Slušnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Slušnost, též zdvořilost, správné chování či ctnostné chování (lat. decentia) je morální kvalita určující míru toho, co je slušné[ujasnit]. Je dána normami určité kultury, které formy chování lze považovat za slušné a proto se standardy slušnosti liší po celém světě.[1]

Slušnost v sociologii[editovat | editovat zdroj]

V sociologii slušnost je měřítkem etických a morálních požadavků a očekávání dobrého nebo správného chování. Slušnost je závislá na formách vztahů a způsobu života lidské společnosti.[2]

Kulturní souvislosti[editovat | editovat zdroj]

Řada zemí má zákony proti neslušnosti (obscénnosti), které regulují určité sexuální činy a omezují možnost veřejně ukazovat některé části lidského těla. Očekává se, že kdo žije v určité kultuře, je obeznámen s tím, co je považováno za slušné. V některých zemích je například neslušné, aby ženy mohly veřejně ukazovat svou tvář nebo vlasy. V jiných zemích je zdvořilé krkat při jídle. V některých zemích je slušné jíst prsty, zatímco v jiných zemích, je to považováno za velmi neslušné. V mnoha zemích se považuje za neslušné dokonce vzdorovat vůli hlavy rodiny. Pokud se tak děje, je to ostudná záležitost nejen pro toho, kdo vzdoruje této vůli, ale i pro celou rodinu.

Pokud se někdo nechce chovat slušně (podle zažitých společenských norem) riskuje opovržení společností, výsměch či případné sociální vyloučení nebo i tělesné tresty. Většina lidí se bezprostředně stydí za porušení normy slušnosti. Někteří však jsou schopni se statečně vzpírat zažitým normám a jsou odhodláni případně nést následky za jejich porušení.[1]

Slušnost z katolického pohledu[editovat | editovat zdroj]

Někteří katoličtí teologové ztotožňují slušnost s ctností cudnosti, kterou redukují na obranu lidského života. Např. teolog Lord píše: Věřím v hodnotu a krásu lidského života. Ale lidský život může bezpečně a ušlechtile vstupovat do světa, jen když jde o muže a ženy, jejichž těla a duše jsou zdravé a čisté. Proto, aby byla zajištěna síla a čistota budoucího lidského života, potřebujeme současné pokolení mužů a žen, které by bylo zdravé a čisté.[3]

Dále uvádí: „Církev trvá na tom, že sexuální projevy by měly být krásné, čisté a důstojné“.[4] V čistě katolickém kontextu, pohlavní styk by měl být pouze účelem posílení lásky a vzájemného porozumění mezi těmi, kdo žijí v legitimním manželství. Jejich zneužití mimo manželství (např. pro pouhé potěšení) chápe jako krádež „odměny života“,[5] kterou dal Bůh člověku, když mu dal schopnost plodit, ale ne právo ohrožovat samotnou budoucnost lidského druhu. K tomu dodává, že použití antikoncepce, a to i mezi manžely, je z podobných důvodů nečestné (neslušné).

Podle Lorda uniknout závazku přivádět na svět nové lidské bytosti výše uvedeným, slušným způsobem, vyvolává Boží hněv: „Tito synové a dcery jsou podvodníci a lháři, zloději a zrádci, kteří uzurpují jen potěšení a prchají před povinnostmi, si chtějí užívat života, aniž by ochraňovali život – toto Bůh potrestá děsivými ranami, onemocněními, pohanou, zraňujícími slzami a zničenými životy.“[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Anstand na německé Wikipedii a Anstændighed na dánské Wikipedii.

  1. a b LORD, Daniel A. Por que ser Decente?. Florianópolis: O Mariano, 1958. (portugalština) 
  2. HILLMANN, Karl-Heinz. Wörterbuch der Soziologie. 5. vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Stuttgart: Kröner, 2007. Kapitola Anstand, s. 31f. (němčina) 
  3. LORD, S. 10.
  4. LORD, S. 18.
  5. LORD, S. 23.
  6. LORD, S. 30.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • T.G.Masaryk: O slušnosti v Čechách, in: Masarykův sborník 7., TGM a naše současnost. Praha 1992

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]