Kronštadtské povstání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kronštadtské povstání
konflikt: Ruská občanská válka
Vojáci Rudé armády útočí na Kronštadt.
Vojáci Rudé armády útočí na Kronštadt.
trvání: březen 1921
místo: Kronštadt, Kotlin, Sovětské Rusko
casus belli: Represálie, hospodářská krize.
výsledek: Povstání potlačeno
Vítězství bolševiků
strany
• námořníci Baltického loďstva
• vojáci Rudé armády
• vzbouření civilisté
Red Army flag.svg Rudá armáda
velitelé
Stěpan Petričenko Michail Tuchačevskij

síla
1. střet: 11 000
2. střet: 17 961
1. střet: 10 073
2. střet: 25 000-30 000
ztráty
1 000 zabito v boji
1 000-2 167 popraveno
2. střet: 527-1 412 zabito

Kronštadtské povstání představovalo neúspěšnou vzpouru značné části sovětské Baltské flotily proti vládě bolševiků v březnu 1921. Centrem povstání se stala námořní základna a pevnost Kronštadt (30 kilometrů vzdálena od Petrohradu) ležící na ostrově Kotlin při břehu Finského zálivu, jejíž posádka předtím v mnoha případech podpořila revoluční snahy, včetně Říjnové revoluce, která v důsledku vynesla k moci bolševický režim.

Nástin událostí[editovat | editovat zdroj]

Rebelie byla výsledkem katastrofální hospodářské a politické situace Sovětského Ruska, které se ocitlo v krizi. V Petrohradu stoupala významně nespokojenost již v únoru 1921, poté co zde bylo uzavřeno několik továren a došlo k prodlení v zásobování obyvatelstva. Napětí se šířilo do okolí a nevyhnulo se ani Kronštadtu, kde mělo základnu na osmnáct tisíc vojáků a námořníků.

Samotné povstání de facto začalo 28. února 1921 poté, co na setkání námořníků a vojáků na palubě bitevní lodi Petropavlovsk došlo po návratu kronštadtské delegace ze stávkujícího Petrohradu k odhlasování Petropavlovské rezoluce, zahrnující řadu politických a ekonomických požadavků, které odmítaly legitimitu a autoritu bolševické vlády.

"Poté, co jsme vyslechli zprávu představitelů, vyslaných všeobecným setkáním lodních posádek do Petrohradu, aby prověřili tamější situaci, požadujeme:

1) Vzhledem ke skutečnosti, že současné sověty nevyjadřují vůli dělníků a rolníků, okamžitě uspořádat nové tajné volby se svobodou předvolební agitace pro všechny dělníky a rolníky.

2) Poskytnout svobodu slova a tisku dělníkům a rolníkům, anarchistům a levým socialistickým stranám.

3) Zajistit svobodu shromažďování pro odborové svazy a rolnické organizace.

4) Na datum ne pozdější než 10. března 1921 svolat nestranickou konferenci dělníků, rudoarmějců a námořníků Kronštadtu a petrohradské oblasti.

5) Osvobodit všechny socialistické politické vězně a stejně tak všechny dělníky, rolníky, vojáky a námořníky, uvězněné v souvislosti s dělnickými a rolnickými hnutími.

6) Zvolit komisi na přezkoumání případů těch, kteří jsou drženi ve vězeních a koncentračních táborech.

7) Zrušit všechna politická oddělení, neboť žádná strana by neměla mít zvláštní privilegia propagovat své myšlenky nebo dostávat za tímto účelem finanční podporu od státu. Místo nich by měly být ustaveny kulturně - vzdělávací komise, volené místně a financované státem.

8) Okamžitě odvolat všechny hlídkové oddíly.

9) Zrovnoprávnit potravinové příděly pro všechny pracující s výjimkou těch, kteří jsou zaměstnáni ve zdraví škodlivých provozech.

10) Zrušit komunistické bojové oddíly ve všech součástech armády stejně jako komunistické stráže, umístěné v továrnách a mlýnech. Pokud jsou podobné stráže nebo oddíly potřebné, vytvořit je v armádě z řadových vojáků a v továrnách a mlýnech se souhlasem pracujících.

11) Poskytnout rolníkům plnou svobodu jednání vzhledem k jejich půdě a rovněž právo chovat dobytek za podmínky, že rolník vystačí svými prostředky, tj. nebude využívat námezdní práci.

