Leo Marian Vodička: Porovnání verzí
úprava, - pahýl |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
==Život== |
==Život== |
||
Vystudoval [[Janáčkova akademie múzických umění|Janáčkovu akademii múzických umění]] v Brně ([[1968]] |
Vystudoval [[Janáčkova akademie múzických umění|Janáčkovu akademii múzických umění]] v Brně ([[1968]]–[[1972]]), obor sólový zpěv, ve třídě doc. Josefa Války. |
||
Tenorista s tmavou barvou hlasu s širokým repertoirem lyrických i dramatických rolí. |
Tenorista s tmavou barvou hlasu s širokým repertoirem lyrických i dramatických rolí. |
||
Pro tmavou barvu hlasu a bezproblémovou nejvyšší tenorovou polohu, dramatické herectví a impozantní jevištní zjev je na domácích i světových scénách hojně obsazován do rolí romantického repertoiru |
Pro tmavou barvu hlasu a bezproblémovou nejvyšší tenorovou polohu, dramatické herectví a impozantní jevištní zjev je na domácích i světových scénách hojně obsazován do rolí romantického repertoiru. |
||
Svoji operní karieru zahájil v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] ([[1970]]–[[1972]]), kde nastudoval Prince – Rusalka, Alfreda – Traviata a SouChonga – Země úsměvů. Následovalo angažmá v Divadle O. Stibora v [[Olomouc]]i ([[1972]]–[[1979]]), kde nastudoval základní role českého i světového repertoiru (Dalibor, Jeník – Prodaná nevěsta, Lukáš – Hubička, Laca – Jenůfa, Boris – Káťa Kabanová, Heřman – Piková dáma, vévoda mantovský – Rigoletto, Radames – Aida a další). |
|||
Po krátkém působení v Janáčkově opeře Brno, kde zaujal především jako Walther Stolzing |
Po krátkém působení v Janáčkově opeře Brno, kde zaujal především jako Walther Stolzing – Mistři pěvci norimberští, Dalibor, Dimitrij), jej v roce 1980 angažoval Zdeněk Košler do opery Národního divadla Praha (<ref> Kolektiv autorů: ''Dějiny českého divadla/IV.'', Academia, Praha, [[1983]], str. 562</ref>). Zde ale již od roku [[1973]] působil jako stálý host. |
||
Během svého pětiletého angažmá v Národním divadle utkvěl v povědomí diváků zejména jako Dalibor, jehož je za poslední tři desetiletí u nás vlastně jediným skutečným a navíc ideálním představitelem,ale rovněž jako Lukáš |
Během svého pětiletého angažmá v Národním divadle utkvěl v povědomí diváků zejména jako Dalibor, jehož je za poslední tři desetiletí u nás vlastně jediným skutečným a navíc ideálním představitelem, ale rovněž jako Lukáš – Hubička,Princ – Rusalka, Rinaldo – Armida, Dimitrij, Rodolfo – La bohèma, Pinkerton – Madama Butterfly, Cavaradossi – Tosca, Manrico – Il Trovatore, Canio – Pagliacci, Turiddu – Cavalleria Rusticana, Otello a v mnohých dalších rolích. |
||
V roce 1991 opustil trvalé angažmá a od té doby působí doma i v zahraničí výhradně pohostinsky. |
|||
Doménou pěvce,který je za poslední čtyři desetiletí naší nejvýraznější osobností dramatického tenorového oboru,je především operní tvorba Verdiho,Pucciniho a Janáčka,jejichž díla dávají jeho temně zabarvenému hlasu,ovládanému bezpečnou pěveckou technikou,nejlépe vyniknout v celé jeho bohaté výrazové škále od bel-cantového lyrismu rolí typu |
Doménou pěvce, který je za poslední čtyři desetiletí naší nejvýraznější osobností dramatického tenorového oboru, je především operní tvorba Verdiho, Pucciniho a Janáčka, jejichž díla dávají jeho temně zabarvenému hlasu, ovládanému bezpečnou pěveckou technikou, nejlépe vyniknout v celé jeho bohaté výrazové škále od bel-cantového lyrismu rolí typu Rodolfo v La bohèma po dramatickou výbušnost, vrcholící ve Verdiho Otellovi. |
||
Zářivé a zcela bezpečné nejvyšší tenorové tóny,barytonově znějící střední a hluboká poloha,schopnost mimořádně oduševnělým,vřelým pěveckým a absolutně přirozeným hereckým projevem vyjádřit i ta nejniternější hnutí lidské duše jeho postav (Zápisník zmizelého) z něj činí umělce ve svém oboru ojedinělého. |
