Seznam dílů seriálu Byli jednou dva písaři

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Toto je seznam dílů seriálu Byli jednou dva písaři. Československý televizní seriál z roku 1972 Byli jednou dva písaři natočil režisér Ján Roháč. Scénář napsal Jaroslav Dietl podle románové předlohy Bouvard a Pécuchet francouzského spisovatele Gustava Flauberta.

Seznam dílů[editovat | editovat zdroj]

Díl NázevRežieScénářHudbaKameraDatum premiéryDélka (v min.)
1DědictvíJán RoháčJaroslav DietlJiří ŠustJiří Lebeda1973012020. ledna 197344

Pan Bouvard se seznámí v parku na lavičce s panem Pécuchetem a zjistí, že je pojí mnoho společného. Oba jsou písaři, mají dva roky do penze a sdílí zejména zájem o vědecké bádání. Zajdou společně na večeři do restaurace, kde pan Bouvard hodlá předvést svému novému příteli některý ze svých virtuózních šťouchů v biliáru. Nezadaří se však podle představ, naopak při druhém štouchu Bouvard protrhne plátno a koule vypadne ze stolu na podlahu, kde na ni šlápne číšník a rozlije přinášené pitivo. Vedoucí podniku Café de la Régence Restaurant se slovně pustí do smějícího se pana Bouvarda, zastane se jej pan Pécuchet. Bouvardovi se navíc podaří narafičit kulečníkové tágo tak, že se zdá, že plátno poškodil vedoucí. Oba pánové mizí bez placení.

Jelikož jsou to gentlemani, dlužnou částku zašlou restauraci v obálce. Pan Bouvard navrhne panu Pécuchetovi návštěvu přírody, ten se diví, kde v Paříži by se vzal kousek panenské přírody. Bouvard má jasno - v muzeu. Pécuchet poznamená, že musí do práce, ale pan Bouvard jej uklidňuje, už to nějak zařídí.

Pécuchet v klidu pracuje spolu s ostatními písaři, když do místnosti vstoupí muž se skřipcem a vyzve jej, aby se oblékl, půjde k výslechu. Za ním vstoupí Bouvard předstírající detektiva a oznámí, že Pécuchet je podezřelý z obcování s jistou vdovou i její dcerou. Po jejich odchodu se písaři baví, že je jim nyní jasné, kdo kradl jemný papír.

Ani v muzeu nezůstanou ušetřeni problémů, neboť si nezakoupili vstupenky. Když je hlídač po nich požaduje, předstírají, že jsou Angličané. Lest vydrží jen krátce, gentlemani jsou opět nuceni utíkat. Doma u pana Bouvarda si povšimne pan Juste Roman Cyril na zemi ležícího dopisu. Stojí v něm, že pan Bouvard zdědil jmění po svém nemanželském otci. Dotyčný tomu nechce věřit, dokud to nepotvrdí notář. Tak se stane a pan Bouvard velkoryse navrhne svému příteli, zdali by jej nechtěl následovat na venkov, kde by se spolu mohli věnovat různým činnostem. Pécuchet rád přijímá. Nejdříve je však třeba zařídit jednu věc z nedávné minulosti.

Oba pánové se vracejí do restaurace a Bouvard se táže vedoucího, kolik stálo nové plátno. Dostane se mu odpovědi: 150 franků. Bouvard položí na kulečníkový stůl 300 franků, aby si pan Pécuchet mohl také zkusit šťouch, který nemůže skončit jinak, než opětovným protržením plátna. Pánové spokojeně odcházejí. Spřádají plány, jak budou na venkově prořezávat růže, stříhat ovce, ztloukat máslo, jíst vlastní zeleninu, chovat slepice a na psaní ani nepomyslí.

Při výběru venkovského sídla je jim nabídnuto v realitní kanceláři stavení za 140 000 franků, což je ještě o 10 000 méně, než Bouvard hodlal investovat. Oběma přátelům se sice líbí, ale pan Bouvard si myslí, že se mu podaří stlačit cenu na 120 000. Makléř však nehodlá slevit a pan Bouvard trvajíc na svém požadavku záhy odchází. Pan Pécuchet je nešťastný z toho, jak se situace vyvinula a vrací se za realitním makléřem s nabídkou. Protože celý život spořil na penzi, uhradí zbývající sumu 20 000 franků za svého přítele, ale má podmínku: Makléř přijde osobně za panem Bouvardem a oznámí mu, že změnil svůj názor a souhlasí s cenou, kterou Bouvard navrhoval. Makléř pana Pécucheta varuje: pokud bude kupní smlouva na částku 120 000, pak kdyby mezi ním a Bouvardem došlo k rozepři, nebude mít na nemovitosti podíl. Pécuchet odpoví, že přátelství má pro něj mnohem větší cenu než peníze a pokud by skončilo, peníze by mu už nepomohly.

