Krteň: Porovnání verzí
→Kamenný stůl: {{Bez zdrojů}} |
Oprava omylu ohledně zasvěcení, drobnosti, + lit. |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| loc-map = {{LocMap | Praha | lat_deg = 50 | lat_min = 2 | lat_sec = 33 | lon_deg = 14 | lon_min = 17 | lon_sec = 33 | caption = | label = Krteň | relief = 1 | float = center }} |
| loc-map = {{LocMap | Praha | lat_deg = 50 | lat_min = 2 | lat_sec = 33 | lon_deg = 14 | lon_min = 17 | lon_sec = 33 | caption = | label = Krteň | relief = 1 | float = center }} |
||
}} |
}} |
||
'''Krteň''' je zaniklá [[Vesnice|ves]] na katastrálním území [[Třebonice]] (městská část [[Praha 13]]) v [[Praha|Praze]], mezi [[Stodůlky|Stodůlkami]] a Třebonicemi (jižně od osady [[Chaby]]), z níž se zachoval románský |
'''Krteň''' je zaniklá [[Vesnice|ves]] na katastrálním území [[Třebonice]] (městská část [[Praha 13]]) v [[Praha|Praze]], mezi [[Stodůlky|Stodůlkami]] a Třebonicemi (jižně od osady [[Chaby]]), z níž se zachoval jen románský kostelík svatého Jana a Pavla se hřbitovem. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
Ves byla již v raném středověku součástí zdejší husté sítě osad.<ref name="Dragoun" /> |
Ves byla již v raném středověku součástí zdejší husté sítě osad.<ref name="Dragoun" /> |
||
⚫ | Zmiňuje se v roce [[1434]] jako majetek [[Seznam představitelů českého státu|českých králů]], kteří byli i patrony zdejšího kostela. V [[husitství|husitských]] dobách se Krteň stala majetkem [[Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze|svatovítské kapituly]], která v roce [[1667]] připojila Krteň k [[Chrášťany (okres Praha-západ)|Chrášťanům]] a v té době patrně zanikla i zdejší [[fara]]. V době po třicetileté válce pravděpodobně zanikla i celá ves.<ref name="Dragoun">Zdeněk Dragoun: [http://stop.p13.cz/clanek.php?id=4367 Osamělý kostelík na kopci], STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13</ref> Z osady zůstal do dnešních dob jen osamělý kostelík s dosud používaným hřbitovem na vyvýšeném místě (záznam v ústředním seznamu památek MonumNet však hřbitov ve výčtu parcel označuje jako bývalý). Na hřbitově jsou pohřbeni obyvatelé z Třebonic, Jinočan, Chrášťan a Chab.<ref name="královnina cesta" /> Prostranství vedle hřbitova je upraveno jako výletní odpočinkové místo, na vršku se nachází též veřejná studna s ruční pumpou. V blízkosti kostela stojí torzo sochy neznámého světce, která je památkově chráněno společně s kostelem a hřbitovem. Na ploše u hřbitova bylo umístěno též novodobé dílo, napodobující kamenný pohanský oltář. |
||
⚫ | |||
Pozůstatky vsi (případně i knížecího dvora) by se mohly nacházet pod zemí v okolí kostelíka. Archeologický průzkum nebyl dosud proveden.<ref name="Dragoun" /> |
Pozůstatky vsi (případně i knížecího dvora) by se mohly nacházet pod zemí v okolí kostelíka. Archeologický průzkum nebyl dosud proveden.<ref name="Dragoun" /> |
||
Řádek 19: | Řádek 18: | ||
Kostel byl postaven v pozdně [[románský sloh|románském slohu]] v 2. čtvrtině [[13. století]] s pravoúhlým [[Kněžiště|presbytářem]] a průčelní čtverhrannou [[věž]]í. |
Kostel byl postaven v pozdně [[románský sloh|románském slohu]] v 2. čtvrtině [[13. století]] s pravoúhlým [[Kněžiště|presbytářem]] a průčelní čtverhrannou [[věž]]í. |
||
Kostel je |
Kostel je zmiňován jako [[farní kostel]] v roce [[1352]] v dokumentu týkajícím se sazby papežského desátku. Z úředních knih pražského arcibiskupství je známa kompletní řada dvanácti zdejších farářů v letech 1358–1422.<ref name="Dragoun" /> Kostel je zasvěcen dvojici římských mučedníků z pozdně římské doby, kteří se často uvádějí společně, například v latinské mši (viz [[Jan a Pavel]]). |
||
Roku [[1575]] byl rozšířen o [[boční loď]] na severní straně, roku [[1699]] o [[sakristie|sakristii]] na severním boku presbytáře, v letech [[1732]]–[[1734]] byla zvýšena jeho věž. Roku [[1890]] byly přístavby přizpůsobeny do novorománského stylu podle návrhu [[A. Živný|A. Živného]]. Klenba byla nahrazena [[kazetový strop|kazetovým stropem]], severní loď zvýšena a věž přestavěna. |
