Grumman OV-1 Mohawk: Porovnání verzí
m Odstranění nepojmenovaného parametru; kosmetické úpravy |
m ref |
||
Řádek 28: | Řádek 28: | ||
První z devíti ověřovacích letounů '''YAO-1''' vzlétl 14. dubna 1959, poháněný dvojicí [[turbovrtulový motor|turbovrtulových motorů]] [[Lycoming T53]]-L-3 s třílistými reverzními [[vrtule]]mi Hamilton Standard.{{Fakt/dne|20170218114956|}} |
První z devíti ověřovacích letounů '''YAO-1''' vzlétl 14. dubna 1959, poháněný dvojicí [[turbovrtulový motor|turbovrtulových motorů]] [[Lycoming T53]]-L-3 s třílistými reverzními [[vrtule]]mi Hamilton Standard.{{Fakt/dne|20170218114956|}} |
||
První sériové letouny obdržely nové označení jednotného systému [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] a [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] '''OV-1A''' a bojové jméno Mohawk. Do služby armádního letectva byly zařazeny v roce 1962.{{Fakt/dne|20170218114956|}} Pro plnění hlídkových úkolů byly vybaveny v [[trup letadla|trupu]] vestavěnou fotografickou kamerou Fairchild KA-30 pro svislé i šikmé snímky, některé letouny nesly navíc v přídi trupu kameru KA-60 pro panoramatické snímkování bojiště. K výbavě patřilo i 52 světlic užívaných při nočním fotografování, které se vystřelovaly směrem vzhůru z pouzder nesených nad kořeny [[křídlo|křídla]].{{Fakt/dne|20170218114956|}} |
První sériové letouny obdržely nové označení jednotného systému [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] a [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] '''OV-1A''' a bojové jméno Mohawk. Do služby armádního letectva byly zařazeny v roce 1962.{{Fakt/dne|20170218114956|}} Pro plnění hlídkových úkolů byly vybaveny v [[trup letadla|trupu]] vestavěnou fotografickou kamerou Fairchild KA-30 pro svislé i šikmé snímky, některé letouny nesly navíc v přídi trupu kameru KA-60 pro panoramatické snímkování bojiště. K výbavě patřilo i 52 světlic užívaných při nočním fotografování, které se vystřelovaly směrem vzhůru z pouzder nesených nad kořeny [[křídlo letadla|křídla]].{{Fakt/dne|20170218114956|}} |
||
Robustní konstrukce a velmi dobré letové vlastnosti vedly představitele armádního letectva k myšlence využití Mohawků v roli [[Bitevní letoun|bitevních letounů]]. Vznikla tak verze '''JOV-1A''', testovaná 11. vzdušnou útočnou divizí.{{Fakt/dne|20170218114956|}} |
Robustní konstrukce a velmi dobré letové vlastnosti vedly představitele armádního letectva k myšlence využití Mohawků v roli [[Bitevní letoun|bitevních letounů]]. Vznikla tak verze '''JOV-1A''', testovaná 11. vzdušnou útočnou divizí.{{Fakt/dne|20170218114956|}} |
||
Řádek 41: | Řádek 41: | ||
'''OV-1D''' nesly současně SLAR i UAS-4 a měly proto zvětšené rozměry a výkonnější motory T53-L-701 o výkonu 1044 kW každý. Modernizovaný [[prototyp]] nesl označení '''OV-1E'''. |
'''OV-1D''' nesly současně SLAR i UAS-4 a měly proto zvětšené rozměry a výkonnější motory T53-L-701 o výkonu 1044 kW každý. Modernizovaný [[prototyp]] nesl označení '''OV-1E'''. |
||
⚫ | |||