Žebřinový vůz je plně naložen a nic nebrání kýženému odjezdu na venkov. Ještě přípitek a pan Bouvard zvolá: „Paříži, s tebou nám bylo dobře, ale bez tebe bude ještě líp!“ Pan Pécuchet dodá jen: „Smrt písařům, sláva sedlákům!“ 
2MelounJán RoháčJaroslav DietlJiří ŠustJiří Lebeda1973021616. února 197349

Noví majitelé statku v Chavignolles v Normandii přijíždějí na své panství. Uvítá je služebná Heřmanka a pozve je na večeři. Cibulačka s tvrdým chlebem pány příliš nezaujme, zato na kuřátko se jim sbíhají sliny. Avšak pouze do chvíle, kdy Heřmanka poznamená, že trochu klopilo hlavu, tak ho zavčasu podřízla. Společně se dohadují, zda nemohlo trpět slepičím morem či zdali nebylo melancholické nebo netrpělo závratěmi. Pan Bouvard nakonec kuře hodí z okna psovi a s Pécuchetem předstírají, že jej snědli. Když se Heřmanka podivuje, kam zmizely kosti, do místnosti vejde skleslý pes a pohodí pečené kuře na podlahu.

Než se oba noví majitelé uloží ke spánku, pan Bouvard se svěří, že byl po třikráte ženatý a táže se pana Pécucheta, jak na tom byl on se ženami. Pan Juste Roman Cyril se nerad přizná, že nikdy neměl žádný bližší vztah, otázka mu není příjemná.

Ráno se vydají pánové na obhlídku statku a okolí. Setkají se s nájemcem statku panem Guy, který je ihned informuje, co všechno bude potřeba opravit. Bouvard s Pécuchetem se snaží jít na něj učenou řečí, ale Guy je svým selským rozumem považuje za potrhlé pány.

Bouvard a Pécuchet přemýšlejí, co by pěstovali či chovali, aby jim to s minimální námahou vyneslo výhodný zisk. Zavrhnou chov ovcí a pěstování slunečnic. Nápad jim vnukne Heřmanka, která jim přinese meloun k občerstvení. Novopečení pěstitelé se pustí do výkopu kompostové jámy přímo pod oknem kuchyně, kam se budou vyhazovat odpadky. Heřmanka do ní spadne a Guy vyhodí odpadky v okamžiku, kdy kopáči ještě pracují.

Do jámy se má házet všechno, co je organického původu: shnilé brambory, kožené boty, mršiny,...Zanedlouho začne jáma silně zapáchat a tím pádem se k ní stahují mouchy, které ztěžují práci i v kuchyni. Heřmanka začíná brblat.

Když pan Bouvard sadí ve skleníku semena melounu, přiběhne pan Pécuchet a oznamuje, že výsledek se nedostaví, pokud neseženou koňský trus. Ten jim nikdo neprodá a na Guye se obracet nechtějí, aby si nenárokoval část sklizně. Pécuchet však promyslel i tuto svízel. Vezme naběračku a košík a jde sbírat koňské koblížky na cestu. Kolem projíždí paní Burdenová - sousedka a je zvědavá, co pan Pécuchet našel (domnívá se, že zde houbaří). Když mu nahlédne do košíku, je nemile překvapena. Pécuchet se vymluví na experiment.

Bouvard zatím nainstaloval před kompostovou jámu dveře od toalety. Vydá příkaz, že odteď se bude vykonávat potřeba do jámy, aby neunikaly cenné živiny. Služebnictvo je poněkud zaskočeno a tak vrátivší se pan Pécuchet předvede osvětovou ukázku.

