Salvatore Accardo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Salvatore Accardo
Salvatore Accardo (13. května 2012)
Salvatore Accardo (13. května 2012)
Narození26. září 1941 (80 let)
Turín
Alma materAccademia Musicale Chigiana
Povoláníklasický houslista a dirigent
ZaměstnavatelAccademia Nazionale di Santa Cecilia
Oceněníkomandér Řádu za kulturní zásluhy (1999)
velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Salvatore Accardo (* 26. září 1941 Turín, Itálie) je italský houslista.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Turíně; jeho otec byl řezbář kamejí a milovník klasické hudby. Accardo vyrůstal ve městě Torre del Greco. Na housle začal hrát doma ve věku tří let za pomoci sestry Anny a svého bratrance. V osmi letech začal navštěvovat hudební školu v Neapoli, kde jej učil Luigi D'Ambrosio; o dva roky později vstoupil na konzervatoř San Pietro v Maielle. Jeho talent dokládá mimo jiné i to, že v roce 1954 již hrál Paganiniho Capriccia. Na konzervatoři se učil až do roku 1956 kdy složil závěrečné zkoušky, a poté byl přijat na hudební akademii Accademia Chigiana v Sieně.

Hudební úspěchy a ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • vítěz Mezinárodní hudební soutěže ve Vercelli (1955)
  • vítěz Mezinárodní soutěže v městě Ginevra (1956)
  • vítěz soutěže hudební akademie Accademia Chigiana v Sieně (1957)
  • Jarní cena RAI (Trofeo Primavera, 1958)
  • vítěz Mezinárodní soutěže Niccolo Paganiniho v Janově, 1958
  • Velký rytířský kříž – vyznamenán prezidentem Sandro Pertinim (1982)
  • Čestné občanství města Torre del Greco (2005).

Vlastní dvoje housle Stradivari z roků 1718 a 1727.

Další aktivity[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1971 založil neapolský Mezinárodní hudební týden
  • V roce 1986 patřil k zakladatelům Walter Stauffer Academy
  • V roce 1992 založil Accardo Quartet
  • V roce 1996 založil komorní orchestr Orchestra da Camera Italiana.

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

  • 24 Paganiniho Capriccií pro sólové housle
  • Paganiniho houslové koncerty (vůbec první nahrávka všech těchto koncertů)
  • Celkem asi 50 dalších nahrávek (Philips, DG, EMI, Sony, Classical, Fon, Dynamic and Warner-Fonit).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]