Sophia de Mello Breyner Andresenová

Sophia de Mello Breyner Andresenová
Sophia de Mello Breyner Andresenová
Narození	6. listopadu 1919; Porto
Úmrtí	2. července 2004 (ve věku 84 let); Lisabon, Portugalsko
Místo pohřbení	Carnide Cemetery (do 2014); Kostel svaté Engrácie (od 2014)
Povolání	básnířka, překladatelka, autorka dětské literatury, spisovatelka a politička
Alma mater	Lisabonská univerzita
Žánr	poezie
Témata	poezie, literatura, literární činnost, kniha pro děti, překladatelská činnost a literatura pro děti
Ocenění	velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče (1981); velkokříž Řádu prince Jindřicha (1987); velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče (1998); Camõesova cena (1999); Cena Rosalíe de Castrové v portugalštině (2000)
Politická příslušnost	Partido Socialista
Manžel(ka)	Francisco Sousa Tavares
Děti	Miguel Sousa Tavares
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sophia de Mello Breyner Andresenová (6. listopad 1919, Porto – 2. červenec 2004, Lisabon) byla portugalská básnířka, dramatička a autorka literatury pro děti. Roku 1999 jí byla udělena Camõesova cena, nejprestižnější literární ocenění pro portugalsky píšící autory.

Život

Narodila se v zámožné šlechtické rodině, po pradědečkovi zdědila dánské jméno Andresen. Dětství prožila v Campo Alegre nedaleko Porta, kde rodina vlastnila rozsáhlé pozemky. Často také pobývala na letním rodinném sídle u pláže v Granje, které se často objevuje i v jejím díle. K literatuře ji přivedl dědeček z matčiny strany, čtvrtý vévoda z Mafry. Studovala klasickou filologii na univerzitě v Lisabonu, ale studia nedokončila.

Literárně debutovala v časopise Cadernos de Poesia (Básnické sešity). První sbírku jejích básní (Poesia) vydal roku 1944 její otec. Roku 1946 se vdala, odstěhovala se do Lisabonu a dlouho se věnovala výhradně rodině a svým pěti dětem. Tehdy začala vymýšlet vlastní pohádky, které o mnoho let později, roku 1957, vydala knižně pod názvy A Menina do Mar a A Fada Oriana. Jimi se vrátila do literatury a brzy vydala novou sbírku básní Mar Novo.

Novým aspektem její tvorby se stala političnost. Jakkoli byla hluboce věřící katolička, ostře se stavěla proti salazarovské diktatuře. Ještě aktivnější v tom byl její manžel, právník a novinář Francisco Sousa Tavares. I Andresenová se stále více zapojovala do opozičních aktivit, patřila kupříkladu k zakladatelkám Národní komise pro podporu politických vězňů. Po karafiátové revoluci se oba zapojili do politického života. Andresenová byla v prvních svobodných volbách zvolena za Socialistickou stranu poslankyní Ústavního shromáždění, kde působila dva roky. Poté, roku 1976, z politiky odešla a věnovala se již výhradně literatuře.^[2]

Vyznamenání

velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 9. dubna 1981^[3]
velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 13. února 1987^[3]
rytíř velkokříže Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 6. června 1998^[3]

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sophia de Mello Breyner Andresenová na Wikimedia Commons

Reference

↑ Dostupné online.
↑ Andresen, Sophia de Mello Breyner. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-18]. Dostupné online.

Literatura

Sofia de Mello Breyner Andresen, Příkladné povídky. Praha: Torst 2007

[3301f685d4d63539623945c206dd3a68e28185d8-1] Dostupné online.

[2] Andresen, Sophia de Mello Breyner. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online.

[:0-3] ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-18]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]