12) Přijmout naši rezoluci ve všech součástech armády stejně jako mezi našimi soudruhy vojenskými kadety.

13) Zveřejnit naše rezoluce v tisku.

14) Vytvořit nestranický kontrolní úřad.

15) Povolit svobodnou řemeslnou produkci za použití pouze vlastní práce.

PETRIČENKO, předseda setkání (bitevní) eskadry

PEREPELKIN, sekretář".[1]

Povstání bylo následně vedeno Prozatímním revolučním výborem, vytvořeným krátce poté. Vladimír Iljič Lenin toto povstání dehonestoval a označil ho za "bílé spiknutí". Ke krvavému potlačení povstání byly nasazeny elitní oddíly Rudé armády vedené Michailem Tuchačevským a celá operace uskutečněna mezi 16.18. březnem 1921.

Podle dobových sovětských dokumentů bylo za účast v povstání tvrdě perzekvováno mnoho účastníků. "Mimořádná trojka kronštadtského zvláštního oddělení a revoluční tribunál petrohradského vojenského okruhu odsoudily do léta roku 1921 k zastřelení 2103 osob, k různým trestům pak dalších 6459 osob."[2]

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Přes svůj neúspěch Kronštadtské povstání přispělo k přechodu od válečného komunismu k Nové ekonomické politice (NEP). Vládnoucí bolševické straně pak sloužila rebelie za záminku k potlačení zbytků politických stran a rozmetání tzv. dělnické opozice na X. sjezdu komunistické strany, který se konal paralelně s povstáním.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. AVRICH, Paul. Kronstadt 1921. Princeton: Princeton University Press, 1970. S. 73-74. Avrich cituje z následujících zdrojů: Pravda o Kronštadtě, 46-47. Berkman: The Kronstadt Rebellion, 9-11, přinášejících identickou transkripci.. 
  2. VEJMĚLKOVÁ, Barbora. Rok 1921 v Rusku - ohlas v soudobém československém tisku. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie, Brno, 2012, str. 16.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anon. Pravda o Kronštadtě. Očerk geroičeskoj borby kronštadtcev protiv diktatury kommunističeskoj partii, s kartoj Kronštadta, jego fortov i finskogo zaliva. Praha: Volja Rosiji, 1921 (sborník statí a dokumentů, sympatizující se vzbouřenci, publikovaný ruskými esery v emigraci, obsahující mj. kompletní faksimile Izvestije, vydávané Prozatímním revolučním výborem, Izvestija Vremennogo Revoljucionnogo Komiteta matrosov, krasnoarmejcev i rabočich goroda Kronštadta). Nepůjčitelný archivní exemplář v rámci Národního konzervačního fondu uchovává Národní knihovna ČR. Elektronická faksimile dostupná na archive.org zde.
  • AVRICH, Paul. Kronštadt 1921. Praha: Anarchistická knihovna FSA, 2001 (překlad orig. Paul Avrich, Kronstadt 1921. Princeton: Princeton University Press, 1970).
  • BERKMAN, Alexander. Kronstadt Rebellion. Berlín: Der Syndikalist, 1922. (Pohled na povstání z anarchistické perspektivy od osobního svědka událostí v Petrohradě. Elektronická faksimile dostupná na archive org. zde. Německé vydání od stejného nakladatele, vydané v Berlíně následujícího roku rovněž dostupné na archive org. zde.)
  • KOZLOV, V. P., KUDRAJVCEV, I. I. ad., eds. Kronštadtskaja tragedija 1921 goda: dokumenty v dvuch knigach. Moskva: ROSSPEN, 1999 (dvousvazková edice mnoha zachovaných dobových dokumentů nejrůznější provenience).
  • METTOVÁ, Ida. Kronštadtské povstání 1921. Praha: Anarchistická knihovna FSA, 1999. (Pohled na povstání z anarchistické perspektivy.)
  • MOYNAH, Brian. Rusko 20. století. Dějiny slovem i obrazem. Praha: Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0486-9. S. 320. 
  • PEČENKA, M.; LUŇÁK, P. Encyklopedie moderní historie. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-46-X. 
  • VEBER, Václav. Kronštadt 1921. Slovanský přehled. 1998, roč. 84, čís. 2, s. 225 - 231. 
  • VEJMĚLKOVÁ, Barbora. Rok 1921 v Rusku - ohlas v soudobém československém tisku. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie, Brno, 2012.
  • ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]