Noboru Takešita: Porovnání verzí
Autoritní data značka: editace z Vizuálního editoru |
m kategorie |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
[[Kategorie:Úmrtí 2000]] |
[[Kategorie:Úmrtí 2000]] |
||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
||
[[Kategorie:Narození 26. února]] |
|||
[[Kategorie:Úmrtí 19. června]] |
Verze z 8. 11. 2016, 23:29
Noboru Takešita | |
---|---|
Narození | 26. února 1924 Kakeja |
Úmrtí | 19. června 2000 (ve věku 76 let) Kitasato Institute Hospital |
Příčina úmrtí | respirační selhání a rakovina slinivky |
Alma mater | Univerzita Waseda |
Povolání | politik |
Zaměstnavatel | Q11660027 |
Ocenění | čestný doktor Čínské lidové univerzity (1994) velkostuha Řádu chryzantémy Řád chryzantémy |
Politická strana | Liberálně demokratická strana |
Nábož. vyznání | buddhismus |
Choť | Naoko Takeshita (od 1946) |
Děti | Kazuko Takeshita Maruko Takeshita |
Rodiče | Yūzō Takeshita |
Příbuzní | Wataru Takešita (sourozenec) Eiki Eiki (vnučka) Daigo (vnuk) Takenobu Naitō (zeť) |
Funkce | poslanec Poslanecké sněmovny Japonska (1958–2000) Chief Cabinet Secretary (1971–1972) Minister of Construction (1976) premiér Japonska (1987–1989) member of the Shimane Prefectural Assembly |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Noboru Takešita (26. února 1924 – 19. června 2000) byl japonský politik. V letech 1987–1989 byl premiérem Japonska. Roku 1976 byl ministrem výstavby. V letech 1979-1980 a 1982-1986 ministrem financí. Byl představitelem Liberální demokratické strany, dominantní síly japonského politického systému ve 2. polovině 20. století.
Roku 1958 byl prvně zvolen do parlamentu (tzv. Dietu). Ve své straně se stal členem vlivné frakce Kakuei Tanaky (frakce v japonských politických stranách hrají mnohem větší roli než v jiných politických systémech). Ve funkci ministra financí prosadil volný kurz jenu vůči dolaru (tzv. dohoda Plaza). To vedlo k silnému posilování jenu vůči všem světovým měnám a učinilo z jenu jednu z nejdůležitějších měn světové ekonomiky. Roku 1986 vládu opustil, aby posiloval své pozice uvnitř strany. To se mu rychle podařilo a roku 1987 se stal jejím předsedou, a tím pádem záhy premiérem, když vystřídal v čele kabinetu Jasuhiro Nakasoneho, svého velkého rivala uvnitř strany. Poměrně brzy ho však k rezignaci přinutil tzv. odvodový skandál. I poté však byl významnou zákulisní figurou Liberální demokratické strany, silně ovlivňoval politiku svých nástupců Sósuke Una, Tošiki Kaifa i Keizó Obučiho.