Simona Monyová
| Mgr. Simona Monyová | |
|---|---|
.JPG) Simona Monyová na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě v roce 2010 | |
| Rodné jméno | Simona Urbánková |
| Narození | 17. března 1967 Brno  Československo |
| Úmrtí | 3. srpna 2011 (ve věku 44 let) Brno Česko |
| Místo pohřbení | Židenický hřbitov |
| Povolání | spisovatelka |
| Alma mater | Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity |
| Žánr | romány pro ženy |
| Manžel(ka) | Boris Ingr |
| Děti | Michal (* 1988) Dominik (* 1993) Šimon (* 2004) |
| Příbuzní | Gustav Urbánek (bratr) a Dana Urbánková (švagrová) |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Simona Monyová, vlastním jménem Simona Ingrová, rozená Simona Urbánková, (17. března 1967 Brno – 3. srpna 2011 Brno[1]) byla česká spisovatelka, zaměřující se především na romány pro ženy, pro které sbírala inspiraci ve vlastním životě. Čerpala ze svých zkušeností, především s mezilidskými vztahy a domácím násilím. Několik jejích románů bylo zfilmováno.
S manželem Borisem Ingrem vlastnili vydavatelství Mony, ve kterém od roku 2002 vycházely její knihy.
V srpnu 2011 ji její manžel zavraždil v jejich domě v Brně-Obřanech.[2] Ingr jí při hádce zasadil šest ran nožem. Po sérii soudních stání Nejvyšší soud v březnu 2013 Ingrovi za vraždu manželky definitivně potvrdil patnáctiletý trest vězení.[3]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Simona Monyová se narodila v Brně jako prvorozená dcera manželů Jitky a Gustava Urbánkových, o pět let později se narodil bratr Gustav. Před nástupem do školy bydlela Simona i s rodiči u prarodičů z matčiny strany. K dědečkovi, profesionálnímu hudebníkovi, měla velice blízký vztah a právě jím vytvořenou přezdívku „Mony, Monynka“ použila později pro svůj profesionální pseudonym „Monyová“.[4]
Byla matkou tří synů.
Spisovatelka zemřela začátkem srpna 2011 ve svém brněnském bytě na následky mnoha bodných ran. Zavraždil ji její manžel – bývalý kameraman České televize Boris Ingr.
Vzdělání a pracovní zkušenosti
[editovat | editovat zdroj]U Simony Monyové bylo už od dětství patrné nejen literární, ale i výtvarné nadání se zaměřením na ruční práce. Z toho důvodu si v posledním ročníku základní školy podala přihlášku na textilní průmyslovou školu v Brně. Talentové zkoušky sice složila úspěšně, ale kvůli velkému počtu uchazečů nebyla přijata. Zvolila tedy v pořadí druhou variantu – textilní průmyslovou školu v Jihlavě, čtyřletý obor pletařství. Po maturitě nastoupila Monyová do svého prvního zaměstnání – vychovatelka na učilišti, později se zde stala i kulturní referentkou. V oblasti vzdělávání dále absolvovala pedagogické studium se zaměřením na psychologii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita) a kurz na obchodní akademii – manažer marketingu. Své obchodní ambice realizovala zpočátku sama – navrhovala, pletla a rozdávala vyrobené svetry, které se časem pokusila i prodávat. Za tímto účelem vznikla prosperující firma s charakteristickým názvem S-pleteniny a v závěru 30 zaměstnanci. Nějakou dobu se živila i jako realitní makléřka.
Spisovatelství
[editovat | editovat zdroj]Simona Monyová byla úspěšná už od základní školy, kde se účastnila různých literárních soutěží. Zprvu psala básně a texty k písním.[5] V roce 1997 vydala, přes potíže s nakladateli, svůj první román Osud mě má rád, který však nepřinesl očekávanou odezvu. Cílevědomě pokračovala v honbě za svým snem, až se jí podařilo prorazit a stát se úspěšnou spisovatelkou s 30 tituly na kontě.
Inspirace v kultuře
[editovat | editovat zdroj]O životě spisovatelky a její kariéře vzniká (2025) seriál s názvem Monyová. Režie se ujala Zuzana Kirchnerová. Autorku představuje Tereza Ramba, jejího prvního manžela Kryštof Hádek. Spisovatelčiny kamarádky představují Anna Fialová a Simona Kollárová. Půjde o šestidílnou sérii, dějově mezi lety 1997, kdy ji vyšla první kniha, až po rok tragického úmrtí – 2011. Natáčet se začalo v první třetině roku 2025. [6]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Osud mě má rád (1997)
- Milostná strategie (1997)
- Zítra vyjde slunce (1998)
- Jednou za život (2000)
- Manželky na odpis (2002)
- Poslední extáze (2002)
- Tchyně a uzený… (2003) – zfilmováno 2010, režie Lenka Wimmerová[7]
- Roznese tě na kopytech (2003) – zfilmováno 2013
- Utrhnout se ze řetězu (2003)
- Hra svalů (2004)
- Deník citového vyděrače (2004)
- Ženu ani květinou… (2004)
- Krotitelka snů (2005)
- Otcomilky (2005)
- Jednou nohou v blázinci (2005)
- Opiju tě rohlíkem (2006)
- Střípky z ložnic (2006)
- Pletky s osudem (2006)
- Sebemilenec (2006) – zfilmováno 2013
- Konkurz na milence (2007)
- Kudlanka bezbožná (2007)
- Já o koze, on o voze… (2007)
- Matka v krizi (2008)
- Matka v koncích (2008)
- Hříšný kanec (2009)
- CD Otrokyně lásky (2009)
- Blonďatá stíhačka (2010)
- Dvacet deka lásky (2010)
- Citová divočina (2011)
- Srdceboly (2011)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Spisovatelka Simona Monyová byla zavražděna
- ↑ Jako spisovatelka jsem nebezpečně upřímná, říká Simona Monyová – iDNES.cz
- ↑ Za vraždu spisovatelky Monyové platí 15 let, řekl soud, aktualne.cz, 11. 3. 2013
- ↑ http://www.monyova.cz/?id=z_tisku&cl=host
- ↑ http://www.monyova.cz/?id=z_tisku&cl=car_tip
- ↑ Tereza Ramba ztvární Simonu Monyovou. Šestidílná série se natáčí pro Oneplay | TV Nova. tv.nova.cz [online]. 2025-03-17 [cit. 2025-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Tchyně a uzený [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-30]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Simona Monyová (kniha sestavená ze vzpomínek rodiny a přátel Jiřinou Veselou)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Simona Monyová na Wikimedia Commons - Simona Monyová, oficiální web Simony Monyové
