Gábes: Porovnání verzí
→Externí odkazy: kat |
|||
Řádek 61: | Řádek 61: | ||
* [http://www.tunisko.net/zeme_kapitola.php?idZeme=234&Klic=114434 Gabes] na stránkách ''Tunisko.net'' |
* [http://www.tunisko.net/zeme_kapitola.php?idZeme=234&Klic=114434 Gabes] na stránkách ''Tunisko.net'' |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Přístavní města Středozemního moře]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Přístavní města v Tunisku]] |
Verze z 26. 9. 2016, 10:26
Gabès قابس Qābis | |
---|---|
Mešita Jarah | |
Poloha | |
Souřadnice | 33°52′48″ s. š., 10°7′12″ v. d. |
Nadmořská výška | 1 m n. m. |
Stát | Tunisko |
Gabès | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 116 323 |
Správa | |
Starosta | Karim Kraïet |
PSČ | 6000 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gabès (arabsky قابس Qābis) je tuniské město a sídlo stejnojmenného guvernorátu a přístav na pobřeží Středozemního moře u Gabeského zálivu, asi 110 km jihozápadně od Sfaxu a 60 km západně od ostrova Džerba. V roce 2004 zde žilo přes 116 000 obyvatel a bylo tak šestým největším tuniským městem.
Historie
Město založili Féničané jako obchodní středisko. Za římské nadvlády se stalo součástí provincie Tropoliana a nazývalo se Tacapae. Poprvé se o místě zmínil filosof Apuleius (125–180). V 5. století je zde doloženo sídlo biskupství a známi jsou i tehdejší tři biskupové Dulcitius, Servilius a Caius. V roce 1881 se Gabès stal součástí francouzského protektorátu. Před druhou světovou válkou byla mezi Gabesem a Madenine vybudována obranná Marethská linie. Roku 1940 město ovládli Němci. V letech 1942–1943 silně poškozeno při bojích mezi německou, anglickou a francouzskou armádou. Velkou povodní bylo město poškozeno roku 1962. V roce 2003 vznikla místní univerzita Université de Gabès.
Průmysl
Gabès je jedním z největších průmyslových center v Tunisku. Dominuje zde především chemický průmysl. Velké množství továren má negativní dopad na čistotu vody v Gabeském zálivu a okolí je proto málo vyhledáváno turisty. Tuniská vláda se v posledních letech snaží o snížení znečištění. Okolo města je oáza s 500 000 datlovníky a ovocnými stromy, např. granátovníky. Pěsteuje se zde i henna.
Doprava
Východně od města bylo 4. června 2008 pro civilní lety otevřeno bývalé vojenské letiště Aéroport de Gabès-Matmata s kapacitou 200 000 cestujících ročně. V provozu je jediná linka do hlavního města Tunisu. Po dobudování letiště se počítá i s mezinárodním provozem. V Gabèsu končí úzkorozchodná železnice o šířce 1000 mm a je nejbližší tuniskou železniční stanicí od libyjských hranic. Je plánována výstavba železnice až do libyjského pohraničního města Ras Ajdir, čímž by byla propojena libyjská a tuniská železniční síť. Přístav slouží k vývozu surovin a k rybolovu, který se zaměřuje na lov tuňáků.
Turistika
V okolí města jsou pláže. Turisté nejraději navštěvují ty jižně od města při cestě na ostrov Džerba. Nejznámější jsou Lemawa a Lemaya. Tuniská vláda chce v příštích letech vybudovat turistická střediska. Gabès je vhodným výchozím bodem k výletů do vnitrozemí a pouště. Nejnavštěvovanějším místem v okolí je 40 km vzdálená Matmata. Gabeská oáza byla v roce 2008 jako unikátní ekosystém v pouštním prostředí navržena na seznam Světového dědictví UNESCO.[1] V oáze je okolo 150 s kapacitou 650 litrů vody za sekundu.
Osobnosti
V Gabèsu se narodili izraelští politici Avraham Ti'ar a Silvan Šalom.
Odkazy
Reference
- ↑ Oasis de Gabès [online]. UNESCO [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gábes na Wikimedia Commons
- Gabes na stránkách Tunisko.net