Mohawky OV-1A, B i C byly bojově nasazeny během [[Válka ve Vietnamu|Vietnamské války]] např. 73. vzdušnou hlídkovací skupinou, která byla dislokována na [[letiště|letišti]] [[Vũng Tàu]] a během [[operace Pouštní bouře]]. OV-1B létaly i ve službách US Army v tehdejší [[Západní Německo|NSR]]. [[Izraelské vojenské letectvo]] používalo dva letouny OV-1D do jejich nahrazení typem [[Grumman E-2 Hawkeye]]. |
Mohawky OV-1A, B i C byly bojově nasazeny během [[Válka ve Vietnamu|Vietnamské války]] např. 73. vzdušnou hlídkovací skupinou, která byla dislokována na [[letiště|letišti]] [[Vũng Tàu]] a během [[operace Pouštní bouře]]. OV-1B létaly i ve službách US Army v tehdejší [[Západní Německo|NSR]]. [[Izraelské vojenské letectvo]] používalo dva letouny OV-1D do jejich nahrazení typem [[Grumman E-2 Hawkeye]]. |
||
== Hlavní technické údaje == |
== Hlavní technické údaje == |
||
{{Neověřeno část}} |
|||
[[Soubor:Profile OV-1 Mohawk.jpg|thumb|Grumman OV-1A Mohawk]] |
[[Soubor:Profile OV-1 Mohawk.jpg|thumb|Grumman OV-1A Mohawk]] |
||
Údaje platí pro OV-1B |
Údaje platí pro OV-1B<ref> Václav Němeček, Letectví+kosmonautika, Grumman Ov-1 Mohawk, 1968, str. 35</ref> |
||
* Rozpětí: 14,57 m |
* Rozpětí: 14,57 m |
||
* Délka: 13,30 m |
* Délka: 13,30 m |
||
Řádek 64: | Řádek 62: | ||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
⚫ | |||
=== Reference === |
|||
<references /> |
|||
=== Literatura === |
=== Literatura === |
||
* {{Citace periodika | příjmení = Němeček | jméno = Václav | titul = Grumman OV-1 Mohawk| časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 1968 | měsíc =| ročník = XLIV. | číslo = 7| strany = 35 a 36| url = | issn = }} |
* {{Citace periodika | příjmení = Němeček | jméno = Václav | titul = Grumman OV-1 Mohawk| časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 1968 | měsíc =| ročník = XLIV. | číslo = 7| strany = 35 a 36| url = | issn = }} |
Verze z 10. 4. 2017, 12:50
Grumman OV-1 Mohawk | |
---|---|
Určení | hlídkový letoun |
Původ | Spojené státy americké |
Výrobce | Grumman |
První let | 14. 3. 1959 |
Uživatel | US Army Chel Ha Avir |
Vyrobeno kusů | 380 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Grumman OV-1 Mohawk byl americký dvoumotorový samonosný středoplošný pozorovací letoun s trojitými SOP a příďovým zatahovacím podvozkem. Dvoučlenná posádka seděla vedle sebe na vystřelovacích sedadlech Martin-Baker, verze A a C měly dvojité řízení.
Vznik
V polovině 50. let 20. století požadovalo americké armádní letectvo lehký stroj pro dvoučlennou posádku pro úkoly nočního i denního hlídkování v nízkých výškách nad prostorem pozemních bojů. Pomocí fotopřístrojů, radiolokátorů a infračervených detektorů měl sledovat pohyby pěších i mechanizovaných oddílů nepřítele. Letoun kategorie STOL měl mít rovněž vysokou obratnost a dobrou ovladatelnost.
Pro specifikace frontového hlídkového letounu vypracovala společnost Grumman se sídlem v Bethpage na Long Islandu projekt G-134.
Vývoj
První z devíti ověřovacích letounů YAO-1 vzlétl 14. dubna 1959, poháněný dvojicí turbovrtulových motorů Lycoming T53-L-3 s třílistými reverzními vrtulemi Hamilton Standard.[zdroj?]
