Rudý teror
Rudý teror byla v sovětském Rusku kampaň masového uvězňování a poprav vedená vládou bolševiků. Podle sovětské historiografie Rudý teror oficiálně vyhlásil dne 2. září 1918 Jakov Sverdlov, ukončen byl v říjnu 1918. Mnoho historiků, počínaje Sergejem Melgunovem, však tento pojem používá pro celé období Ruské občanské války, tedy 1918-22[1][2]. Masové represe byly vedeny bez soudních procesů tajnou policií Čeka[3], společně s elementy bolševické vojenské tajné služby GRU[4].
Záminek pro zahájení teroru bylo mnoho. Z nich například neúspěšný pokus Eserů o převrat, zajetí[zdroj?] vůdce Čeky Felixe Dzeržinského, zavraždění německého velvyslance Wilhelma von Mirbacha, smrt politiků V. Volodarského a Mojseje Urického atd. Poslední kapkou byl 30. srpen 1918, kdy se Eserka Fanny Kaplanová neúspěšně pokusila zabít Lenina. Přestože jeho zranění byla poměrně vážná, dokázal se Lenin zotavit (existují názory historiků, po sto letech, že šlo pouze o zinscenování atentátu, aby mohl být teror rozpoután). Fejga Chaim Kaplanová (rozená Roitenblat) byla 3. září 1918 zastřelena a Sverdlov s Dzeržinským vyhlásili o den dříve, kdy byla odsouzena k smrti, teror. Vyšetřováním byl pověřen vrah cara Mikuláše II. čekista Jakov Jurovskij.
Odhady počtu obětí jsou různé, nejvyšší odhadovaný počet je 1,7 miliónu lidí popravených komunisty během občanské války. Tento odhad je ale neobjektivní, neboť byl vydán bělogvardějskou komisí vedenou generálem Děnikinem (viz Masarykova slova: „Taktika připomínala Ivana Hrozného a znamenala tisíce a tisíce lidských životů, marně utracených“). Většina historiků ale hovoří v číslech mezi 60 000–200 000 popravenými.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red Terror na anglické Wikipedii.
- ↑ Sergei Petrovich Melgunov, The Red Terror in Russia, Hyperion Pr (1975), ISBN 0-88355-187-X See also: The Record of the Red Terror Archivováno 21. 12. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ Nicolas Werth, Karel Bartošek, Jean-Louis Panné, Jean-Louis Margolin, Andrzej Paczkowski, Stéphane Courtois, The Black Book of Communism: Crimes, Terror, Repression, Harvard University Press, 1999, hardcover, 858 pages, ISBN 0-674-07608-7
- ↑ Edvard Radzinsky Stalin: The First In-depth Biography Based on Explosive New Documents from Russia's Secret Archives, Anchor, (1997) ISBN 0-385-47954-9, pages 152-155
- ↑ Suvorov, Viktor, Inside Soviet Military Intelligence, New York: Macmillan (1984)
- ↑ Fanny Kaplanová: Revolucionářka spáchala v roce 1918 atentát na Lenina. Odpovědí byl rudý teror. Reflex [online]. 29. srpna 2018. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Nicolas Werth, Karel Bartosek, Jean-Louis Panne, Jean-Louis Margolin, Andrzej Paczkowski, Stephane Courtois, Black Book of Communism: Crimes, Terror, Repression, Harvard University Press, 1999, hardcover, 858 pages, ISBN 0-674-07608-7. Chapter 4: The Red Terror
- George Leggett, The Cheka: Lenin’s Political Police. Oxford University Press, 1987, ISBN 0-19-822862-7
- Melgounov, Sergey Petrovich (1925) The Red Terror in Russia. London & Toronto: J. M. Dent & Sons Ltd.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudý teror na Wikimedia Commons - Red Terror Spartacus Schoolnet collection of primary source extracts relating to the Red Terror
- Red Terror at Answers.com
- Terrorism or Communism book by Leon Trotsky on the use of Red Terror.
- Down with the Death Penalty! by Yuliy Osipovich Martov, June/July 1918
- The Record of the Red Terror Archivováno 21. 12. 2018 na Wayback Machine. by Sergei Melgunov
