Slepýšovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSlepýšovití
alternativní popis obrázku chybí
slepýš křehký (Anguis fragilis)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádještěři (Sauria)
Čeleďslepýšovití (Anguidae)
Gray, 1825
Podčeledi
  • aligátorci (Gerrhonotinae)
  • dvojjazyčníci (Diploglossinae)
  • slepýši (Anguinae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slepýšovití (Anguidae) jsou čeledí ještěrů s protáhlým tělem a redukovanými končetinami. V ČR žijí dva druhy, hadům podobní slepýš křehký a slepýš východní[1] (dříve označovány jako poddruhy slepýše křehkého). Největším druhem je blavor žlutý z jižní Evropy a Blízkého Východu, který dorůstá délky až 135 cm.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Slepýšovití mají štíhlé tělo a dlouhý lámavý ocas, končetiny bývají menší a u některých druhů jsou patrné jen jako rudimenty na kostře. Toto se týká především podčeledi slepýši, aligátorci mají končetiny normálně vyvinuté. Jazyk je dlouhý a rozeklaný. Společným znakem všech slepýšovitých je tzv. osteodermový podkožní kryt, tuhé ochranné brnění, které však způsobuje, že beznozí zástupci postrádají rychlost, mrštnost a ohebnost hadů.

Žijí na zemi nebo pod zemí a živí se hlavně hmyzem, žížalami, červy a dalšími bezobratlými.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Navzdory své velké podobnosti se scinky (například krátkonožka evropská známá i z jihu Slovenska), jimž jsou rozhodně více podobní než hadům, jsou slepýšovití spíše příbuzní varanům nebo agamám.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Slepýšovití jsou rozšířeni v Evropě, Asii i Americe a je známo přes 100 recentních druhů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MAČÁT, Zdeněk. Anguis colchica - slepýš východní [online]. Natura Bohemica, 2016-10-31 [cit. 2017-05-28]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 536 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]