Dětřich Míšeňský: Porovnání verzí
drobné úpravy |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 18: | Řádek 18: | ||
Narodil se v roce 1162 jako mladší syn syn míšeňského markraběte [[Ota II. Míšeňský|Oty Bohatého]] a jeho manželky [[Hedvika Braniborská|Hedviky]]. Část svého života strávil spory s bratrem [[Albrecht I. Míšeňský|Albrechtem]]. Není úplně zřejmé, kdy přesně tyto spory začaly; v každém případě zřejmě matka obou bratrů Hedvika protěžovala právě Dětřicha a chtěla, aby se dědicem Míšeňska stal on navzdory tomu, že Albrecht byl prvorozený. Ota Bohatý změnil závěť a Míšeňsko odkázal mladšímu synovi. Na to reagoval Albrecht tím, že svého otce roku 1189 zajal a propustil jej až na zásah císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha Barbarossy]]; trestnou výpravu vedl český kníže [[Konrád II. Ota|Konrád Ota]]. Na sněmu ve Würzburku 10. srpna 1189 se bratři okázale smířili, takže když v únoru následujícího roku Ota zemřel, stal se míšeňským markrabětem vcelku bez problémů Dětřichův bratr Albrecht. Spory mezi bratry byly však za pár let obnoveny; roku 1194 podnikl z popudu nového římského císaře [[Jindřich VI. Štaufský|Jindřicha VI.]] další trestnou výpravu do Míšeňska český kníže, tentokrát [[Jindřich Břetislav]]. Albrecht zůstal nepřemožen, ovšem již následujícího roku nečekaně zemřel. |
Narodil se v roce 1162 jako mladší syn syn míšeňského markraběte [[Ota II. Míšeňský|Oty Bohatého]] a jeho manželky [[Hedvika Braniborská|Hedviky]]. Část svého života strávil spory s bratrem [[Albrecht I. Míšeňský|Albrechtem]]. Není úplně zřejmé, kdy přesně tyto spory začaly; v každém případě zřejmě matka obou bratrů Hedvika protěžovala právě Dětřicha a chtěla, aby se dědicem Míšeňska stal on navzdory tomu, že Albrecht byl prvorozený. Ota Bohatý změnil závěť a Míšeňsko odkázal mladšímu synovi. Na to reagoval Albrecht tím, že svého otce roku 1189 zajal a propustil jej až na zásah císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha Barbarossy]]; trestnou výpravu vedl český kníže [[Konrád II. Ota|Konrád Ota]]. Na sněmu ve Würzburku 10. srpna 1189 se bratři okázale smířili, takže když v únoru následujícího roku Ota zemřel, stal se míšeňským markrabětem vcelku bez problémů Dětřichův bratr Albrecht. Spory mezi bratry byly však za pár let obnoveny; roku 1194 podnikl z popudu nového římského císaře [[Jindřich VI. Štaufský|Jindřicha VI.]] další trestnou výpravu do Míšeňska český kníže, tentokrát [[Jindřich Břetislav]]. Albrecht zůstal nepřemožen, ovšem již následujícího roku nečekaně zemřel. |
||
Přestože se Albrechtovou smrtí stal Dětřich dědicem Míšeňska, zabral je císař [[Jindřich VI. Štaufský|Jindřich VI.]] Ten se proto nevyhnul spekulacím, že Albrechta nechal otrávit. Dětřichovi zřejmě zůstaly državy v okolí Weissenfelsu, v listinách je uváděn jako "hrabě z Weissenfelsu". |
Přestože se Albrechtovou smrtí stal Dětřich dědicem Míšeňska, zabral je císař [[Jindřich VI. Štaufský|Jindřich VI.]] Ten se proto nevyhnul spekulacím, že Albrechta nechal otrávit. Dětřichovi zřejmě zůstaly državy v okolí Weissenfelsu, v listinách je uváděn jako "hrabě z Weissenfelsu". V prosinci 1195 na sněmu ve Wormsu přijal kříž, následně se zúčastnil křížové výpravy Jindřicha VI.; v březnu 1198 se v [[Akko|Akkonu]] zúčastnil založení [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]]. Když po nečekané Jindřichově smrti nastoupil na římský trůn jeho bratr [[Filip Švábský|Filip]], zřejmě Míšeňsko Dětřichovi vrátil jako poděkování za podporu kandidatury na sněmu v Mühlhausenu.<ref name>{{Citace monografie | příjmení = Wihoda | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Wihoda | titul = Zlatá bula sicilská. Podivuhodný příběh ve vrstvách paměti | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 316 | isbn = 80-7203-682-3 | strany =177}}</ref> |
||
Dětřich se během manželské rošády Přemysla Otakara I. zastával své zapuzené sestry Adléty a jejích dětí, synovec Vratislav byl stálým členem jeho dvora<ref>{{Citace monografie | příjmení = Žemlička | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Žemlička | titul = Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu | vydavatel = Nakladatelství Svoboda | místo = Praha | rok = 1990 | počet stran = 361 | isbn = 80-205-0099-5 | poznámka = Dále jen ''Přemysl Otakar I.'' | strany = 93}}</ref> a roku 1212 mu císař [[Ota IV. Brunšvický|Ota]] na Dětřichovo naléhání udělil Čechy v léno.<ref>Žemlička, str. 127 |