Melouny vyrostly, ale jsou malé. Přesto se jich podaří prodat plný vůz a pánové si dobírají pana Guy, jenž byl ohledně jejich pěstitelských záměrů skeptický. Legrace končí v momentě, kdy se na stavení dostaví nespokojený zákazník a nutí pěstitele, aby ochutnali plody vlastní píle. Melouny nevzbuzují zrovna libý pocit, zřejmě jim nesvědčilo hnojení. Zákazník se pustí do pronásledování svých dodavatelů, což se mu nevyplatí - spadne do zapáchající kompostové jámy. 
3NávštěvaJán RoháčJaroslav DietlJiří ŠustJiří Lebeda1973032323. března 197347

Novousedlíky čeká společenská událost, seznámení se se svými sousedy. Při této příležitosti hodlají vylepšit svou zahradu. Zahrada je natolik zanedbaná, že ji pan Bouvard ani nepozná. Pánové si vyžádají snídani do košíku a vydají se na louku. Zde během občerstvení probírají budoucí zkulturnění svého pozemku. Nechtějí před sousedy budit zdání ignorantů. Sami jsou naopak přesvědčeni, že pozvaní hosté nebudou příliš rozumět jejich vybraným způsobům rozhovoru a jemným narážkám. Padne návrh zbudovat jezírko a jeskyni.

Další den ráno se pan Pécuchet probudí a hledá svého přítele. Pan Bouvard se již činí, staví antické korintské sloupy. Je to zdařilé dílo, avšak podle pana Pécucheta tomu něco chybí – jistá narušenost, vliv zubu času. Pan Bouvard souhlasí, vezme pušku a ustřelí kus sloupu. Zbytek dokoná řízená exploze.

Pan Pécuchet se nabídne, že zahradu zkultivuje. Když se pan Bouvard později přijde podívat, nestačí se divit. Obdivuje zříceninu, k níž má jeho přítel vysvětlení: „Což o to, postavit to bylo snadné, ale já jsem ji i sám zřítil.“ Dalšími atrakcemi jsou výjev štvaného jelena, poustevnická jeskyně sv. Jeremiáše zbudovaná z vinného sklípku a ozvěna z mlýnského kamene.

Sousedé již přicházejí a hostitelé se domluví na tajném signálu. Pan Bouvard požádá pana Pécucheta, aby jej vzhledem k jeho temperamentu nenápadně upozornil, kdyby se z jeho strany schylovalo k nějakému společenskému faux pas. Po úvodní řeči jsou na stůl přinášeny ústřice. Hostům příliš nechutnají, nejhlasitěji se projevuje vdova Burdenová, která poukazuje na bahenní pachuť. Pan Pécuchet dokáže mistrnou improvizací obrátit mínění všech přítomných, když oznámí, že stejné ústřice si objednává i královský dvůr. To přítomné dámy a pány ohromí a najednou jim ústřice začnou chutnat. Hostitelé však záměrně vydají pokyn jídlo odnést. Služebné mají přinést další chod – holoubátka.

Následuje obhlídka pozemku. Juste Roman Cyril se odebere do zbudované jeskyně, aby sehrál roli svatého muže – poustevníka. František Diviš Bartoloměj zatím provází hosty a vyzdvihuje estetickou hodnotu jednotlivých zbudovaných částí. Sklízí však spíše posměch, hlavním kritikem je opět paní Burdenová. Ta odhalí, že jezírko je obyčejná vana zapuštěná do hlíny, zřícenina je údajně k ničemu, když se jich v okolí nachází spousta atd. Zaujme ji až jeskyně a touží se setkat s poustevníkem. Pan Bouvard jde varovat svého přítele v převleku, ale pan Pécuchet jej uklidňuje a nechá si poslat vdovu dovnitř.

Paní Burdenová se svěří, že ji provází poslední dobou nejistota. Svatý muž Pécuchet správně odhadne, že by si ráda našla vhodnou partii pro život. Byl by zde notář, ale kdoví, jestli má dostatek peněz („hamižnost“ řekne si pro sebe poustevník), pak také jeden statkář, ale ten má už 60 let a paní Burdenová se ještě cítí při síle („chlípnost“). Pan Bouvard se jeví jako dobrá partie, ale jestlipak on a jeho přítel nejsou nějací divní, když žijí takhle spolu a sami? To už převlečený pan Pécuchet nevydrží a žene nebohou vdovu ven. Na zahradě rozežene i ostatní přihlížející a pan Bouvard mu poděkuje, že je konečně od nich klid. 
4KozelJán RoháčJaroslav DietlJiří ŠustJiří Lebeda197304066. dubna 197340

Pánové se činí u dalších pokusů. Pan Bouvard dává sežrat psovi různé pokrmy a pan Pécuchet zaznamenává, které pes sežere a které nechá. Bouvard má vizi, že by mohl zkřížit psa s vepřem. Prasopes by dokázal ohlídat majetek, zplodil by silné potomky a skončil by na talíři.

