Jan Antonín I. z Eggenbergu: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 7. 1. 2015, 19:28

Jan Antonín I. z Eggenbergu (5. února 1610 Vídeň – 12. února 1649 Lublaň) byl český a štýrský šlechtic, kníže z Eggenbergu, 2. vévoda krumlovský a významný politik a diplomat v dobách vlády Ferdinanda III..

Život

Jan Antonín se narodil roku 1610 jako jediný syn a dědic prvního knížete z Eggenbergu Jana Oldřicha. V mládí studoval na jezuitské koleji ve Štýrském Hradci a po jejím dokončení ve věku 17 let podnikl několikaletou cestu po Evropě. Na rodinné panství ve Štýrsku se vrátil až roku 1632. Projevil se jako velmi kultivovaný, světaznalý a nadmíru jazykově nadaný muž, pročež po vzoru otce nastoupil na cestu evropské politiky.

Vláda

V roce 1632 po smrti svého otce knížete Jana Oldřicha zdělil veškeré majetky v Čechách a ve Štýrsku. Roku 1637 jej Ferdinand III. jmenoval tajným radou, přičemž obdržel Řád zlatého rouna. Rok poté mu byla udělena pocta vést zvláštní diplomatickou misi, při níž měl papeži Urbanu VIII. oznámit volbu Ferdinanda III. jako nového římského krále a tedy budoucího císaře. Pro tuto cestu nechal Jan Antonín zhotovit tzv. Zlatý kočár, jež je dodnes uchováván na zámku v Českém Krumlově.

Následujícího roku 1639 se oženil s protestanskou markraběnkou Annou Marii z Brandenburg-Bayreuthu, z jejichž manželství vzešly dvě dcery a dva synové – starší Jan Kristián I. (1641) a mladší Jan Seyfried (1644).

Jan Antonín I. podobně jako jeho otec pokračoval v úsilí o rozšiřování eggenberského panství a štědře vykupoval pozemky v jižních Čechách, které pak připojoval ke Krumlovskému vévodství. Jeho životním cílem, stejně jako jeho otce, však bylo zasednout v Říšském sněmu, čemuž ovšem dlouhodobě bránila protestantská říšská knížata, jimž vadila katolická orientace knížat z Eggenbergu. Právě proto, aby si Jan Antonín I. protestantskou část sněmu naklonil, pojal za choť protestantku Annu Marii. Nicméně získání panství uvnitř říše, což byla jediná možnost, jak by se knížaza z Eggenbergu stala říšskými knížaty, protestanská klika nadále bránila.

Ve 40. letech však došlo k osamostatnění gradišského hejtmanství od hrabství Gorice v Aquileii se dvěma městy a 17 vesnicemi, načež císař Janu Antonínovi I. koupi tohoto poměrně chudého panství okolo města Gradišky nabídl. Ač se jednalo z ekonomického hlediska o bezvýznamné území, Gradiška se nacházela na území Svaté říše římské, což by držiteli panství udělovalo právo zasedat ve sněmu. Jan Antonín I. za císařových podmínek, že Jan Antonín I. zaplatí kompenzaci 200 000 zlatých, dále nebude vyžadovat uhrazení veškerých nákladů spojených s diplomatickou misí k papeži v roce 1638 a zároveň postoupí císaři jihočeské panství Štěkeň, na koupi Gradišky přistoupil

Následně bylo zřízeno tzv. Okněžněné hrabství Gradiška a Jan Antonín I. se stal 25. února 1647 1. okněžněným hrabětem gradišským, čímž zajistil sobě a svým potomkům právo zasedat v Říšském sněmu Svaté říše římské. On sám však ve sněmu nikdy nezasedl, neboť nečekaně zemřel o dva roky později ve věku 39 let.

Odkaz a rozdělení rodu

Během svého života se Jan Antonín I. proslavil jako velmi schopný diplomat a polyglot a mimo svá zahraniční působení pobýval mezi palácem ve Štýrském Hradci a Krumlovským zámkem.

Vzhledem ke své nečekané smrti nezanechal Jan Antonín I. žádnou závěť, jež by upřesňovala vyrovnání mezi jeho potomky. Regenství nad rodovými panstvími se dočasně ujala jeho choť, kněžna Anna Marie, ovšem s nabytím plnoletosti bratry Janem Kristiánem I. a Janem Seyfriedem, zažehl dlouholetý spor ohledně majetkového vyrovnání. Spor byl částečně vyřešen roku 1665 za asistence diplomata Jana Adolfa I. ze Schwarzenbergu, načež si bratři panství rozdělili a dočasně tak vznikla starší rodová větev krumlovská v čele s Janem Kristiánem a mladší štýrská Jana Seyfrieda, než se smrtí bezdětného Jana Kristiána I. majetek opět spojil pod vládou mladšího z bratrů.