Roku [[1575]] byl rozšířen o [[boční loď]] na severní straně, roku [[1699]] o [[sakristie|sakristii]] na severním boku presbytáře, v letech [[1732]]–[[1734]] byla zvýšena jeho věž. Roku [[1890]] byly přístavby přizpůsobeny do novorománského stylu podle návrhu [[A. Živný|A. Živného]]. Klenba byla nahrazena [[kazetový strop|kazetovým stropem]], severní loď zvýšena a věž přestavěna. |
||
V [[kněžiště|kněžišti]] se zachovalo [[románské okno]] a na východní stěně uvnitř pozdně románské [[nástěnná malba|nástěnné malby]] z konce 13. století. Představují ''Křest Kristův'', ''Obětování v chrámě'', ''Josefův sen'', ''Církevní učitelku'' a symboly [[evangelista|evangelistů]]. Malby |
V [[kněžiště|kněžišti]] se zachovalo [[románské okno]] a na východní stěně uvnitř pozdně románské [[nástěnná malba|nástěnné malby]] z konce 13. století. Představují ''Křest Kristův'', ''Obětování v chrámě'', ''Josefův sen'', ''Církevní učitelku'' a symboly [[evangelista|evangelistů]]. Malby v roce [[1952]]. restauroval akademický malíř Miroslav Terš, který také vysvětlil význam vyobrazení.<ref name="královnina cesta" /> Zařízení je převážně pseudorománské, pouze v boční zdi byl ponechán při přestavbě původní [[oltář]] s obrazem od J. Heřmana z roku [[1890]]. V bočních zdech i zvenčí jsou náhrobní kameny z 18. století.<ref>E. Poche, ''Umělecké památky'' 4.</ref> |
||
Kostel dodnes tvoří působivou dominantu krajiny. V současné době je v kostelíku jednou ročně, v červnu, sloužena slavnostní poutní mše.<ref name="královnina cesta">Eva Černá: [http://stop.p13.cz/clanek.php?id=2599 Krteň a královnina cesta], STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti</ref> |
Kostel dodnes tvoří působivou dominantu krajiny. V současné době je v kostelíku jednou ročně, v červnu, sloužena slavnostní poutní mše.<ref name="královnina cesta">Eva Černá: [http://stop.p13.cz/clanek.php?id=2599 Krteň a královnina cesta], STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti</ref> |
||
Řádek 35: | Řádek 34: | ||
== Kamenný stůl == |
== Kamenný stůl == |
||
[[Soubor:Dolmen.BEL.Krten.Praha13.jpg|thumb|Dolmen "Bel"]] |
[[Soubor:Dolmen.BEL.Krten.Praha13.jpg|thumb|Dolmen "Bel"]] |
||
{{ |
{{Neověřeno část}} |
||
Poblíž kostelíka svatého Jana a Pavla byl dne 9. dubna 2010 péčí odboru životního prostředí ÚMČ Praha 13 instalován novodobý [[dolmen]] - kamenný stůl "Bel". Skulptura je sestavena z [[Paleozoikum|prvohorní]] [[Ordovik|ordovické]] [[břidlice]] podle vzoru megalitických staveb dávných civilizací. Je situována na významné energetické |
Poblíž kostelíka svatého Jana a Pavla byl dne 9. dubna 2010 péčí odboru životního prostředí ÚMČ Praha 13 instalován novodobý [[dolmen]] - kamenný stůl "Bel". Skulptura je sestavena z [[Paleozoikum|prvohorní]] [[Ordovik|ordovické]] [[břidlice]] podle vzoru megalitických staveb dávných civilizací. Je situována na významné energetické linii bývalé královské cesty [[Pražský hrad]] - [[Karlštejn]]. |
||
== Legendy == |
== Legendy == |
||
Řádek 48: | Řádek 47: | ||
=== Literatura === |
=== Literatura === |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
* František Holec: ''Zaniklé vesnice na území hlavního města Prahy'', Pražský sborník historický XXIX (1996), str. 117-148 |
* František Holec: ''Zaniklé vesnice na území hlavního města Prahy'', Pražský sborník historický XXIX (1996), str. 117-148 |
||
* E. Poche a kol., ''Umělecké památky Čech'' 4. Praha 1980, str. 105n. |
|||
⚫ | |||
. |
|||
⚫ | |||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Commonscat}} |
* {{Commonscat}} |
Verze z 9. 2. 2019, 22:37
Šablona:Infobox - sídlo Krteň je zaniklá ves na katastrálním území Třebonice (městská část Praha 13) v Praze, mezi Stodůlkami a Třebonicemi (jižně od osady Chaby), z níž se zachoval jen románský kostelík svatého Jana a Pavla se hřbitovem.
