidinových bází]] v [[Nukleová kyselina|nukleových kyselinách]]).
Vztah vzájemné doplňkovosti (např. [[purinová báze|purinových]] a [[pyrimidinová báze|pyrimidinových bází]] v [[Nukleová kyselina|nukleových kyselinách]]).
===Podívejte se také===
===Související články===
* [[DNA]]
* [[DNA]]
* [[RNA]]
* [[RNA]]

==Filosofie==
==Filosofie==
Dva aspekty obrazu světa (užito [[William James|Williamem Jamesem]]). Například subjektivní a objektivní pohled na tutéž skutečnost může člověk vystřídat, ne však zaujímat současně.
Dva aspekty obrazu světa (užito [[William James|Williamem Jamesem]]). Například subjektivní a objektivní pohled na tutéž skutečnost může člověk vystřídat, ne však zaujímat současně.

Verze z 15. 5. 2008, 14:45

Komplementarita (z lat. complementum, doplněk) označuje dvojici postojů, pohledů nebo pojmů, které se navzájem podmiňují a doplňují, ale zároveň též vylučují.

Biologie

Vztah vzájemné doplňkovosti (např. purinových a pyrimidinových bází v nukleových kyselinách).

Související články

Filosofie

Dva aspekty obrazu světa (užito Williamem Jamesem). Například subjektivní a objektivní pohled na tutéž skutečnost může člověk vystřídat, ne však zaujímat současně.

„… na konci každé pravdy je třeba dodat, že víme i o té opačné“ (B. Pascal, Myšlenky, zl. 567)

Fyzika

Komplementarita je charakteristická vlastnost kvantové mechaniky, podle které je možné popisovat dynamické vlastnosti systému alternativními a vzájemně se vylučujícími způsoby. V mikrosvětě je totiž projev elementárních útvarů (např. elementárních částic) závislý na způsobu jejich zkoumání. Útvar se jednou projeví jako částice, podruhé jako vlna. Ovšem nikdy se tyto částicové a vlnové projevy mikrosystémů neprojeví současně (tzv. dualismus).

V důsledku této komplementarity není možné utvořit konečný závěr o stavu mikrosystému z jednoho pozorování, a proto komplementarita pravděpodobně vytváří přirozené hranice lidského poznání přírody.

Pojem komplementarita ve fyzice zavedl dánský fyzik Niels Bohr.

Související články