Související články

Odkazy

Kníže Jan Antonín I. z Eggenberku
Životopis anglicky a německy

Nevložen titul!
1634–1649

Nevložen titul!
1647–1649

@@ Řádek 40: / Řádek 40: @@
 | místo_úmrtí = [[Lublaň]]<br />{{nowrap|{{Flagicon|Habsburská monarchie}} [[Habsburská monarchie]]}}
 | místo_odpočinku = [[Štýrský Hradec]]
+| sídlo = [[Štýrský Hradec]]<br />[[Český Krumlov]]
-| sídlo =
 | národnost =
 | občanství =
 | rodiče = [[Jan Oldřich z Eggenberka|Jan Oldřich]]
+| manžel/ka = [[Anna Marie z Eggenbergu|Anna Marie z Brandenburg-Bayreuthu]]
-| manžel/ka =
 | děti = [[Jan Kristián I. z Eggenbergu|Jan Kristián I.]]<br />[[Jan Seyfried z Eggenbergu|Jan Seyfried]]
 | strana =
@@ Řádek 51: / Řádek 51: @@
 | alma_mater =
 | zaměstnání =
-| profese = [[Šlechta|šlechtic]]
+| profese = [[Šlechta|šlechtic]], [[diplomat]]
-| náboženství =
+| náboženství = [[Římskokatoliká církev|římsko-katolické]]
 | podpis =
 | poznámky =
@@ Řádek 62: / Řádek 62: @@
 == Život ==
-Jan Antonín se narodil roku [[1610]] jako jediný syn a dědic prvního knížete z Eggenbergu [[Jan Oldřich z Eggenberka|Jana Oldřicha]]. V mládí studoval na jezuitské koleji ve [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]] a po jejím dokončení ve věku 17 let podnikl několikaletou cestu po Evropě. Na rodinné panství ve [[Štýrsku]] se vrátil až roku [[1632]]. Projevil se jako velmi kultivovaný, světaznalý a nadmíru jazykově nadaný muž, pročež po vzoru otce nastoupil na cestu evropské politiky.
+Jan Antonín se narodil roku [[1610]] jako jediný syn a dědic prvního knížete z Eggenbergu [[Jan Oldřich z Eggenberka|Jana Oldřicha]]. V mládí studoval na jezuitské koleji ve [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]] a po jejím dokončení ve věku 17 let podnikl několikaletou cestu po Evropě. Na rodinné panství ve [[Štýrsko|Štýrsku]] se vrátil až roku [[1632]]. Projevil se jako velmi kultivovaný, světaznalý a nadmíru jazykově nadaný muž, pročež po vzoru otce nastoupil na cestu evropské politiky.
+=== Vláda ===
-V roce 1632 po smrti Jana Oldřicha zdělil veškeré majetky v Čechách a ve Štýrsku a roku [[1637]] jej [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinand III.]] jmenoval [[Tajná rada|tajným radou]] a zároveň obdržel [[Řád zlatého rouna]]. Rok poté mu byla udělena pocta jmenováním zvláštním diplomatem, jenž měl papeži [[Urban VIII.|Urbanu VIII.]] oznámit volbu nového římského krále a budoucího císaře Ferdinanda III. Tzv. Zlatý kočár, jež byl zhotoven pro tuto příležitost, je dnes uchováván na [[Zámek Český Krumlov|zámku v Českém Krumlově]].
+V roce 1632 po smrti svého otce knížete Jana Oldřicha zdělil veškeré majetky v Čechách a ve Štýrsku. Roku [[1637]] jej [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinand III.]] jmenoval [[Tajná rada|tajným radou]], přičemž obdržel [[Řád zlatého rouna]]. Rok poté mu byla udělena pocta vést zvláštní diplomatickou misi, při níž měl papeži [[Urban VIII.|Urbanu VIII.]] oznámit volbu Ferdinanda III. jako nového římského krále a tedy budoucího císaře. Pro tuto cestu nechal Jan Antonín zhotovit tzv. ''Zlatý kočár'', jež je dodnes uchováván na [[Zámek Český Krumlov|zámku v Českém Krumlově]].
-Následujícího roku se oženil s Annou Marii z Brandenburg-Bayruthu, z manželství vzešly dvě dcery a dva synové – starší [[Jan Kristián I. z Eggenbergu|Jan Kristián I.]] ([[1641]]) a mladší [[Jan Seyfried z Eggenbergu|Jan Seyfried]] ([[1644]]).
+Následujícího roku [[1639]] se oženil s protestanskou markraběnkou [[Anna Marie z Eggenbergu|Annou Marii z Brandenburg-Bayreuthu]], z jejichž manželství vzešly dvě dcery a dva synové – starší [[Jan Kristián I. z Eggenbergu|Jan Kristián I.]] ([[1641]]) a mladší [[Jan Seyfried z Eggenbergu|Jan Seyfried]] ([[1644]]).
-Jan Antonín I. také pokračoval v úsilí o rozšiřování eggenberského panství. Štědře vykupoval pozemky v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]], které pak připojoval ke [[Krumlovské vévodství|Krumlovskému vévodství]] a především dosáhl povolení k získání [[Gorice a Gradiška|Gradišského hrabství]] v [[Aquileia|Aquileii]], čímž zajistil sobě a svým potomkům právo zasedat v [[Říšský sněm (Svatá říše římská)|Říšském sněmu]]. On sám však ve sněmu nikdy nezasedal, neboť zemřel o dva roky později.