Zářivé a zcela bezpečné nejvyšší tenorové tóny, barytonově znějící střední a hluboká poloha, a schopnost mimořádně oduševnělým, vřelým pěveckým a absolutně přirozeným hereckým projevem vyjádřit i ta nejniternější hnutí lidské duše jeho postav (Zápisník zmizelého) z něj činí umělce ve svém oboru ojedinělého. |
||
Hostoval i na dalších operních scénách v Československu/Česku (Ostrava,Bratislava,Plzeň,Opava). |
Hostoval i na dalších operních scénách v Československu/Česku (Ostrava,Bratislava,Plzeň,Opava). |
||
Výrazné pěvecké a herecké umění L.M.Vodičky evokovalo jeho četná zahraniční angažmá. |
Výrazné pěvecké a herecké umění L. M. Vodičky evokovalo jeho četná zahraniční angažmá. |
||
Významné je jeho tříleté působení ve Státní opeře ve [[Vídeň|Vídni]] |
Významné je jeho tříleté působení ve Státní opeře ve [[Vídeň|Vídni]] (1990–1992), kde ztvárnil roli Prince v [[Antonín Dvořák|Dvořákově]] Rusalce, a v Zurichu (1991–1995), kde ztvárnil role Prince – Rusalka a Borise – Káťa Kabanová. |
||
Hostoval v mnoha světových metropolích (namátkou [[Řím]], [[Londýn]], [[Glasgow]], Sevilla, Edinburgh, [[Tokio]], Taipei, [[Sydney]], [[Berlín]], Zurich, [[Paříž]], Göteborg, Sofia, |
Hostoval v mnoha světových metropolích (namátkou [[Řím]], [[Londýn]], [[Glasgow]], Sevilla, Edinburgh, [[Tokio]], Taipei, [[Sydney]], [[Berlín]], Zurich, [[Paříž]], Göteborg, Sofia, Budapešť, [[Moskva]] a další) v hlavních rolích převážně slovanského repertoiru (Lukáš, Jeník, Dalibor, Princ, Dimitrij, Laca, Boris, pan Brouček, Živný a další), ale i světového repertoiru (Rodolfo, Cavaradossi, Canio, Manrico, Radames, Heřman, don Alvaro, Otello, don José, Eleazar). |
||
Má na svém kontě rozsáhlou diskografii především kompletů českých oper a oratorií z nichž na prvním místě jmenujme titulní roli Dalibora (Supraphon, BBC–Londýn, BBC–Glasgow), Glagolskou mši (Supraphon,BBC), Amara, Zápisník zmizelého (Panton, BBC–Londýn, NBC–Sydney, Editio Radio Clasic–Paříž), Věčné evangelium a další. |
Má na svém kontě rozsáhlou diskografii především kompletů českých oper a oratorií, z nichž na prvním místě jmenujme titulní roli Dalibora (Supraphon, BBC–Londýn, BBC–Glasgow), Glagolskou mši (Supraphon, BBC), Amara, Zápisník zmizelého (Panton, BBC–Londýn, NBC–Sydney, Editio Radio Clasic–Paříž), Věčné evangelium a další. |
||
11.září 2004 jej Nadace Leoše Janáčka dekorovala Pamětní medailí Leoše Janáčka za interpretaci a šíření Mistrova díla v zahraničí. |
11. září 2004 jej Nadace Leoše Janáčka dekorovala Pamětní medailí Leoše Janáčka za interpretaci a šíření Mistrova díla v zahraničí. |
||
Objevil se i v několika filmech (www.hollywood.com) a v TV inscenacích oper a operet. |
Objevil se i v několika filmech (www.hollywood.com) a v TV inscenacích oper a operet. |
||
Od roku 1997 působí též jako úspěšný pěvecký pedagog. |
Od roku 1997 působí též jako úspěšný pěvecký pedagog. |
||
www.youtube.com – nahrávky – úspěchy pedagogické práce |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
Verze z 4. 8. 2013, 21:09
Leo Marian Vodička (* 8. dubna 1950, Brno) je český operní pěvec – tenorista, vystupující na operních scénách a koncertních pódiích v Česku i zahraničí.
Život
Vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně (1968–1972), obor sólový zpěv, ve třídě doc. Josefa Války.
Tenorista s tmavou barvou hlasu s širokým repertoirem lyrických i dramatických rolí.
Pro tmavou barvu hlasu a bezproblémovou nejvyšší tenorovou polohu, dramatické herectví a impozantní jevištní zjev je na domácích i světových scénách hojně obsazován do rolí romantického repertoiru.
