Sikhská říše
Sikhská říše Sarkar-i Khalsa ਸਿੱਖ ਖਾਲਸਾ ਰਾਜ امپراطوری سیک
| |||||||||||||
Hymna ਦੇਗ ਤੇਗ ਫ਼ਤਿਹ (Deg Tegh Fateh) | |||||||||||||
Motto ਅਕਾਲ ਸਹਾਇ (Akal Sahai) | |||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||
3 500 000 (roku 1831)
| |||||||||||||
sikhské (6–12 %, dynastický), islámské (50–80 %, majoritní), hinduistické (10–40 %), buddhistické (1 %), křesťanské (1 %)
| |||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||
Nanak Shahi Sikke
| |||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||
|
Sikhská říše byl stát, který existoval v Paňdžábu a přilehlých oblastech v letech 1799 až 1849. Založil ho Randžít Singh, který sjednotil sikhské státečky zvané misl a vytvořil centralizovaný stát založený na sikhském náboženství jako klíčové ideologii. Stát byl důmyslně vojensky organizován, panovník využíval zahraniční odborníky. To vedlo k expanzi, při níž Sikhové zabrali Kašmír a části Sindhu a Paštunska. Po smrti Randžíta Singha v roce 1839 byl stát oslaben vnitřními boji o moc, čehož využili Britové a v sérii válek Sikhskou říši ovládli. Rozhodující bitva, po které říše zanikla, se odehrála 21. února 1849 u Gudžrátu.
Stát byl rozdělen na čtyři provincie: Láhaur, Multán, Pešávar a Kašmír. Hlavním městem byl Láhaur. Odhaduje se, že 80% obyvatel Sikhské říše tvořili muslimové.[1]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Jaroslav Strnad, Jan Filipský, Jaroslav Holman, Stanislava Vavroušková: Dějiny Indie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003. ISBN 80-7106-493-9
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archivovaná kopie. sdpc.in [online]. [cit. 2014-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16.