Společně filosofují o tématu na okraji lesa, zatímco u jejich nohou odpočívá statný vepř. Pan Bouvard si na moment odskočí. Přichází mladá služebná Rozálie a je jí podezřelé, co tu dělá prase. Chce jej zahnat zpět do chléva, ale pan Pécuchet jí to nedovolí a snaží se jí vysvětlit ideu možného sblížení prasete a psa. Rozálie to obrátí proti panu Juste Romanovi. Pan Bouvard zpoza křoví sleduje jejich rozhovor a posléze pronese před svým přítelem žárlivou poznámku. Je to první náznak neshod zapříčiněných Bouvardovou tvrdohlavou povahou. Večer oba pánové usínají beze slova.

Majitel statku si uvědomí svou chybu, ráno nalezne pan Pécuchet vedle sebe omluvný dopis s textem „Odpusťte hulvátovi“. Pan Pécuchet, mírná to povaha se nedokáže příliš dlouho hněvat a rozpory jsou zapomenuty. Bouvarda místo psoprasete napadla jiná možnost - kozloovce neboli ozlokovec, beranokoza. Argumentuje zřejmými výhodami: takový druh poskytne vlnu, mléko a sám se ubrání eventuálnímu nepříteli. Pan Pécuchet nápad kvituje, vyřkne jen drobnou otázku, zdali by „ovec“ byla schopná přivábit kozlovu pozornost. Pan Bouvard nepochybuje, vše je jen otázkou prostředí.

Gentlemani se pustí do zvelebování, seškrábou trus ze stěn a vylíčí chlév. Bouvard jde sehnat ovci, ale pan Guy mu nechce žádnou vydat (i když jsou to Bouvardovy ovce), tuší nějakou lumpárnu. Bouvard musí zaplatit. Pan Pécuchet se vydá pro kozla. Paní Lefebvre se diví, že jde bez kozy a tak si musí soused vymýšlet historky.Paní Lefebvre se jde poradit s manželem a ten souhlasí s půjčením kozla pod podmínkou, že bude uhrazen i každý zmařený obchod, čili koza, která přijde v době kozlovy nepřítomnosti a která nebude obskočena. Dohodnuto.

Pécuchet přivádí kozla. Pan Bouvard mezitím prozíravě domyslel, že jej budou muset dopravit do chléva zadní stranou přes okno, protože by jinak mohli vzbudit nežádoucí pozornost. Nemýlí se, pan Pécuchet kráčí sám do chléva a je nenápadně sledován služebnictvem.

Oba vědci marně čekají na nějaký náznak vzájemné náklonnosti kozla a ovce, jenž nepřichází. Naopak přicházejí sousedé s kozami, protože jim paní Lefebvre řekla, že kozel byl zapůjčen panu Bouvardovi. Pan Guy je v čele nespokojenců, kteří chtějí vědět, co nekalého se děje za dvířky chlévu. Pan Pécuchet odmítá zvědavce vpustit, dokud se do sporu nevloží kaplan. Jeho autorita je natolik uznávaná, že mu pan Juste Roman nemůže vstup odepřít. Vesničané si stěžují, že se uvnitř páchá hřích. Kaplan vchází do chléva a po chvíli je slyšet jeho omluva. Vychází ven a vyzývá přítomné k rozchodu. Pan Pécuchet je zmaten, očekával jiný scénář. Vejde do chléva a spatří pana Bouvarda, kterak skicuje ovci a kozla v betlémském motivu. 
5LikérJán RoháčJaroslav DietlJiří ŠustJiří Lebeda1973042020. dubna 197347
6AnatomieJán RoháčJaroslav DietlJiří ŠustJiří Lebeda197305044. května 197348
7DivadloJán RoháčJaroslav DietlJiří ŠustJiří Lebeda1973051818. května 197348
8TělocvikJán RoháčJaroslav DietlJiří ŠustJiří Lebeda197306022. června 197345
9LebkozpytJán RoháčJaroslav DietlJiří ŠustJiří Lebeda1973061515. června 197338
10SvatbaJán RoháčJaroslav DietlJiří ŠustJiří Lebeda1973062929. června 197351

Výskyt postav[editovat | editovat zdroj]

Herecké obsazení:[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Herecké obsazení na Serialzone.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]