Slušnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Slušnost, též zdvořilost, správné chování či ctnostné chování (lat. decentia) je morální kvalita určující míru toho, co je slušné. Je dána normami určité kultury, které formy chování lze považovat za slušné a proto se standardy slušnosti liší po celém světě.[1]

Slušnost v sociologii[editovat | editovat zdroj]

V sociologii slušnost je měřítkem etických a morálních požadavků a očekávání dobrého nebo správného chování. Slušnost je závislá na formách vztahů a způsobu života lidské společnosti.[2]

Kulturní souvislosti[editovat | editovat zdroj]

Řada zemí má zákony proti neslušnosti (obscénnosti), které regulují určité sexuální činy a omezují možnost veřejně ukazovat některé části lidského těla. Očekává se, že kdo žije v určité kultuře, je obeznámen s tím, co je považováno za slušné. V některých zemích je například neslušné, aby ženy mohly veřejně ukazovat svou tvář nebo vlasy. V jiných zemích je zdvořilé krkat při jídle. V některých zemích je slušné jíst prsty, zatímco v jiných zemích, je to považováno za velmi neslušné. V mnoha zemích se považuje za neslušné dokonce vzdorovat vůli hlavy rodiny. Pokud se tak děje, je to ostudná záležitost nejen pro toho, kdo vzdoruje této vůli, ale i pro celou rodinu.

Pokud se někdo nechce chovat slušně (podle zažitých společenských norem) riskuje opovržení společností, výsměch či případné sociální vyloučení nebo i tělesné tresty. Většina lidí se bezprostředně stydí za porušení normy slušnosti. Někteří však jsou schopni se statečně vzpírat zažitým normám a jsou odhodláni případně nést následky za jejich porušení.[1]

Slušnost z katolického pohledu[editovat | editovat zdroj]

Někteří katoličtí teologové ztotožňují slušnost s ctností cudnosti, kterou redukují na obranu lidského života. Např. teolog Lord píše: Věřím v hodnotu a krásu lidského života. Ale lidský život může bezpečně a ušlechtile vstupovat do světa, jen když jde o muže a ženy, jejichž těla a duše jsou zdravé a čisté. Proto, aby byla zajištěna síla a čistota budoucího lidského života, potřebujeme současné pokolení mužů a žen, které by bylo zdravé a čisté.[3]

Dále uvádí: „Církev trvá na tom, že sexuální projevy by měly být krásné, čisté a důstojné“.[4] V čistě katolickém kontextu, pohlavní styk by měl být pouze účelem posílení lásky a vzájemného porozumění mezi těmi, kdo žijí v legitimním manželství. Jejich zneužití mimo manželství (např. pro pouhé potěšení) chápe jako krádež „odměny života“,[5] kterou dal Bůh člověku, když mu dal schopnost plodit, ale ne právo ohrožovat samotnou budoucnost lidského druhu. K tomu dodává, že použití antikoncepce, a to i mezi manžely, je z podobných důvodů nečestné (neslušné).

Podle Lorda uniknout závazku přivádět na svět nové lidské bytosti výše uvedeným, slušným způsobem, vyvolává Boží hněv: „Tito synové a dcery jsou podvodníci a lháři, zloději a zrádci, kteří uzurpují jen potěšení a prchají před povinnostmi, si chtějí užívat života, aniž by ochraňovali život – toto Bůh potrestá děsivými ranami, onemocněními, pohanou, zraňujícími slzami a zničenými životy.“[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Anstand na německé Wikipedii a Anstændighed na dánské Wikipedii.

  1. a b LORD, Daniel A. Por que ser Decente?. Florianópolis : O Mariano, 1958. (portugalština)  
  2. HILLMANN, Karl-Heinz. Wörterbuch der Soziologie. 5. vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Stuttgart : Kröner, 2007. Kapitola Anstand, s. 31f. (němčina)  
  3. LORD, S. 10.
  4. LORD, S. 18.
  5. LORD, S. 23.
  6. LORD, S. 30.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]