Historie
Ves byla již v raném středověku součástí zdejší husté sítě osad.[1] Zmiňuje se v roce 1434 jako majetek českých králů, kteří byli i patrony zdejšího kostela. V husitských dobách se Krteň stala majetkem svatovítské kapituly, která v roce 1667 připojila Krteň k Chrášťanům a v té době patrně zanikla i zdejší fara. V době po třicetileté válce pravděpodobně zanikla i celá ves.[1] Z osady zůstal do dnešních dob jen osamělý kostelík s dosud používaným hřbitovem na vyvýšeném místě (záznam v ústředním seznamu památek MonumNet však hřbitov ve výčtu parcel označuje jako bývalý). Na hřbitově jsou pohřbeni obyvatelé z Třebonic, Jinočan, Chrášťan a Chab.[2] Prostranství vedle hřbitova je upraveno jako výletní odpočinkové místo, na vršku se nachází též veřejná studna s ruční pumpou. V blízkosti kostela stojí torzo sochy neznámého světce, která je památkově chráněno společně s kostelem a hřbitovem. Na ploše u hřbitova bylo umístěno též novodobé dílo, napodobující kamenný pohanský oltář.
Pozůstatky vsi (případně i knížecího dvora) by se mohly nacházet pod zemí v okolí kostelíka. Archeologický průzkum nebyl dosud proveden.[1]
Kostel sv. Jana a Pavla
Kostel byl postaven v pozdně románském slohu v 2. čtvrtině 13. století s pravoúhlým presbytářem a průčelní čtverhrannou věží.
Kostel je zmiňován jako farní kostel v roce 1352 v dokumentu týkajícím se sazby papežského desátku. Z úředních knih pražského arcibiskupství je známa kompletní řada dvanácti zdejších farářů v letech 1358–1422.[1] Kostel je zasvěcen dvojici římských mučedníků z pozdně římské doby, kteří se často uvádějí společně, například v latinské mši (viz Jan a Pavel).
Roku 1575 byl rozšířen o boční loď na severní straně, roku 1699 o sakristii na severním boku presbytáře, v letech 1732–1734 byla zvýšena jeho věž. Roku 1890 byly přístavby přizpůsobeny do novorománského stylu podle návrhu A. Živného. Klenba byla nahrazena kazetovým stropem, severní loď zvýšena a věž přestavěna.
V kněžišti se zachovalo románské okno a na východní stěně uvnitř pozdně románské nástěnné malby z konce 13. století. Představují Křest Kristův, Obětování v chrámě, Josefův sen, Církevní učitelku a symboly evangelistů. Malby v roce 1952. restauroval akademický malíř Miroslav Terš, který také vysvětlil význam vyobrazení.[2] Zařízení je převážně pseudorománské, pouze v boční zdi byl ponechán při přestavbě původní oltář s obrazem od J. Heřmana z roku 1890. V bočních zdech i zvenčí jsou náhrobní kameny z 18. století.[3]
Kostel dodnes tvoří působivou dominantu krajiny. V současné době je v kostelíku jednou ročně, v červnu, sloužena slavnostní poutní mše.[2]
Kamenný stůl
Poblíž kostelíka svatého Jana a Pavla byl dne 9. dubna 2010 péčí odboru životního prostředí ÚMČ Praha 13 instalován novodobý dolmen - kamenný stůl "Bel". Skulptura je sestavena z prvohorní ordovické břidlice podle vzoru megalitických staveb dávných civilizací. Je situována na významné energetické linii bývalé královské cesty Pražský hrad - Karlštejn.
Legendy
Popelka Biliánová píše, že podle pověstí i zápisů zde bývalo slovanské božiště v posvátném háji. Název vsi podle ní svědčí o tom, že zde byl oslavován Krt neboli Krodo, slovanský bůh blahobytu a bohatství. Podle Biliánové zde jistě už od pohanských dob bývalo menší hradiště, z nějž se ve středověku stal kostelec. Lidová etymologie spojuje název místa s krtčí hromádkou, kterou zdejší kopec může připomínat.[4] Podle Zdeňka Dragouna však původ a historie kostelíka nenasvědčují představám o jeho vzniku na pohanském kultovním místě. Archeologické výzkumy v okolí však dokládají, že tato oblast byla osídlená již od pravěku.[1]
Podle legendy zde v roce 1371 pobývala královna Eliška, manželka Karla IV., při své pěší pouti z Karlštejna do Prahy, kde u hrobu svatého Zikmunda obětovala zlato za uzdravení svého manžela. Při zpáteční cestě se právě na Krtni měla dozvědět, že se král Karel uzdravil.[2] Touto legendou je inspirovaná hypotéza, že zdejší dvorec byl využíván při cestách českých panovníků na Karlštejnsko, a to již dlouho před založením Karlštejna, což by mohlo vysvětlit zvláštní vztah českých panovníků k této osadě a kostelu.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f Zdeněk Dragoun: Osamělý kostelík na kopci, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13
- ↑ a b c d Eva Černá: Krteň a královnina cesta, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti
- ↑ E. Poche, Umělecké památky 4.
- ↑ Popelka Biliánová: Ořech a Krteň, Národní listy roč. 73, č. 171, str. 4. Dílo Ořech a Krteň ve Wikizdrojích
Literatura
- Eva Černá: Krteň a královnina cesta, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti
- Zdeněk Dragoun: Osamělý kostelík na kopci, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13
- František Holec: Zaniklé vesnice na území hlavního města Prahy, Pražský sborník historický XXIX (1996), str. 117-148
- E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 4. Praha 1980, str. 105n.
.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Krteň na Wikimedia Commons