Skořicovník pravý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Skořicovník cejlonský)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSkořicovník pravý
alternativní popis obrázku chybí
Skořicovník pravý (Cinnamomum verum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídanižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádvavřínotvaré (Laurales)
Čeleďvavřínovité (Lauraceae)
Rodskořicovník (Cinnamomum)
Binomické jméno
Cinnamomum verum
J.Presl, 1825
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skořicovník pravý (Cinnamomum verum),[1][2] známý též jako skořicovník cejlonský (C. zeylanicum), je nízký strom nebo keř, jehož sušená kůra se používá v kuchyni jako koření.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Skořicovník pravý se ve volné přírodě vyskytuje jako nízký, stálezelený strom, který dorůstá do výše 6 až 10 metrů (až 15 metrů). Jako kulturní rostlina se pěstuje na plantážích nejčastěji ve formě keřů. Keře dorůstají do výšky 2 až 3 metry. Kůra skořicovníku je šedohnědé nebo žlutohnědé barvy.[3] Její povrch je hladký. Listy jsou jednoduché, krátce řapíkaté, vejčitě podlouhlého tvaru a kožovitého vzhledu. Jejich barva je světle zelená a po rozemnutí jsou aromatické. Na povrchu jsou lesklé, slabě voní po karafiátech. Rostou vstřícně, střídavě nebo vyrůstají ve větším množství na konci větví. Květy jsou drobné, nenápadné a mají žlutavou barvu. Ve vrcholičnatých svazečcích vytvářejí řídká latnatá květenství. Vydávají příjemnou vůni. Okvětí je složeno ze šesti květních plátků a má krátkou květní trubku. Tyčinky jsou uspořádány do čtyř kruhů po třech. Plodem je bobule, v době zralosti modročerné barvy, která je uložena v dužnaté číšce. Plody se sbírají nezralé, těsně po odkvětu.

Oblast výskytu[editovat | editovat zdroj]

Původně se skořicovník cejlonský vyskytoval v horách Srí Lanky (Ceylonu).[4] Odtud se dostal do Indie, kde stejně jako na Srí Lance dosud planě roste, a sice v hornatém a vlhkém prostředí tropického deštného lesa na Malabárském pobřeží. Na Srí Lance leží skořicovníkové zahrady v nížině u pobřeží, jižně od hlavního města Kolomba. Kromě Srí Lanky se pěstuje též v mnoha dalších tropických oblastech, v četných kultivarech, ale nikde nedosahuje takové kvality jako ve své původní vlasti. Do konce 18. století vznikly plantáže skořicovníku též v Indii, na Jávě a na Seychelách.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Jako koření se využívá kůra mladých větví, která se suší na slunci. Pruty se řežou v období dešťů a loupají se. Seřezávají se jako papír tenké pruhy kůry a ručně se stáčejí do svitků, dlouhých až 1 m. Svitky se následně suší ve stínu.[5] První sklizeň může být 2 až 3 roky po výsadbě. Nejjakostnější kůra je z asi osmiletých keřů. Skořicová kůra se používá celá nebo mletá v domácnostech, cukrářství, ke kořenění pečiva, v konzervárenství a na výrobu likérů. Dalším produktem skořicovníku je silice, která se získává z kořenů, kůry a též z listů této rostliny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Botany.cz [online]. Dostupné online. 
  3. VALÍČEK, Pavel. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 1. vyd. Praha: Academia, 1989. 420 s. ISBN 80-200-0000-3. S. 220, 221. 
  4. HENDRYCH, Radovan. Systém a evoluce vyšších rostlin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 500 s. S. 169. 
  5. NORMAN, Jill. Bylinky & koření v kuchyni. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 336 s. ISBN 978-80-7360-720-3. S. 144, 145. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]