Sóma (nápoj)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zapějte, mužové, píseň:
sómová šťáva už teče
určena k obětem bohů.

K medové sladkosti tvé
kněží přidali mléko -
božskou šťávu toužící po tobě, bože

Vytékej pro nás, ó králi,
ke blahu krav a lidu,
ke blahu koní a rostlin.

Zapějte píseň Sómovi,
hnědému rudému vládci,
který až k nebi se tyčí.

Část rgvédského hymnu 9.11 – Písně při lisování sómu[1]

Sóma je posvátný rostlinný opojný nápoj, který byl užíván ve védském náboženství. Nápoj byl deifikován a personifikován jako bůh Sóma, původně postrádajícího osobní rysy, později vládnoucí Měsíci, vodám a rostlinám. Tentýž omamný prostředek byl užíván již v době indoíránské jednoty, jeho rekonstruované jméno zní *sauma, a z íránského prostředí je znám jako haoma.

Toto božstvo-nápoj-rostlina má svůj původ na nebesích či ve vysokých horách, v horách se mu také obzvláště daří a v období dešťů překypuje šťávou. Podle rgvédských hymnů 4.26 a 4.27 jej pro bohy i smrtelníky získal Indra letící na orlu či sokolu, kterého o jedno ocasní pírko připravil strážce sómu – démonický lučištník Kršánu. Také íránský haoma byl, v avestských jasnách 10. 10 až 10.12 , roznesen ptáky z nebeské hory Haraiti na ostatní hory. Tato podání se podobají mýtu o sumerském králi Etanovi, který se na orlu vypravil do nebes získat rostlinu zajišťující plodnost.[2][3]

Sóma byl důležitou součástí védského obětního rituálu a jeho lisování se údajně provádělo třikrát denně. Při přípravě úlitby byla rostlina rozdrcena v hmoždíři, její šťáva pomocí kamenů vytlačena na volskou kůži a přecezena přes vlněné síto čímž nastal vrcholný okamžik rituálu a božstvo se zjevilo. Získaná hnědožlutá či narudlá tekutina se mísila s vodou, mlékem, medem či přepuštěným máslem a následně obřadně požívána a obětována bohům jako úlitba. Oběť byla směřována všem bohům, ale především pak Indrovi, jež měl polední sóm vyhrazen pouze pro sebe.[4][5]

Sómu byly přisuzovány léčivé a hojivé účinky, prodloužení života, ale také ochrana před neštěstím a zlými silami. Dále zbavuje člověka hříchu, očišťuje je od lží a mírní boží hněv. Především jsou mu však přikládány euforické účinky – chudák se pod jeho vlivem cítí boháčem, povzbuzuje výmluvnost a bojovníkům bojovníkům zajišťuje příval síly. Posilněn sómem též porazil Indra démona Vrtru.[4][5]

Poté co začal být chápán jako měsíční bůh byl Měsíc chápán jako nebeská číše vytvořená božským řemeslníkem Tvaštrem, z které bohové a předci pijí sómu a z které sice ubývá, ale poté se znovu doplňuje.[4]

Identifikace[editovat | editovat zdroj]

Identifikace rostliny ze které se sóma získával je dodnes předmětem sporů. Navrhováno byl například pivo či obecně alkohol, konopí ve formě bhangu, reveň dlanitá, lotos ořechonosný, námel či dokonce med.[6]

Mezi laickou veřejností je populární především hypotéza amatérského etnobotanika Roberta Gordona Wassona publikována v roce 1967, která sómu ztotožňuje s muchomůrkou červenou, jejíž účinnou látkou je halucinogenní muskarin. Užívání sómu chápal jako pozůstatek starobylého houbového kultu, projevujícího se například právě užíváním muchomůrky červené u sibiřských šamanů, které měli znát i Indoárjové. Muskarin obsažený v muchomůrce se také z větší části nemetabolizován a z těla příjemce vyloučen močí a v Rgvédu se objevují pasáže kdy Indra či muži močí sómu. Hledání náhražek sómu objevující se bráhmanách vysvětluje jako důsledek toho že v Indii tato houba zpravidla neroste.[2] [6]

Ačkoliv byla tato hypotéza přijata některými významnými antropology, jako Westonem La Barre nebo Claude Lévi-Straussem, tak indology a archeology byla odmítnuta. Mnoho Wassonových závěrů vychází ze selektivního výběru faktů, spekulativní interpretace překladů a také nejsou brána v potaz fakta známá o íránském haomu a to že sóma je popisován spíše jako stimulant, než je jako halucinogen.[6]

Jinými badateli je tak sóma, především s ohledem na haomu, identifikován jako chvojník, především chvojník čínský, a harmala stepní. Účinnou látkou ve chvojníku čínském je stimulant efedrin, jež je dodnes užíván zarathuštristy a je doložen i v archeologických nálezech. David Flattery a lingvista Martin Schwarz ve své knize Haoma and Harmaline z roku 1989 však označili za primární složku sómu harmalu stepní, zatímco chvojník za sekundární složku a náhražku. V této rostlině je obsažen harmalin, který má jak stimulační tak halucinogenní účinky.[6][2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rgvédské hymny. Překlad Oldřich Friš. Praha: DharmaGaia, 2000. S. 57. 
  2. a b c PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 85-86, 339-340. 
  3. WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. ISBN 978–0–19–928075–9. S. 159. 
  4. a b c ZBAVITEL, Dušan; MERHAUTOVÁ, Eliška; FILIPSKÝ, Jan; KŘÍŽKOVÁ, Hana. Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 95-97. 
  5. a b FILIPSKÝ, Jan. Encyklopedie indické mytologie. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-348-0. S. 145-147. 
  6. a b c d POKORNÝ, Lukáš. Magazín Legalizace - Sóma: ztracené světlo starých Indů [online]. 2. dubna 2013 [cit. 2018-08-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]