Seweryna Szmaglewska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Seweryna Szmaglewska
Seweryna Szmaglewska.jpg
Narození 11. února 1916
Przygłów
Úmrtí 7. července 1992 (ve věku 76 let)
Varšava
Místo pohřbení Cmentarz Bródnowski
Povolání spisovatelka a autorka dětské literatury
Významná díla Dýmy nad Birkenau
Czarne Stopy
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seweryna Szmaglewska (11. února 1916, Przygłów u Piotrkowa Trybunalského7. července 1992, Varšava) byla polská spisovatelka, bývalá vězeňkyně koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 11. února 1916 v obci Przygłów nedaleko města Piotrków Trybunalski. Její otec Antoni pracoval jako obecní písař, matka Pelagie (rozená Bystrońska) se starala o domácnost. Do roku 1930 žila budoucí spisovatelka ve vsi Woźniki a následně v Piotrkowě, kde navštěvovala Państwowy Seminarium Nauczycielski. Po smrti obou rodičů se jí ujala rodina učitelky polštiny Aleksandry Matusiak. Studium na střední škole zakončila maturitou v roce 1936 a o rok později začala studovat pedagogiku na soukromé vysoké škole ve Varšavě (Wolna Wszechnica Polska). Až do začátku druhé světové války učila, spolupracovala s rozhlasem (dětské relace) a dále studovala.

Po zahájení války pracovala Szmaglewska jako dobrovolnice ve vojenské nemocnici v Piotrkowě, vyučovala na tajných školách a působila v různých odbojových organizacích. 18. července 1942 byla zatčena gestapem, prošla vězeními v Piotrkowě a Čenstochové a 6. října téhož roku byla poslána do KL Auschwitz, kde ji zaregistrovali pod číslem 22090. Nejprve pracovala při polních pracích (Landwirtschaftkommando ), později při třídění a opravě hospodářských předmětů (Unterkunft). V KL Auschwitz byla vězněna až do počátku roku 1945, kdy se jí podařilo uprchnout z pochodu smrti během evakuace tábora.

Po osvobození žila nejprve v Lodži a studovala sociální vědy na univerzitách v Krakově a Lodži. V roce 1946 si vzala architekta Witolda Wiśniewského, rovněž bývalého vězně nacistických koncentračních táborů, s nímž měla dvě děti. V roce 1957 se odstěhovala do Varšavy.

Kromě literární tvorby se spisovatelka účastnila také nejrůznějších projektů sociální pomoci – např. se snažila získat finanční prostředky na výstavbu dětské nemocnice v Lodži (Szpital Zdrowia Dziecka i Matki). Byla rovněž členkou mnoha organizací (Związek Literatów Polskich, PEN Club, Rada Ochrony Pomników Walki i Męczeństwa, Związek Bojowników o Wolność i Demokrację).

Zemřela 7. července 1992 ve Varšavě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako spisovatelka debutovala v roce 1933 povídkou v piotrkowských novinách Głos Trybunalski. Největší slávu jí však přineslo dílo, na němž začala pracovat okamžitě po útěku z evakuačního transportu – autentický dokument o životě v KL AuschwitzDymy nad Birkenau. Kniha, již dokončila v červenci 1945, vyšla ještě před koncem téhož roku. Krátce poté, v únoru 1946, byla kniha zařazena Mezinárodním vojenským soudním tribunálem v Norimberku mezi materiály obviňující nacistické zločince. Szmaglewská byla k tribunálu předvolána jako svědek a vypovídala zde především o osudu dětí. Své zážitky z procesu vyjádřila později v románu Niewinni w Norymberdze (1972).

Lágrová tematika se postupně objevovala i v dalších dílech Szmaglewské, mezi něž např. patřily knihy Łączy nas gniew (1955), Chłeb i nadzieja (1958), Zapowiada się piękny dzień (1960), Puste miejsce przy stole (1963), Krzyk wiatru (1965) nebo Odcinie miłości (1969). Ve své tvorbě se rovněž dokázala oprostit od témat spojených s válkou – např. v románu z meziválečného období Prosta droga Łukasza (1955) nebo v populárních románech pro mládež o příhodách dětí během prázdnin na skautském táboře Czarne Stopy (1960, do roku 1997, sedmnáct vydání) a Nowy ślad Czarnych Stóp (1973).

Ocenění a vyznamenání[1][editovat | editovat zdroj]

  • Złoty Krzyż Zasługi, 1953;
  • Krzyż Komandorski Orderu Odrodzenia Polski 1960;
  • Order Sztandaru Pracy I klasy, 1978;
  • Nagroda Ministra Kultury i Sztuki I stopnia, 1973 - cena za celoživotní tvorbu.

Bibliografie[2][editovat | editovat zdroj]

  • Dymy nad Birkenau, 1945 (česky: Dýmy nad Birkenau, 1947, 1948; přeložila: Helena Teigová)
  • Łączy nas gniew, 1955
  • Prosta droga Łukasza, 1955
  • Chłeb i nadzieja, 1958
  • Czarne Stopy, 1960
  • Zapowiada się piękny dzień, 1960
  • Puste miejsce przy stole, 1963
  • Krzyk wiatru, 1965
  • Odcinie miłości, 1969
  • Niewinni w Norymberdze, 1972
  • Nowy ślad Czarnych Stóp, 1973
  • Wilcza jagoda, 1977
  • Biała róża, 1983 (vzpomínky)
  • Dwoje smutnych ludzi, 1986

Divadelní hry:

  • Miłość i wyobraźnia, 1960

Scénáře:

  • Czarne stópy, 1987

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Literatura polska 1918 – 1975, t. III, cz. 1, 1945 – 1975, red. Brozka A., Bujnicki T., Warszawa 1996, s. 99
  2. Współcześni polscy pisarze i badacze literatury: słownik biobibliograficzny, red. Jadwigi Czachowska, J., Szałagan, A., t. VII, Warszawa 2001, s. 183-184, ISBN 83-02-08100-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]