Slušnost: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 2. 12. 2020, 12:25

Slušnost, též zdvořilost, správné chování či ctnostné chování (lat. decentia) je morální kvalita určující míru toho, co je slušné^[ujasnit]. Je dána normami určité kultury, které formy chování lze považovat za slušné a proto se standardy slušnosti liší po celém světě.^[1]

Slušnost v sociologii

V sociologii slušnost je měřítkem etických a morálních požadavků a očekávání dobrého nebo správného chování. Slušnost je závislá na formách vztahů a způsobu života lidské společnosti.^[2]

Kulturní souvislosti

Řada zemí má zákony proti neslušnosti (obscénnosti), které regulují určité sexuální činy a omezují možnost veřejně ukazovat některé části lidského těla. Očekává se, že kdo žije v určité kultuře, je obeznámen s tím, co je považováno za slušné. V některých zemích je například neslušné, aby ženy mohly veřejně ukazovat svou tvář nebo vlasy. V jiných zemích je zdvořilé krkat při jídle. V některých zemích je slušné jíst prsty, zatímco v jiných zemích, je to považováno za velmi neslušné. V mnoha zemích se považuje za neslušné dokonce vzdorovat vůli hlavy rodiny. Pokud se tak děje, je to ostudná záležitost nejen pro toho, kdo vzdoruje této vůli, ale i pro celou rodinu.

Pokud se někdo nechce chovat slušně (podle zažitých společenských norem) riskuje opovržení společností, výsměch či případné sociální vyloučení nebo i tělesné tresty. Většina lidí se bezprostředně stydí za porušení normy slušnosti. Někteří však jsou schopni se statečně vzpírat zažitým normám a jsou odhodláni případně nést následky za jejich porušení.^[1]

Slušnost z katolického pohledu

Z pohledu katolické víry patří slušnost mezi jednu z ctností. Mezi ctnosti patří například spravedlnost, úcta k Bohu a rodičům a další.^[3] Ctnosti považuje církev za protipól hříchů (viz též Sedm ctností).

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Anstand na německé Wikipedii a Anstændighed na dánské Wikipedii.

↑ ^a ^b LORD, Daniel A. Por que ser Decente?. Florianópolis: O Mariano, 1958. (portugalština)
↑ HILLMANN, Karl-Heinz. Wörterbuch der Soziologie. 5. vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Stuttgart: Kröner, 2007. Kapitola Anstand, s. 31f. (němčina)
↑ KADEŘÁVEK, Eugen Jan. Morálka filosofická, kap. O ctnosti a nepravosti, s. 131 [online]. Cyrillo-Methodějská tiskárna, 1906 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.

Literatura

T.G.Masaryk: O slušnosti v Čechách, in: Masarykův sborník 7., TGM a naše současnost. Praha 1992

Související články

Den slušnosti

Externí odkazy

Téma Slušnost ve Wikicitátech
Stránky Dne slušnosti

[Lord-1] LORD, Daniel A. Por que ser Decente?. Florianópolis: O Mariano, 1958. (portugalština)

[2] HILLMANN, Karl-Heinz. Wörterbuch der Soziologie. 5. vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Stuttgart: Kröner, 2007. Kapitola Anstand, s. 31f. (němčina)

[3] KADEŘÁVEK, Eugen Jan. Morálka filosofická, kap. O ctnosti a nepravosti, s. 131 [online]. Cyrillo-Methodějská tiskárna, 1906 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 40: / Řádek 40: @@
 == Slušnost z katolického pohledu ==
+Z pohledu katolické víry patří slušnost mezi jednu z [[ctnost]]í. Mezi ctnosti patří například [[spravedlnost]], úcta k Bohu a rodičům a další.<ref>{{Citace elektronické monografie
-{{upravit část|Žádný citát neoperuje se slovem slušnost, není tak dostatečně doloženo; článek [[cudnost]] tady už máme.}}
+ | příjmení1 = Kadeřávek
+ | jméno1 = Eugen Jan
+ | titul = Morálka filosofická, kap. O ctnosti a nepravosti, s. 131
+ | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:7c81d980-987f-11e3-a744-005056827e52?page=uuid:3dc8b920-ba58-11e3-a597-5ef3fc9bb22f
+ | vydavatel = Cyrillo-Methodějská tiskárna
+ | datum_vydání = 1906
+ | datum_přístupu = 2020-12-02
+}}</ref> Ctnosti považuje církev za protipól hříchů (viz též [[Sedm ctností]]).
+<!-- {{upravit část|Žádný citát neoperuje se slovem slušnost, není tak dostatečně doloženo; článek [[cudnost]] tady už máme.}}
 Někteří katoličtí teologové ztotožňují slušnost s [[ctnost]]í [[cudnost]]i, kterou redukují na obranu lidského života. Např. teolog Lord píše: ''Věřím v hodnotu a krásu lidského života. Ale lidský život může bezpečně a ušlechtile vstupovat do světa, jen když jde o muže a ženy, jejichž těla a duše jsou zdravé a čisté. Proto, aby byla zajištěna síla a čistota budoucího lidského života, potřebujeme současné pokolení mužů a žen, které by bylo zdravé a čisté.''<ref>LORD, S. 10.</ref>
 Dále uvádí: ''„Církev trvá na tom, že sexuální projevy by měly být krásné, čisté a důstojné“.''<ref>LORD, S. 18.</ref> V čistě katolickém kontextu, pohlavní styk by měl být pouze účelem posílení lásky a vzájemného porozumění mezi těmi, kdo žijí v legitimním manželství. Jejich zneužití mimo manželství (např. pro pouhé potěšení) chápe jako krádež „odměny života“,<ref>LORD, S. 23.</ref> kterou dal Bůh člověku, když mu dal schopnost plodit, ale ne právo ohrožovat samotnou budoucnost lidského druhu. K tomu dodává, že použití antikoncepce, a to i mezi manžely, je z podobných důvodů nečestné (neslušné).
-Podle Lorda uniknout závazku přivádět na svět nové lidské bytosti výše uvedeným, slušným způsobem, vyvolává Boží hněv: ''„Tito synové a dcery jsou podvodníci a lháři, zloději a zrádci, kteří uzurpují jen potěšení a prchají před povinnostmi, si chtějí užívat života, aniž by ochraňovali život – toto Bůh potrestá děsivými ranami, onemocněními, pohanou, zraňujícími slzami a zničenými životy.“''<ref>LORD, S. 30.</ref>
+Podle Lorda uniknout závazku přivádět na svět nové lidské bytosti výše uvedeným, slušným způsobem, vyvolává Boží hněv: ''„Tito synové a dcery jsou podvodníci a lháři, zloději a zrádci, kteří uzurpují jen potěšení a prchají před povinnostmi, si chtějí užívat života, aniž by ochraňovali život – toto Bůh potrestá děsivými ranami, onemocněními, pohanou, zraňujícími slzami a zničenými životy.“''<ref>LORD, S. 30.</ref> -->
 == Odkazy ==