Sikhská říše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sikhská říše
Sarkar-i Khalsa
 
ਸਿੱਖ ਖਾਲਸਾ ਰਾਜ 
امپراطوری سیک
 Sikhská konfederace
 Durránská říše
 Maráthská říše
17991849 Paňdžábská provincie (Britská Indie) 
Džammú a Kašmír (1846–1952) 
Hymna ਦੇਗ ਤੇਗ ਫ਼ਤਿਹ (Deg Tegh Fateh)
Motto ਅਕਾਲ ਸਹਾਇ (Akal Sahai)
Geografie
Mapa
Sikhská říše na vrcholu moci kolem roku 1839 za vlády Randžíta Singha
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
3 500 000 (roku 1831)
sikhské (6–12 %, dynastický), islámské (50–80 %, majoritní), hinduistické (10–40 %), buddhistické (1 %), křesťanské (1 %)
Státní útvar
Nanak Shahi Sikke
Státní útvary a území
Předcházející
Sikhská konfederace Sikhská konfederace
Durránská říše Durránská říše
Maráthská říše Maráthská říše
Následující
Paňdžábská provincie (Britská Indie) Paňdžábská provincie (Britská Indie)
Džammú a Kašmír (1846–1952) Džammú a Kašmír (1846–1952)

Sikhská říše byl stát, který existoval v Paňdžábu a přilehlých oblastech v letech 17991849. Založil ho Randžít Singh, který sjednotil sikhské státečky zvané misl a vytvořil centralizovaný stát založený na sikhském náboženství jako klíčové ideologii. Stát byl důmyslně vojensky organizován, panovník využíval zahraniční odborníky. To vedlo k expanzi, při níž Sikhové zabrali Kašmír a části Sindhu a Paštunska. Po smrti Randžíta Singha v roce 1839 byl stát oslaben vnitřními boji o moc, čehož využili Britové a v sérii válek Sikhskou říši ovládli. Rozhodující bitva, po které říše zanikla, se odehrála 21. února 1849 u Gudžrátu.

Stát byl rozdělen na čtyři provincie: Láhaur, Multán, Pešávar a Kašmír. Hlavním městem byl Láhaur. Odhaduje se, že 80% obyvatel Sikhské říše tvořili muslimové.[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Strnad, Jan Filipský, Jaroslav Holman, Stanislava Vavroušková: Dějiny Indie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003. ISBN 80-7106-493-9

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archivovaná kopie. sdpc.in [online]. [cit. 2014-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]