Skalka (Hazlov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Skalka
Skalka frame house 2009-03-22.jpg
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Hazlov
Okres Cheb
Kraj Karlovarský
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 128 (2011)[1]
Katastrální území Skalka u Hazlova (4,49 km²)
Nadmořská výška 612 m n. m.
PSČ 351 32
Počet domů 12 (2011)[1]
Skalka
Skalka
Další údaje
Kód části obce 38121
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skalka (německy Rommersreuth[2]) je vesnice spadající pod obec Hazlov v okrese Cheb, kraji Karlovarském. V roce 2011 zde trvale žilo 128 obyvatel.[3]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Skalka leží asi 2 kilometry severozápadně od Hazlova a 5 kilometrů jihovýchodně od Aše. Na severu sousedí s vesnicí Výhledy, a zhruba 2 kilometry jihozápadně se nachází Lipná. Skalka se nachází na úpatí Goethova vrchu, v nadmořské výšce 612 metrů. V blízkosti vesnice se nachází chráněné křemenné útvary zvané Goethovy skály.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Skalce pochází z roku 1224.[4] Do roku 1868 patřila vesnice pod obec Hazlov. Poté se stala samostatnou obcí spolu s dnes již zaniklou vesnicí Otov (Ottengrün[2]). Skalka byla častým cílem turistů díky nedalekým křemenným valům, kde se pravidelně zastavoval básník Johann Wolfgang von Goethe. Před 2. světovou válkou žilo ve Skalce skoro 300 obyvatel. Po odsunu německého obyvatelstva nebyla oblast plně dosídlena, a počet obyvatel značně poklesl. Od roku 1970 patří Skalka opět pod obec Hazlov.

Zajímavostí je, že když se J. W. Goethe v okolí zastavoval, spojoval německé jméno obce (Rommersreuth) s římským osídlením. Jedná se však o chybný Goethův výklad, protože římská kolonizace zde nebyla nikdy doložena. Goethe se však se svou teorií svěřil místnímu faráři, který poté tuto myšlenku začal prezentovat v tehdejším vědeckém světě, a oblast tak zpopularizoval.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[5]
Rok 1850 1930 1947 1961 1970 2001
Počet obyvatel 358 295 123 80 28 125

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • Památník obětem 1. světové války odhalený v roce 1925 se zachoval v dobrém stavu, na rozdíl od památníku v sousedních Výhledech. Tomu možná značně přispělo to, že se nachází na ohrazeném soukromém pozemku.
  • Boží muka se zde nacházejí dvoje, jedny z nich pocházejí z roku 1856, na druhých již nejsou nápisy čitelné.
  • Hrázděný dům č. 29 s hrázděnou stodolou jsou součástí statku chebského typu. Statek je však ve velmi špatném stavu.
  • Goethovy skály jsou chráněnou přírodní památkou.

Goethovy skály[editovat | editovat zdroj]

Goethovy skály jsou chráněné křemenné útvary přibližně 1 kilometr západně od Skalky. Někdy bývají také nazývány Skalní město. V minulosti byly ale známy především jako Rommersreuthské Švýcarsko (odvozeno od jména obce). Jejich části jsou využívány též k horolezectví. Ze Skalky sem vede cesta značená modrou turistickou značkou. U silnice 64 se poté nachází Goethův kámen, do kterého nechala ruská velkokněžna Marie Pavlovna vsadit v roce 1894 desku, která připomíná Goethovy návštěvy zde.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Skalkou prochází cyklotrasy 2057 (z Hranic do Chebu) a 2064 (ze Skalky do Táborské), a modrá turistická značka vedoucí z Hazlova, přes Goethovy skály, Aš, Háj a Doubravu až do Studánky.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. a b Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 264. 
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 340. 
  5. Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1850 a 2001, podle publikace "Obce Ašska v proměnách času, Kolektiv autorů, 2008"

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Historicko-turistický průvodce č. 15, Český Les (2000)
  • Obce Ašska v proměnách času, kolektiv autorů, Muzeum Aš (2008)