Samuel Steinherz
| Samuel Steinherz | |
|---|---|
| Rektor Univerzity Karlovy | |
| Ve funkci: 1922 – 1923 | |
| Předchůdce | Robert Mayr-Harting |
| Nástupce | Karl Kreibich |
| Narození | 16. prosince 1857 Güssing |
| Úmrtí | 16. prosince 1942 (ve věku 85 let) koncentrační tábor Terezín |
| Děti | Rudolf Steinherz Otto Steinherz |
| Příbuzní | Ing. Heinrich Kestel (švagr) |
| Sídlo | Praha V |
| Profese | historik a vysokoškolský učitel |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Samuel Steinherz (16. prosince 1857 Güssing – 16. prosince 1942 Terezín)[1] byl historik německo-židovského původu. Roku 1922 byl zvolen rektorem Německé univerzity v Praze, což vyvolalo prudké protesty antisemitských studentů („aféra Steinherz“).
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Samuel Steinherz se narodil 16. února 1857 v Güssingu v rodině židovského obchodníka s nemovitostmi Eduarda Steinherze. Roku 1862 se rodina přestěhovala do Vídně a po krátké době do Štýrského Hradce, kde Samuel Steinherz navštěvoval obecnou školu, gymnázium a nakonec univerzitu, kde 12. května 1882 získal titul doktora filozofie v oboru historie. Poté se přestěhoval do Vídně, kde působil na historickém ústavu, roku 1889 se však vrátil do Štýrského Hradce, aby zde roku 1894 získal titul doktora práv.[2] Poté podnikl řadu studijních cest po Rakousku i do zahraničí a roku 1895 se habilitoval jako soukromý docent na Vídeňské univerzitě v oboru rakouských dějin.[3] Dne 25. března 1896 uzavřel sňatek se Sofií Kestelovou, s níž měl pak dva syny a tři dcery.[4]
Roku 1901 se Steinherz stal mimořádným[5] a roku 1908 řádným profesorem profesorem pomocných historických věd na Německé univerzitě v Praze.[6] Roku 1915 jej pak císař jmenoval řádným profesorem rakouských dějin.[7]
Roku 1914 Steinherz zastával pozici děkana na Filosofické fakultě Německé univerzity v Praze.[8] Roku 1922 Steinherz získal při volbě rektora Německé univerzity v Praze 13 hlasů z 20. Vzápětí propukly studentské protesty proti „požidovšťování německé univerzity“, které se proměnily ve studentskou stávku a napadání židovských studentů. Steinherz se proto ze „zdravotních důvodů“ rozhodl rezignovat, ministr školství Rudolf Bechyně ovšem jeho rezignaci nepřijal, a tak si Steinherz vzal dlouhodobou dovolenou.[9]
Roku 1926 se Steinherz stal členem lóže „Praga“ organizace B'nai B'rith, následujícího roku vydal sborník Die Juden Prags, roku 1928 spoluzaložil Společnost pro dějiny Židů v Československé republice a od roku 1929 působil jako šéfredaktor Ročenky Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice.[10]
Dne 6. července 1942 byl Steinherz deportován do koncentračního tábora Terezín, kde 16. prosince 1942 zemřel.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Dr. Samuel Steinherz [online]. Holocaust.cz [cit. 2015-06-01]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Von der Universität. Grazer Tagblatt. 18. April 1894, s. 3. Dostupné online [cit. 2015-06-01].
- ↑ Privatdocenten. Wiener Zeitung. 18. August 1895, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-06-01].
- ↑ GOLD, Hugo. Samuel Steinherz zum 80. Geburtstage. Zeitschrift für die Geschichte der Juden in der Tschechoslowakei. 1938, roč. 5, čís. 2, s. 52. Dostupné online [cit. 2015-06-01]. (německy)
- ↑ Z německé university v Praze. Národní politika. 6. března 1901, roč. 19, čís. 65, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-06-01].
- ↑ Gold (1938), s. 53.
- ↑ Aus der „Wiener Zeitung“. Tages-Post. 16. April 1915, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-06-01].
- ↑ Verzeichnis der Trauerkundgebungen. Prager Abendblatt. 1. Juli 1914, s. 10. Dostupné online [cit. 2015-06-01].
- ↑ Gold (1938), s. 53–54.
- ↑ Gold (1938), s. 55.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Samuel Steinherz
