Komplementarita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Komplementarita (z lat. complementum, doplněk) označuje dvojici postojů, pohledů nebo pojmů, které se navzájem podmiňují a doplňují, ale zároveň též vylučují.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku párování bází.

Vztah vzájemné doplňkovosti (např. purinových a pyrimidinových bází v nukleových kyselinách). Znamená to, že místo adeninu je uracil (nebo thymin v DNA), místo uracilu či thyminu adenin, místo guaninu cytosin a místo cytosinu guanin. Například k řetězci „AGUCAUG“ je komplementární řetězec „UCAGUAC“.

Pokud jsou báze v pořadí zrcadlovém, označují se jako inverted repeats (např. GACTGC....GCAGTC).

Filosofie[editovat | editovat zdroj]

Dva aspekty obrazu světa (užito Williamem Jamesem). Například subjektivní a objektivní pohled na tutéž skutečnost může člověk vystřídat, ne však zaujímat současně.

„… na konci každé pravdy je třeba dodat, že víme i o té opačné“ (B. Pascal, Myšlenky, zl. 567)

Fyzika[editovat | editovat zdroj]

Komplementarita je charakteristická vlastnost kvantové mechaniky, podle které je možné popisovat dynamické vlastnosti systému alternativními a vzájemně se vylučujícími způsoby. V mikrosvětě je totiž projev elementárních útvarů (např. elementárních částic) závislý na způsobu jejich zkoumání. Útvar se jednou projeví jako částice, podruhé jako vlna. Ovšem nikdy se tyto částicové a vlnové projevy mikrosystémů neprojeví současně (tzv. dualismus).

V důsledku této komplementarity není možné utvořit konečný závěr o stavu mikrosystému z jednoho pozorování, a proto komplementarita pravděpodobně vytváří přirozené hranice lidského poznání přírody.

Pojem komplementarita ve fyzice zavedl dánský fyzik Niels Bohr.

Související články[editovat | editovat zdroj]