Dětřich se během manželské rošády Přemysla Otakara I. zastával své zapuzené sestry Adléty a jejích dětí, synovec Vratislav byl stálým členem jeho dvora<ref>{{Citace monografie | příjmení = Žemlička | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Žemlička | titul = Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu | vydavatel = Nakladatelství Svoboda | místo = Praha | rok = 1990 | počet stran = 361 | isbn = 80-205-0099-5 | poznámka = Dále jen ''Přemysl Otakar I.'' | strany = 93}}</ref> a roku 1212 mu císař [[Ota IV. Brunšvický|Ota]] na Dětřichovo naléhání udělil Čechy v léno.<ref>Žemlička, str. 127</ref> Šlo o pouhou demonstaraci síly, Vratislav neměl reálné šance na zisk české koruny. |
||
Ve vojensky vyhroceném sporu o římskou korunu byl Dětřich stranící Otovi Brunšvickému pověřen funkcí vyjednavače s mladým [[Fridrich II. Štaufský|Fridrichem Štaufským]].<ref |
Ve vojensky vyhroceném sporu o římskou korunu byl Dětřich stranící Otovi Brunšvickému pověřen funkcí vyjednavače s mladým [[Fridrich II. Štaufský|Fridrichem Štaufským]].<ref>Wihoda, str.194</ref> |
||
Dětřich zemřel v únoru 1221 a byl pohřben v [[cisterciácký řád|cisterciáckém]] [[klášter Altzella|klášteře Altzella]] po boku svých předků. |
Dětřich zemřel v únoru 1221 a byl pohřben v [[cisterciácký řád|cisterciáckém]] [[klášter Altzella|klášteře Altzella]] po boku svých předků. |
||
Verze z 9. 4. 2015, 20:06
| otec | Ota II. Míšeňský |
|---|---|
| matka | Hedvika Braniborská |
| manželka | Guta Durynská |
| dcera | Hedvika |
| syn | Ota |
| dcera | Žofie |
| dcera | Guta |
| syn | Jindřich III. Míšeňský |
| levobočný syn | Dětřich II. Míšeňský |
| levobočný syn | Konrád |
| levobočný syn | Jindřich |
Dětřich Míšeňský (německy Dietrich der Bedrängte, 1162 – 18. února 1221) byl míšeňský a lužický markrabě z rodu Wettinů. Jeho sestra Adléta Míšeňská byla první manželkou Přemysla Otakara I. a právě Dětřich hájil práva Adlétina syna Vratislava na český trůn.
Život
Narodil se v roce 1162 jako mladší syn syn míšeňského markraběte Oty Bohatého a jeho manželky Hedviky. Část svého života strávil spory s bratrem Albrechtem. Není úplně zřejmé, kdy přesně tyto spory začaly; v každém případě zřejmě matka obou bratrů Hedvika protěžovala právě Dětřicha a chtěla, aby se dědicem Míšeňska stal on navzdory tomu, že Albrecht byl prvorozený. Ota Bohatý změnil závěť a Míšeňsko odkázal mladšímu synovi. Na to reagoval Albrecht tím, že svého otce roku 1189 zajal a propustil jej až na zásah císaře Fridricha Barbarossy; trestnou výpravu vedl český kníže Konrád Ota. Na sněmu ve Würzburku 10. srpna 1189 se bratři okázale smířili, takže když v únoru následujícího roku Ota zemřel, stal se míšeňským markrabětem vcelku bez problémů Dětřichův bratr Albrecht. Spory mezi bratry byly však za pár let obnoveny; roku 1194 podnikl z popudu nového římského císaře Jindřicha VI. další trestnou výpravu do Míšeňska český kníže, tentokrát Jindřich Břetislav. Albrecht zůstal nepřemožen, ovšem již následujícího roku nečekaně zemřel.
Přestože se Albrechtovou smrtí stal Dětřich dědicem Míšeňska, zabral je císař Jindřich VI. Ten se proto nevyhnul spekulacím, že Albrechta nechal otrávit. Dětřichovi zřejmě zůstaly državy v okolí Weissenfelsu, v listinách je uváděn jako "hrabě z Weissenfelsu". V prosinci 1195 na sněmu ve Wormsu přijal kříž, následně se zúčastnil křížové výpravy Jindřicha VI.; v březnu 1198 se v Akkonu zúčastnil založení Řádu německých rytířů. Když po nečekané Jindřichově smrti nastoupil na římský trůn jeho bratr Filip, zřejmě Míšeňsko Dětřichovi vrátil jako poděkování za podporu kandidatury na sněmu v Mühlhausenu.[1]
Dětřich se během manželské rošády Přemysla Otakara I. zastával své zapuzené sestry Adléty a jejích dětí, synovec Vratislav byl stálým členem jeho dvora[2] a roku 1212 mu císař Ota na Dětřichovo naléhání udělil Čechy v léno.[3] Šlo o pouhou demonstaraci síly, Vratislav neměl reálné šance na zisk české koruny.
Ve vojensky vyhroceném sporu o římskou korunu byl Dětřich stranící Otovi Brunšvickému pověřen funkcí vyjednavače s mladým Fridrichem Štaufským.[4]
Dětřich zemřel v únoru 1221 a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Altzella po boku svých předků.
Odkazy
Reference
- ↑ WIHODA, Martin. Zlatá bula sicilská. Podivuhodný příběh ve vrstvách paměti. Praha: Argo, 2005. 316 s. ISBN 80-7203-682-3. S. 177.
- ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5. S. 93. Dále jen Přemysl Otakar I..
- ↑ Žemlička, str. 127
- ↑ Wihoda, str.194
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dětřich Míšeňský na Wikimedia Commons