První sériové letouny obdržely nové označení jednotného systému USAF a US Navy OV-1A a bojové jméno Mohawk. Do služby armádního letectva byly zařazeny v roce 1962.[zdroj?] Pro plnění hlídkových úkolů byly vybaveny v trupu vestavěnou fotografickou kamerou Fairchild KA-30 pro svislé i šikmé snímky, některé letouny nesly navíc v přídi trupu kameru KA-60 pro panoramatické snímkování bojiště. K výbavě patřilo i 52 světlic užívaných při nočním fotografování, které se vystřelovaly směrem vzhůru z pouzder nesených nad kořeny křídla.[zdroj?]
Robustní konstrukce a velmi dobré letové vlastnosti vedly představitele armádního letectva k myšlence využití Mohawků v roli bitevních letounů. Vznikla tak verze JOV-1A, testovaná 11. vzdušnou útočnou divizí.[zdroj?]
Standardní OV-1A následně obdržely další podkřídelní závěsy a mohly tak nosit kromě obvyklých přídavných nádrží ještě pouzdra s raketami ráže 70 mm, nebo s pevnými, šikmo dolů skloněnými kulomety ráže 12,7 mm, nebo pumy do hmotnosti 226 kg. Bitevní JOV-1A byly testovány do roku 1965, kdy se US Army rozhodlo pro bitevní akce využívat vrtulníky.
Další verzí Mohawku byla OV-1B, určená pro elektronickou a radiolokační hlídkovou službu. Pod trupem na pravé straně nesla 5,5 m dlouhé laminátové pouzdro se zařízením APS-94 SLAR (Side-Looking Airborne Radar).[zdroj?] Zařízení mapovalo pruhy terénu po obou stranách směru letu a přenášelo obraz na dělené pásy filmu, nebo nedělený film. Za letu automatické zařízení okamžitě vyvolávalo exponované části filmu a dodávalo je ihned pozorovateli. SLAR podstatně zvětšil hmotnost letounu, což si vyžádalo zvětšení rozpětí a instalaci výkonnějších pohonných jednotek Lycoming T53-L-7.
K průzkumu velmi hustě porostlého terénu ve dne i v noci pomocí infračerveného detektoru UAS-4, vestavěného do spodní části zadní poloviny trupu, sloužila modifikace OV-1C.[zdroj?]
OV-1D nesly současně SLAR i UAS-4 a měly proto zvětšené rozměry a výkonnější motory T53-L-701 o výkonu 1044 kW každý. Modernizovaný prototyp nesl označení OV-1E.
Mohawky OV-1A, B i C byly bojově nasazeny během Vietnamské války např. 73. vzdušnou hlídkovací skupinou, která byla dislokována na letišti Vũng Tàu a během operace Pouštní bouře. OV-1B létaly i ve službách US Army v tehdejší NSR. Izraelské vojenské letectvo používalo dva letouny OV-1D do jejich nahrazení typem Grumman E-2 Hawkeye.
Hlavní technické údaje
Údaje platí pro OV-1B[1]
- Rozpětí: 14,57 m
- Délka: 13,30 m
- Výška: 3,86 m
- Nosná plocha: 33,10 m
- Prázdná hmotnost: 4979 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 7220 kg
- Maximální rychlost v 1500 m: 478 km/h
- Ekonomická cestovní rychlost: 414 km/h
- Pádová rychlost: 121 km/h
- Dostup: 9150 m
- Dostup na jeden motor: 4152 m
- Maximální dolet: 1980 km
- Délka vzletu přes 15 m: 387 m
- Délka přistání: 264 m
Odkazy
Reference
- ↑ Václav Němeček, Letectví+kosmonautika, Grumman Ov-1 Mohawk, 1968, str. 35
Literatura
- NĚMEČEK, Václav. Grumman OV-1 Mohawk. Letectví a kosmonautika. 1968, roč. XLIV., čís. 7, s. 35 a 36.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Grumman OV-1 Mohawk na Wikimedia Commons
- Kamufláže letounu Grumman OV-1 Mohawk
- Fotogalerie letounu Grumman OV-1 Mohawk