Rudolf Illový
| Rudolf Illový | |
|---|---|
 Rudolf Illový, 1921 | |
| Narození | 20. prosince 1881 Zásmuky  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 16. ledna 1943 (ve věku 61 let) Terezín  Protektorát Čechy a Morava |
| Povolání | úředník, publicista |
| Národnost | židovská |
| Témata | poezie, žurnalistika, překlad, publicistika, sociální demokracie a literární historie |
| Manžel(ka) | Ludmila Illová-Mautnerová |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf Illový (20. prosince 1881 Zásmuky – 16. ledna 1943 Terezín)[1] byl český židovský úředník, publicista, básník a překladatel německé poezie, oběť holocaustu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině židovského obchodníka Leopolda Illového (1857) a jeho manželky Josefy, rozené Stasny. Měl bratry Oskara (1888–1942), Gustava (1891–1944) a sestru Ernestinu, provdanou Makovcovou.[p 1]
Studium na pražském reálném gymnáziu ukončil maturitou roku 1901. Poté byl zaměstnán jako bankovní úředník (v pražské eskomptní bance a v úvěrovém ústavu). Byl aktivním sociálním demokratem a přispíval do Práva lidu.[2]
Dne 28. července 1912 se v Praze oženil; manželka Ludmila (též psána Milena), rozená Mautnerová (1888–1944) byla novinářka, pracovnice v ženském hnutí, překladatelka z němčiny, angličtiny a italštiny (mezi jiným přeložila historický román Adalberta Stiftera Vítek – vydal A. Svěcený, 1926).
Vyvraždění rodiny[editovat | editovat zdroj]
Rodiče Rudolfa Illového zemřeli před příchodem nacistů k moci. Bratr Oskar Illový byl 9. ledna 1942 transportován do Rigy, kde zahynul. Rudolf Illový zemřel v Terezíně 16. ledna 1943 na zápal plic. Bratr Gustav Illový byl 28. září 1944 transportován z Terezína do Osvětimi, kde zahynul. Sestra Ernestina byla internována v Terezíně.[1] Manželka Ludmila byla transportována 19. 10. 1944 z Terezína do Osvětimi, kde zahynula.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Dílo Rudolfa Illového bylo ovlivněno jeho sociálním cítěním a sympatiemi k dělnické třídě. Víc než vlastní básnickou tvorbu, hodnocenou spíš jako sentimentální, bez původního stylu, oceňuje kritika jeho pořadatelskou práci na sbornících sociální poezie.[2]
Deníky a časopisy[editovat | editovat zdroj]
Rudolf Illový publikoval své básně časopisecky, např. v Besedách Času,[4] časopise Svět[5] a dalších. V letech 1901–1938 přispíval svými verši, překlady a úvodníky do Práva lidu.
Překlady[editovat | editovat zdroj]
Z němčiny překládal básně dělnických básníků, dále Heinricha Heineho a Richarda Dehmela (1863–1920). Z češtiny do němčiny přeložil Tyrolské elegie Karla Havlíčka Borovského.
- Poklad – Franz Gaudy; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 93. Praha: J. R. Vilímek, 1916
Vlastní díla[editovat | editovat zdroj]
- Květy odboje: verše – Praha: vlastním nákladem, 1903 a 1904
- Kročeje: verše – Praha: Otakar Janáček, 1908
- V koncertní síni – in: Besedy času č. 18, r. 1908, s. 141
- Mír duší – in: Svět 28. 3. 1918, s. 339
- Z rodinné historie – Praha, Kapper, 1930
Uspořádal[editovat | editovat zdroj]
- Výbor z české sociální poesie – Praha: Dělnická akademie, 1922
- Československá poesie sociální: antologie československých básní rázu sociálního – Praha: Antonín Svěcený, 1925[6]
- Pochodně I., Zápasy a touhy: výbor ze sociální poesie české i zahraničí, rozdělen podle témat a zaměřen pro recitaci – Praha: A. Svěcený, 1935
- Pochodně II., České balady sociální – Praha: A. Svěcený, 1937
- Sociální poesie česká a slovenská 1918–1948: antologie českých a slovenských básní rázu sociálního – doplnil a doslov napsal Karel Polák. Praha: Dělnické nakladatelství, 1948
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Též překladatelka, z němčiny přeložila historický román Roberta Hamerlinga Aspasia.Moravská zemská knihovna v Brně
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Illový Rudolf: Oznámení o úmrtí, ghetto Terezín | Databáze dokumentů | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2023-01-15]. Dostupné online.
- ↑ a b CINKOVÁ, Jarmila. Rudolf Illový. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 25–27.
- ↑ Ludmila Illová | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2023-01-15]. Dostupné online.
- ↑ Rudolf Illový: V koncertní síni. Besedy Času. 3. 5. 1908, s. 141. Dostupné online.
- ↑ Rudolf Illový: Mír duší. Svět. 28. 3. 1918, s. 339. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-01-15]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CINKOVÁ, Jarmila. Rudolf Illový. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 25–27.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Illový
Autor Rudolf Illový ve Wikizdrojích
