Sklenice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sklenice s vodou.
Sklenice se lžící na absint
Silnostěnná koktejlová sklenka

Sklenice (též zdrobněle sklenička, jinak sklenka, sklinka, sklínka nebo jen sklo) je nádoba používaná k pití nápojů, jídle pochutin nebo k jejich uchovávání. Vyrábí se většinou z průhledného nebo průsvitného skla o různé tloušťce, v závislosti na druhu nápoje, pro který je určena. Sklenice umožňuje pohled na konzumovaný nápoj.

Někdy se používá slovo sklenička expresivně a to pro pití alkoholických nápojů. Sklenička přestavuje vypití jedné sklenice nápoje. („Nezajdeme na skleničku?“ – pozvání k vypití alkoholického nápoje).

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Nejjednodušší skleničky mají tvar válcovité nádoby. Stěny a dno uvnitř jsou hladké. Vnější stěna může být různě upravena, opatřena dekorací nebo také ouškem pro snadnější uchopení.

Druhy sklenic[editovat | editovat zdroj]

  • sklenka či sklenička – tradiční nádobka o objemu cca 0,2 litru určená pro konzumaci různých nápojů
  • půllitr – nádoba o obsahu 0,5 litru, určena převážně ke konzumaci piva; název se někdy přenáší i na menší nebo větší sklenice podobného tvaru
  • třetinka - nádoba o obsahu 0,3 litru, v českých zemích tradiční míra pro malé pivo
  • likérka (panáková sklenička) – malá sklenička o objemu 0,04/0,05 litru (tzv. velký panák) a 0,02 litru (tzv. malý panák). Převážně určeny pro konzumaci tvrdého alkoholu.
  • odměrka (odlivka) - s vyznačenými objemovými mírami
  • sklenice na víno – má nožku na kruhové podstavě, soudkový tvar a rozšířené hrdlo, aby usnadňovala vychutnání vína pomocí čichu
  • sklenice na brandy či koňak – typ koktejlový bez stopky, nebo tzv. napoleonka, široká se zužujícím se hrdlem, na nízké stopce, určená pro "zahřívání" v dlani
  • sklenice na grog, punč, absint či svařené víno - silnostěnné lisované sklenice; nalévání horkého nápoje se doporučuje přes vloženou lžičku
  • sklenice na sekt nebo na šampus, tzv. šampuska
    • kónická číše, užívaná také v lékařství, např. na moč
    • úzká a vysoká, tzv. píšťala (píštěl) – určená ke zvýraznění tzv. řetízkování bublinek sektu ze dna sklenky
  • lékovka – malá sklenička na léky
    • s rozšířeným okrajem hrdla pro namačkávání pružného víčka
    • se závitem pro našroubování tvrdého víčka
  • kojenecká sklenice – speciální sklenice, resp, láhev pro výživu kojenců přes dudlík
  • zavařovací sklenice, zavařovačka pro kompoty a zavařeniny, často se skleněným víčkem, někdy s plechovým klipsem nebo s drátěnou svorkou
  • masťovka - sklenice určená pro skladování škvařeného sádla

Hořčičák[editovat | editovat zdroj]

Hořčičák je hovorové označení pro skleničku od hořčice. Sklenice pro výrobce hořčice vyrábějí sklárny v celém světě od konce 19. století. V Čechách byly tradičními výrobci sklářské závody Rudolfova huť v Dubí nebo Sklárny Moravia n.p. Objem sklenic byl 0,2l a vyskytovaly se čiré i tónované (např. namodralá) a v několika tvarových variantách. Po naplnění hořčicí se sklenička uzavírala papírovým a později plastovým víčkem opatřeným potiskem. V současnosti jsou na českém trhu hořčičné sklenice designového tvaru, často z Francie nebo z Nizozemí.

Velký výskyt a cenová dostupnost hořčičných sklenic umožnila jejich masové rozšíření v domácnostech a staly se z nich nepostradatelní pomocníci v kuchyních. Své místo si našly i v kuchyňských receptech.

Dno sklenice se značkou Skláren Moravia n.p.
Dno sklenice se značkou Rudolfovy huti
Sklenice od hořčice výrobce Seliko n.p. Ostrava Třebovice s víčky z let 1967 - 1969
Dva typy sklenic od hořčice

Duritka[editovat | editovat zdroj]

Barevné varianty duritek

Duritka je typ skleničky, který zavedla Sklárna a rafinerie Josef Inwald v Praze na Zlíchově. Pochází také ze skláren Rudolfova huť v Dubí. Duritky se vyráběly od roku 1914 do roku 1996.[1] Její hlavní předností byla vysoká pevnost, která byla dána způsobem výroby. Jedná se o předpjaté sklo. Běžné sklenice se vyfoukly nebo vylisovaly a potom pomalu ochlazovaly, aby nedošlo k jejich popraskání. Předpjaté sklo se však po vytavení zchladilo prudce (kalení skla). V Rudolfově huti používali k chlazení olej (nikoliv vodu). Přívlastek „nerozbitná“ je na místě jen do určité míry. Za jistých podmínek mohlo dojít k rozbití (tlak, náraz na horní hranu), střepy se rozlétly na všechny strany a bylo jich tisíce; nebyly ale ostré.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://ekonomika.idnes.cz/duritky-nerozbitne-jen-nekdy-exploduji-f01-/ekonomika.aspx?c=A050628_101941_ekonomika_plz

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]