Severovýchodní Indie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Severovýchodní Indie je oblast tvořená indickými státy Arunáčalpradéš, Ásám, Manípur, Méghálaj, Mizóram, Nágáland, Tripura a (územně nesouvisející) Sikkim. Sousedí s Bangladéšem, Myanmarem, Tibetem (ovládaným Čínou), Bhútánem, Nepálem a indickým státem Západní Bengálsko.

Největším městem oblasti je s necelým milionem obyvatel (2011) Guváhátí ležící v Ásámu. Region je jako celek na indické poměry relativně řídce osídlený, i tak měl podle sčítání roku 2011 téměř 46 milionů obyvatel. Téměř celé území patří do povodí Brahmaputry, která tudy protéká ze severovýchodu na jihozápad. Na severu se region zvedá do velehorských výšin Himálaje, nejvýše Kančendženga (8586 m n.m.) na hranicích Sikkimu a Nepálu (nejvyšší hora celé Indie). Mimo Sikkim je nejvyšší horou Kangto (7090 m) na hranici s Čínou, z indické strany dosud nezlezená.

Během britské koloniální éry patřila oblast dnešních sedmi států (bez Sikkimu) do provincie Ásám. Po vyhlášení nezávislosti země v roce 1947 byl nicméně vinou rozdělení Indie od Pákistánu region oddělen od dnešní Bangladéše (dříve Východní Pákistán). Výsledkem je, že severovýchodní Indie je nyní spojena se zbytkem Indie pouze úzkým Siligurským koridorem o šíři cca 20 km.

Region je předmětem řady pohraničních sporů a konfliktů.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]