Severin z Norika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatý
Severin z Norika
Severin z Norika 1470
Severin z Norika 1470
Misionář a mnich
Datum narozeníkolem 410
Místo narozeníjižní Itálie nebo provincie Afrika
Datum úmrtí8. ledna 482 Favianis, Noricum, Odoakerovo království (dnes Mautern an der Donau)
Svátek8. ledna
Uctíván církvemiŘímskokatolická církev

Severin z Norika také známý jako Severinus či Apoštol z Norica (410? - 8. ledna 482 Favianis, dnes Mautern an der Donau) byl křesťanský misionář a mnich, zakladatel klášterů v Noriku, později prohlášený za svatého. Spekuluje se, že se narodil v jižní Itálii, nebo v římské provincii Afrika.[1] Severinus odmítal po smrti Attily v roce 453 a před svým příchodem do Norika diskutovat o své minulosti.[1] Zmínil pouze zkušenosti s pouštním mnišstvím a jeho úctu ke svatému Antonínu Egyptskému.


Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho životopis napsal kolem roku 511 opat jeho kláštera Eugippius pod názvem Vita Sancti Severini. Je to hlavní písemný pramen o římském a germánském období na území dnešního Rakouska v 5. století. Podle tohoto životopisu Severin pocházel z Apulie v jižní Itálii a hovořill latinsky, podle jiných zdrojů pocházel z římské oblasti severní Afriky. Po vzoru egyptských poustevníků pobýval v poušti, dále prošel kláštery v Pasově a v Lorschi. Nakonec se usadil v táboře Favianis, (dnes Mautern na Dunaji) v římské provincii Noricum, kde obracel Germány i Římany na víru a založil svůj klášter jako první centrum řeholní spirituality a vzdělanosti na teritoriu východně od Pasova. Zemřel ve své klášterní cele ve Favianae při zpěvu 150. žalmu. Šest let po jeho smrti byli jeho mniši vyhnáni z opatství a jeho tělo bylo převezeno do Itálie, kde bylo nejprve uloženo v Castel dell'Ovo v Neapoli. Nakonec byly jeho ostatky přeneseny do benediktinského kláštera Santi Severino e Sossio v Neapoli.

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Jako svátek se slaví 8. ledna v den jeho úmrtní. Je uctíván v Itálii, centrem jeho kultu jsou města San Severo, Salerno a Neapol, kam jeho ostatky uložil Odoaker do kostela San Severo e San Sossio; roku 1807 byly přeneseny do Frattamaggiore. Dále je Severin ctěn v Německu a v Rakousku, kde je mu zasvěcen chrám v Lorchu na řece Enns, v římské době součást tábora Lauriacum. Ve středověku jej jako řádového patrona ctili také čeští benediktini, protože patřil k následníkovi sv. Antonína Velikého a přímému předchůdci sv. Benedikta. Jeho pozdější úctu překryl kult jeho jmenovců sv. Severina z Kolína nad Rýnem a sv. Severina z Ravenny.

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Severin bývá zpodoben trojím způsobem: buď jako poustevník s plnovousem, nebo jako mnich v kutně s tonzurou na hlavě, nebo jako biskup v kasuli s berlou a infulí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KINGSLEY, Charles. The Hermits [online]. J.B. Lippincott and Company, 1868 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lexikon der christlichen Ikonographie, ed. Wolfgang Braunfels, Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992, Band 8, s. 339-340.
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • Anežka VIDMANOVÁ (ed.): Jakub de Voragine: Legenda Aurea, Praha 1998.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]