Rybák kerguelenský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRybák kerguelenský
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neoghathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďrackovití (Laridae)
Rodrybák (Sterna)
Binomické jméno
Sterna virgata
Cabanis, 1875
Poddruhy
  • S. v. virgata (Kergueleny)
  • S. v. mercuri (Crozetovy ostrovy)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rybák kerguelenský (Sterna virgata) je středně velký druh rybáka z rodu Sterna, hnízdící na ostrovech jižního Indického oceánu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rybák kerguelenský se na první pohled podobá rybáku dlouhoocasému. Má černou čepičku, bílé líce a tmavěji šedou spodinu těla. Svrchu má šedý hřbet, křídla i ocas, které kontrastují s bílým kostřecem. Nohy jsou oranžově červené, zobák červený. V prostém šatu (v zimě) je čelo promíseno bílou barvou, zobák je černý. Mladí ptáci mají čelo a temeno hnědavé, hřbet, hruď a slabiny jsou hnědě proužkované, břicho bílé.[2]

Rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Rybák kerguelenský je jedním z nejvzácnějších druhů rybáků. Hnízdí pouze na několika ostrovech v jižním Indickém oceánu – na ostrově Prince Edwarda (20 párů), Marion (10–40 párů), Crozetových ostrovech (150–200 párů) a na Kerguelenách (1 000–2 000 párů) (snad i na Heardově ostrově). Celková světová populace je odhadována na 3 500–6 500 párů. Není tažný, mimo dobu hnízdění se pouze rozptyluje v okolí ostrovů.[2][3]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí na útesech i březích ostrovních řek. Vajíčka snášejí v prosinci, tedy v době jižního léta. Potravu loví na různých místech na moři (ryby, krabi) i ve vnitrozemí, kde sbírají různé bezobratlé při procházení porostu rostlin. Obecně tvoří hlavní složku jejich potravy pavouci, hmyz, ryby, korýši, měkkýši a žížaly.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X. 
  3. BirdLife International. Kerguelen Tern - BirdLife Species Factsheet [online]. [cit. 2009-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. SAGAR, P. M. Aspects of the breeding and feeding of Kerguelen and Antarctic Terns at the Kerguelen islands. Notornis. 1991, roč. 38, s. 191-198. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]