Slušnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Slušnost, též zdvořilost, správné chování či ctnostné chování (lat. decentia) je morální kvalita určující míru toho, co je slušné[ujasnit]. Je dána normami určité kultury, které formy chování lze považovat za slušné a proto se standardy slušnosti liší po celém světě.[1]

Slušnost v sociologii[editovat | editovat zdroj]

V sociologii slušnost je měřítkem etických a morálních požadavků a očekávání dobrého nebo správného chování. Slušnost je závislá na formách vztahů a způsobu života lidské společnosti.[2]

Kulturní souvislosti[editovat | editovat zdroj]

Řada zemí má zákony proti neslušnosti (obscénnosti), které regulují určité sexuální činy a omezují možnost veřejně ukazovat některé části lidského těla. Očekává se, že kdo žije v určité kultuře, je obeznámen s tím, co je považováno za slušné. V některých zemích je například neslušné, aby ženy mohly veřejně ukazovat svou tvář nebo vlasy. V jiných zemích je zdvořilé krkat při jídle. V některých zemích je slušné jíst prsty, zatímco v jiných zemích, je to považováno za velmi neslušné. V mnoha zemích se považuje za neslušné dokonce vzdorovat vůli hlavy rodiny. Pokud se tak děje, je to ostudná záležitost nejen pro toho, kdo vzdoruje této vůli, ale i pro celou rodinu.

Pokud se někdo nechce chovat slušně (podle zažitých společenských norem) riskuje opovržení společností, výsměch či případné sociální vyloučení nebo i tělesné tresty. Většina lidí se bezprostředně stydí za porušení normy slušnosti. Někteří však jsou schopni se statečně vzpírat zažitým normám a jsou odhodláni případně nést následky za jejich porušení.[1]

Slušnost z katolického pohledu[editovat | editovat zdroj]

Z pohledu katolické víry patří slušnost mezi jednu z ctností. Mezi ctnosti patří například spravedlnost, úcta k Bohu a rodičům a další.[3] Ctnosti považuje církev za protipól hříchů (viz též Sedm ctností).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Anstand na německé Wikipedii a Anstændighed na dánské Wikipedii.

  1. a b LORD, Daniel A. Por que ser Decente?. Florianópolis: O Mariano, 1958. (portugalština) 
  2. HILLMANN, Karl-Heinz. Wörterbuch der Soziologie. 5. vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Stuttgart: Kröner, 2007. Kapitola Anstand, s. 31f. (němčina) 
  3. KADEŘÁVEK, Eugen Jan. Morálka filosofická, kap. O ctnosti a nepravosti, s. 131 [online]. Cyrillo-Methodějská tiskárna, 1906 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • T.G.Masaryk: O slušnosti v Čechách, in: Masarykův sborník 7., TGM a naše současnost. Praha 1992

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]