Sophia de Mello Breyner Andresenová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sophia de Mello Breyner Andresenová
Sophia Mello Breyner Andersen.png
Narození 6. listopadu 1919
Porto
Úmrtí 2. července 2004 (ve věku 84 let)
Lisabon
Místo pohřbení Kostel svaté Engrácie
Povolání básnířka, překladatelka, autorka dětské literatury a spisovatelka
Alma mater Lisabonská universita
Témata poezie
Ocenění Camõesova cena (1999)
Řád svatého Jakuba od meče
velkokříž Řádu prince Jindřicha
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ20886692
Politická příslušnost Partido Socialista
Manžel(ka) Francisco Sousa Tavares
Děti Miguel Sousa Tavares
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sophia de Mello Breyner Andresenová (6. listopad 1919, Porto - 2. červenec 2004, Lisabon) byla portugalská básnířka, dramatička a autorka literatury pro děti. Roku 1999 jí byla udělena Camõesova cena, nejprestižnější literární ocenění pro portugalsky píšící autory.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v zámožné šlechtické rodině, po pradědečkovi zdědila dánské jméno Andresen. Dětství prožila v Campo Alegre nedaleko Porta, kde rodina vlastnila rozsáhlé pozemky. Často také pobývala na letním rodinném sídle u pláže v Granje, které se často objevuje i v jejím díle. K literatuře ji přivedl dědeček z matčiny strany, čtvrtý vévoda z Mafry. Studovala klasickou filologii na univerzitě v Lisabonu, ale studia nedokončila.

Literárně debutovala v časopise Cadernos de Poesia (Básnické sešity). První sbírku jejích básní (Poesia) vydal roku 1944 její otec. Roku 1946 se vdala, odstěhovala se do Lisabonu a dlouho se věnovala výhradně rodině a svým pěti dětem. Tehdy začala vymýšlet vlastní pohádky, které o mnoho let později, roku 1957, vydala knižně pod názvy A Menina do Mar a A Fada Oriana. Jimi se vrátila do literatury a brzy vydala novou sbírku básní Mar Novo.

Novým aspektem její tvorby se stala političnost. Jakkoli byla hluboce věřící katolička, ostře se stavěla proti salazarovské diktatuře. Ještě aktivnější v tom byl její manžel, právník a novinář Francisco Sousa Tavares. I Andresenová se stále více zapojovala do opozičních aktivit, patřila kupříkladu k zakladatelkám Národní komise pro podporu politických vězňů. Po karafiátové revoluci se oba zapojili do politického života. Andresenová byla v prvních svobodných volbách zvolena za Socialistickou stranu poslankyní Ústavního shromáždění, kde působila dva roky. Poté, roku 1976, z politiky odešla a věnovala se již výhradně literatuře.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.iliteratura.cz/Clanek/16019/andresen-sophia-de-mello-breyner

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sofia de Mello Breyner Andresen, Příkladné povídky. Praha: Torst 2007