Sedisvakantismus

Sedisvakantismus (z lat. sedis vacantia, „prázdnost, neobsazenost stolce“), též sedesvakantismus (sedes vacans, dosl. „prázdný stolec“^[1]), nebo sedevakantismus (sede vacante, „když je stolec prázdný“) je názor zastávaný minoritou tradicionalistických katolíků^[2]^[3], podle kterého je v současnosti papežský stolec uprázdněn a nároky současného papeže (resp. některých jeho předchůdců) na něho jsou nelegitimní.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Někteří přívrženci sedisvakantismu považují za posledního legitimního papeže Pia XII., jiní Pia XI. nebo Jana XXIII. V současnosti je sedesvakantismus heterogenní a těžko popsatelná entita, protože neexistuje jedno oficiální stanovisko, kromě toho, že všichni odmítají Druhý vatikánský koncil a jeho reformy považují za heretické. Přívrženci sedisvakantismu disponují vlastním duchovenstvem, oficiální církví neschválenými biskupy a kněžími.

Ve snaze vyhnout se otevřenému schizmatu se většina sedisvakantistů staví odmítavě k nezávislé volbě „legitimního“ papeže, i když existují volby jednotlivých skupin (Linus II., Pius XIII., Petr II. a Řehoř XVII.). Nejznámější separatistickou skupinou sedisvakantistů byla španělská větev pod vedením Clementa Domíngueza y Gomeze (23. dubna 1946 Écija, Sevilla – 22. března 2005 El Palmar de Troya), který se po smrti papeže Pavla VI. dne 6. srpna 1978 sám vyhlásil za papeže Řehoře XVII. a zformovat tak tzv. Palmarskou církev.