+Jan Antonín I. podobně jako jeho otec pokračoval v úsilí o rozšiřování eggenberského panství a štědře vykupoval pozemky v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]], které pak připojoval ke [[Krumlovské vévodství|Krumlovskému vévodství]]. Jeho životním cílem, stejně jako jeho otce, však bylo zasednout v [[Říšský sněm (Svatá říše římská)|Říšském sněmu]], čemuž ovšem dlouhodobě bránila [[Protestantismus|protestantská]] říšská knížata, jimž vadila [[Římskokatolická církev|katolická]] orientace [[Eggenbergové|knížat z Eggenbergu]]. Právě proto, aby si Jan Antonín I. protestantskou část sněmu naklonil, pojal za choť protestantku Annu Marii. Nicméně získání panství uvnitř říše, což byla jediná možnost, jak by se knížaza z Eggenbergu stala říšskými knížaty, protestanská klika nadále bránila.
+Ve 40. letech však došlo k osamostatnění gradišského hejtmanství od hrabství [[Gorice (město)|Gorice]] v [[Aquileia|Aquileii]] se dvěma městy a 17 vesnicemi, načež císař Janu Antonínovi I. koupi tohoto poměrně chudého panství okolo města [[Gradiška|Gradišky]] nabídl. Ač se jednalo z ekonomického hlediska o bezvýznamné území, Gradiška se nacházela na území [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]], což by držiteli panství udělovalo právo zasedat ve sněmu. Jan Antonín I. za císařových podmínek, že Jan Antonín I. zaplatí kompenzaci 200 000 zlatých, dále nebude vyžadovat uhrazení veškerých nákladů spojených s diplomatickou misí k papeži v roce [[1638]] a zároveň postoupí císaři jihočeské panství [[Štěkeň]], na koupi Gradišky přistoupil
-Během svého života se proslavil jako velmi schopný diplomat a [[polyglot]] a mimo svá zahraniční působení pobýval mezi palácem ve Štýrském Hradci a [[Zámek Český Krumlov|Krumlovským zámkem]]. Vzhledem ke své nečekané smrti, nezanechal žádnou závěť. V následujících letech tak proběhly významané spory o majetek mezi jeho dvěma syny [[Jan Kristián I. z Eggenbergu|Janem Kristiánem I.]] a [[Jan Seyfried z Eggenbergu|Janem Seyfriedem]]. Spor byl vyřešen za asistence [[Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu|Jana Adolfa I. ze Schwarzenbergu]], načež si bratři panství rozdělily a vznikla tak starší rodová větev krumlovská a mladší štýrská, než se smrtí bezdětného Jana Kristiána I. majetek opět spojil pod vládou mladšího z bratrů.
+Následně bylo zřízeno tzv. [[Gorice a Gradiška|Okněžněné hrabství Gradiška]] a Jan Antonín I. se stal [[25. února]] [[1647]] 1. okněžněným hrabětem gradišským, čímž zajistil sobě a svým potomkům právo zasedat v [[Říšský sněm (Svatá říše římská)|Říšském sněmu Svaté říše římské]]. On sám však ve sněmu nikdy nezasedl, neboť nečekaně zemřel o dva roky později ve věku 39 let.
+== Odkaz a rozdělení rodu ==
+Během svého života se Jan Antonín I. proslavil jako velmi schopný diplomat a [[polyglot]] a mimo svá zahraniční působení pobýval mezi palácem ve [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]] a [[Zámek Český Krumlov|Krumlovským zámkem]].
+Vzhledem ke své nečekané smrti nezanechal Jan Antonín I. žádnou závěť, jež by upřesňovala vyrovnání mezi jeho potomky. Regenství nad rodovými panstvími se dočasně ujala jeho choť, kněžna [[Anna Marie z Eggenbergu|Anna Marie]], ovšem s nabytím plnoletosti bratry [[Jan Kristián I. z Eggenbergu|Janem Kristiánem I.]] a [[Jan Seyfried z Eggenbergu|Janem Seyfriedem]], zažehl dlouholetý spor ohledně majetkového vyrovnání. Spor byl částečně vyřešen roku [[1665]] za asistence diplomata [[Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu|Jana Adolfa I. ze Schwarzenbergu]], načež si bratři panství rozdělili a dočasně tak vznikla starší rodová větev krumlovská v čele s Janem Kristiánem a mladší štýrská Jana Seyfrieda, než se smrtí bezdětného Jana Kristiána I. majetek opět spojil pod vládou mladšího z bratrů.
 == Související články ==