SAT SR-10

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
SR-10
Maketa SR-10 na moskevské výstavě MAKS 2009
Maketa SR-10 na moskevské výstavě MAKS 2009
Určenícvičný letoun
VýrobceSAT (Sovremennyje aviacionnyje technologii), Moskva
OAO Aviaagregat, Dagestán
ŠéfkonstruktérAndrej Manželij a Jurij Koch
První let25. prosince 2015
UživatelVojenské vzdušné síly Ruské federace
Vyrobeno kusů1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

SAT SR-10 je podzvukový proudový cvičný letoun, vyvinutý v roce 2007 ruskou konstrukční kanceláří SAT (Sovremennyje aviacionnyje technologii, tj. Moderní letecké technologie), jehož maketa byla poprvé představena v srpnu 2009. Určením letounu SR-10 je školení pilotů v první a základní etapě výcviku a udržování letových návyků. Cílem projektu je méně nákladný základní výcvik ve srovnání s letounem Jak-130.[1] Výrobu jednotlivých konstrukčních dílů letounu zajišťuje dagestánský závod OAO Aviaagregat, zatímco konečná montáž sériových strojů bude realizována v Moskvě. Na rok 2016 plánuje ruské ministerstvo obrany akvizici 16 letounů SR-10 a v roce 2017 by měla začít sériová výroba pro ruské letectvo, které jimi plánuje nahradit zastaralé L-39 Albatros.[2][3]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Letoun SR-10 vznikl v roce 2007 v moskevské konstrukční kanceláři SAT (Sovremennyje aviacionnyje technologii) jako sportovní akrobatický stroj. Vzápětí však bylo jeho určení upraveno s ohledem na potenciální zařazení do služby v ruském letectvu (VVS), kdy by mohl u výcvikových útvarů nahradit zastaralé proudové cvičné letouny typu Aero L-29 Delfín a L-39 Albatros. Maketa v měřítku 1:1 byla poprvé prezentována na veřejnosti na výstavě MAKS 2009 (Meždunarodnyj aerokosmičeskij salon) v Moskvě. Poté, co selhalo jednání s ukrajinským zákazníkem, se kancelář SAT obrátila na dagestánský závod OAO Aviaagregat, se kterým navázala partnerství.

Na jaře roku 2014 byl letoun SR-10 zkoušen v rámci otevřené soutěže ruského ministerstva obrany na letoun pro základní odbornou přípravu pilotů. V soutěži sice uspěl konkurenční turbovrtulový stroj Jakovlev Jak-152, ale výroba letounu SR-10 v OAO Aviaagregat získala podporu u vedení Dagestánské republiky, které požádalo ruského ministra obrany o posouzení možnosti využít tento stroj v roli cvičného letounu pro VVS. Projekt nakonec získal podporu i na ministerstvu, protože se ukázal jako ideální přechodový typ mezi vrtulovým základním cvičným letounem Jak-152 a proudovým pokračovacím cvičným letounem Jakovlev Jak-130.[2][3]

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Maketa letounu SR-10

Výroba letounu typu SR-10 pro ruské letectvo byla oficiálně schválena v srpnu roku 2015. Jedná se o první stroj ruského letectva navržený a vyvinutý výlučně soukromými subjekty, v jehož konstrukci jsou navíc uplatněny pouze komponenty ruské výroby (v případě sériových letounů s motorem Saturn AL-55). Závod OAO Aviaagregat zajišťuje výrobu jednotlivých konstrukčních dílů, jejichž konečná montáž bude probíhat v Moskvě. První prototyp SR-10 absolvoval od srpna 2015 pozemní zkoušky. První let uskutečnil zkušební pilot Jurij Kabanov dne 25. prosince 2015 na letišti Oreškovo-Vorotynsk v Kalužské oblasti. V téže době probíhala montáž dalších tří zkušebních strojů. V roce 2016 mělo být zákazníkovi dodáno celkem 16 strojů a o rok později měla být spuštěna plná sériová výroba.[2][3]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

SR-10 je jednomotorový proudový letoun s maximální vzletovou hmotností kolem 2700 kg. Jedná se o celokompozitový středoplošník s tandemově uspořádanou pilotní kabinou, jednoduchou svislou ocasní plochou s lichoběžníkovým tvarem a tříbodovým podvozkem příďového typu. Netradičním konstrukčním prvkem je křídlo s negativní šípovitostí (−10°). Cestovní rychlost by měla činit cca 520 km/h, maximální cca 900 km/h. Předpokládá se vzletová rychlost 190 km/h, přistávací rychlost 185 km/h, počáteční stoupavost u země asi 60 m/s, minimální poloměr stabilní zatáčky 290 m, dolet kolem 1500 km a maximální dostup 6000 m. Letoun je konstruován pro akrobatické manévry s maximálním přetížením +10/−8 g. Pohonnou jednotkou sériových strojů by měl být ruský dvouproudový motor Saturn AL-55.[2][3]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

První letuschopný exemplář SR-10

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 (instruktor a žák)
  • Délka: 9,59 m
  • Rozpětí: 8,40 m
  • Výška: 3,55 m
  • Nosná plocha: ? m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 2000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 2700 kg
  • Pohonná jednotka: 1× dvouproudový motor Motor Sič Al-25TL nebo Saturn AL-55
  • Tah pohonné jednotky: 1720 kp, resp. 1760 kp

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 900 km/h
  • Dolet 1500 km
  • Dostup: 6000 m
  • Plošné zatížení: ? kg/m²
  • Počáteční stoupavost: 60 m/s

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • žádná

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ GYŰRÖSI, Miroslav. MAKS 2009. ATM. Roč. 41, čís. 10/2009, s. 2–5. ISSN 1802-4823. 
  2. ↑ a b c d HORÁK, Martin. SAT SR-10 [online]. RUSLET, rev. 2016-01-11 [cit. 2016-02-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d SR-10 - ruská náhrada letounů L-39 Albatros [online]. Militarybox, 2016-01-02 [cit. 2016-02-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=SAT_SR-10&oldid=22843879“