Skunk západní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSkunk západní
alternativní popis obrázku chybí
Skunk západní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď skunkovití (Mephitidae)
Rod skunk (Spilogale)
Binomické jméno
Spilogale gracilis
Merriam, 1890
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skunk západní (Spilogale gracilis) je menší skunkovitá šelma žijící na jihozápadě Kanady, západě USA a na severu Mexika. Patří mezi tzv. skvrnité skunky rodu Spilogale. Vyznačuje se černobílou skvrnito-pruhovanou srstí. Dosahuje celkové délky maximálně 45 cm a hmotnosti méně než 1 kg. Je to noční živočich, který se živí převážně členovci a malými obratlovci. Přilepšuje si i rostlinnou stravou.[2][3][4]

IUCN ho hodnotí jako druh málo dotčený.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Skunk západní byl dříve zařazován jako poddruh skunka skvrnitého (S. putorius). Nicméně již v 60. letech 20. století byly vzneseny argumenty pro jejich separaci, především byla zmiňována reprodukční bariéra. Od 90. let 20. století je veden jako samostatný druh.[5]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je uznáváno těchto sedm poddruhů:[2]

Kostra skunka západního

Popis[editovat | editovat zdroj]

Skunk západní je spíše štíhlejší druh skunka, čemuž odpovídá i druhové jméno (gracilis = subtilní). Má typickou černo-bílou barvu. Bílá barva vytváří skvrny (čelo) a pruhy (tělo). Od skunka skvrnitého se pozná podle delších a širších bílých pruhů. Ocas má výraznější bílé zakončení. Celková délka dospělých jedinců je 34 až 45 centimetrů, z toho na ocas připadá 12 až 17 cm (podle jiných zdrojů až 20 cm). Samci bývají v průměru o 6 % delší než samice. Lebka měří na délku 43 až 57 mm. Hmotnost se pohybuje od 227 g do maximálně 1 kilogramu.[2][4] Samci jsou v průměru o 40 % těžší.[2]

Pohled shora

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Skunk západní žije ve třech státech. Na severu je to Kanada, kde obývá malou oblast na jihozápadě v provincii Britská Kolumbie. Ve Spojených státech amerických se vyskytuje na rozsáhlém území na západě a jihozápadě. Areál výskytu zabíhá dále do Mexika, především do severní části této země a na Kalifornský poloostrov. Maximální nadmořská výška, v níž šelma žije, je 2500 m.[5] Obývá rozličný biotop: pláže, nížiny, hory, skalnaté oblasti, lesy, chaparral, nevadí mu ani lidmi narušená krajina.[5]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Skunk západní je většinou samotářský, striktně noční tvor.[2] Celkově je jeho chování podstatně méně prostudováno, než je tomu u skunka skvrnitého.[4] Většina informací pochází z ostrovních kalifornských populací. Velikost teritoria se pohybuje v řádech několika desítek hektarů. V zimním období druh nehibernuje, ale utlumuje svou aktivitu.

Je to všežravec, který se živí především malými savci a hmyzem. Doplňkovou stravu tvoří ptáci, plazi, obojživelníci, vejce, ovoce, zelenina a zdechliny.[2][4]

Pokud je obtěžován nebo mu hrozí nebezpečí, používá několik obraných mechanismů. Dupe, staví se na přední končetiny a v nejzazším případě vypouští z řitních žláz silně zapáchající tekutinu.[2]

Mezi predátory skunka západního se řadí velcí draví ptáci (především orel skalní), lišky (ačkoliv obvykle s nimi koexistuje bez predace), kojoti a rysi červení.[2][4] Další příčinou úmrtnosti je lidská činnost, především srážky s automobily a lov.[2][5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Reprodukce má sezónní charakter. K páření dochází mezi zářím a říjnem, samice rodí obvykle v dubnu a květnu. V březosti, která trvá 230 až 250 dní, je zahrnuto poměrně dlouhé období odložené nidace.[2] Tím se zásadně liší od skunka skvrnitého, který toto nemá a vytváří to mezi nimi jasnou reprodukční bariéru.[4] Počet mláďat ve vrhu se může pohybovat od 2 do 9, nejčastěji je to 3 až 4.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c d e f g h i j k VERTS, B. J.; CARRAWAY, Leslie N.; KINLAW, Al. Spilogale gracilis. Mammalian Species. 2001-06-01, s. 1–10. Dostupné online [cit. 2018-01-02]. ISSN 0076-3519. DOI:10.1644/1545-1410(2001)6742.0.CO;2. 
  3. HAKKINEN, Katrina. Spilogale gracilis (western spotted skunk). Animal Diversity Web [online]. 2001 [cit. 2018-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. London: New Holland Publishers, 2011. S. 146-147. 
  5. a b c d e CUARÓN,, A. D., Helgen, K. & Reid, F. Spilogale gracilis. IUCN Red List of Threatened Species. 2016. Dostupné online [cit. 2018-01-02]. DOI:10.2305/iucn.uk.2016-1.rlts.t136797a45221721.en. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]