Svoji operní karieru zahájil v Českých Budějovicích (1970–1972), kde nastudoval Prince – Rusalka, Alfreda – Traviata a SouChonga – Země úsměvů. Následovalo angažmá v Divadle O. Stibora v Olomouci (1972–1979), kde nastudoval základní role českého i světového repertoiru (Dalibor, Jeník – Prodaná nevěsta, Lukáš – Hubička, Laca – Jenůfa, Boris – Káťa Kabanová, Heřman – Piková dáma, vévoda mantovský – Rigoletto, Radames – Aida a další).
Po krátkém působení v Janáčkově opeře Brno, kde zaujal především jako Walther Stolzing – Mistři pěvci norimberští, Dalibor, Dimitrij), jej v roce 1980 angažoval Zdeněk Košler do opery Národního divadla Praha ([1]). Zde ale již od roku 1973 působil jako stálý host. Během svého pětiletého angažmá v Národním divadle utkvěl v povědomí diváků zejména jako Dalibor, jehož je za poslední tři desetiletí u nás vlastně jediným skutečným a navíc ideálním představitelem, ale rovněž jako Lukáš – Hubička,Princ – Rusalka, Rinaldo – Armida, Dimitrij, Rodolfo – La bohèma, Pinkerton – Madama Butterfly, Cavaradossi – Tosca, Manrico – Il Trovatore, Canio – Pagliacci, Turiddu – Cavalleria Rusticana, Otello a v mnohých dalších rolích.
V roce 1991 opustil trvalé angažmá a od té doby působí doma i v zahraničí výhradně pohostinsky.
Doménou pěvce, který je za poslední čtyři desetiletí naší nejvýraznější osobností dramatického tenorového oboru, je především operní tvorba Verdiho, Pucciniho a Janáčka, jejichž díla dávají jeho temně zabarvenému hlasu, ovládanému bezpečnou pěveckou technikou, nejlépe vyniknout v celé jeho bohaté výrazové škále od bel-cantového lyrismu rolí typu Rodolfo v La bohèma po dramatickou výbušnost, vrcholící ve Verdiho Otellovi.
Zářivé a zcela bezpečné nejvyšší tenorové tóny, barytonově znějící střední a hluboká poloha, a schopnost mimořádně oduševnělým, vřelým pěveckým a absolutně přirozeným hereckým projevem vyjádřit i ta nejniternější hnutí lidské duše jeho postav (Zápisník zmizelého) z něj činí umělce ve svém oboru ojedinělého.
Hostoval i na dalších operních scénách v Československu/Česku (Ostrava,Bratislava,Plzeň,Opava).
Výrazné pěvecké a herecké umění L. M. Vodičky evokovalo jeho četná zahraniční angažmá. Významné je jeho tříleté působení ve Státní opeře ve Vídni (1990–1992), kde ztvárnil roli Prince v Dvořákově Rusalce, a v Zurichu (1991–1995), kde ztvárnil role Prince – Rusalka a Borise – Káťa Kabanová.
Hostoval v mnoha světových metropolích (namátkou Řím, Londýn, Glasgow, Sevilla, Edinburgh, Tokio, Taipei, Sydney, Berlín, Zurich, Paříž, Göteborg, Sofia, Budapešť, Moskva a další) v hlavních rolích převážně slovanského repertoiru (Lukáš, Jeník, Dalibor, Princ, Dimitrij, Laca, Boris, pan Brouček, Živný a další), ale i světového repertoiru (Rodolfo, Cavaradossi, Canio, Manrico, Radames, Heřman, don Alvaro, Otello, don José, Eleazar).
Má na svém kontě rozsáhlou diskografii především kompletů českých oper a oratorií, z nichž na prvním místě jmenujme titulní roli Dalibora (Supraphon, BBC–Londýn, BBC–Glasgow), Glagolskou mši (Supraphon, BBC), Amara, Zápisník zmizelého (Panton, BBC–Londýn, NBC–Sydney, Editio Radio Clasic–Paříž), Věčné evangelium a další.
11. září 2004 jej Nadace Leoše Janáčka dekorovala Pamětní medailí Leoše Janáčka za interpretaci a šíření Mistrova díla v zahraničí.
Objevil se i v několika filmech (www.hollywood.com) a v TV inscenacích oper a operet.
Od roku 1997 působí též jako úspěšný pěvecký pedagog.
www.youtube.com – nahrávky – úspěchy pedagogické práce
Odkazy
Reference
Literatura
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 562
Externí odkazy
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leo Marian Vodička