Rotunda svatého Martina (Vyšehrad)
Rotunda sv. Martina je nejstarší zachovaná stavba nacházející se v oblasti Vyšehradu a současně i nejstarší zachovaná rotunda na území hlavního města Prahy.
Historie
Byla postavena za krále Vratislava II. (panoval v letech 1061 až 1092), tedy v poslední třetině 11. století. Zřejmě sloužila jako farní kostel vyšehradského předhradí.
Po vítězství husitů nad císařem Zikmundem v roce 1420 byly všechny církevní stavby na Vyšehradě zbourány. Uchoval se jen kapitulní chrám sv. Petra a Pavla a tato rotunda.
V roce 1650 začal Ferdinand III. stavět vyšehradskou citadelu. Všechno obyvatelstvo bylo vystěhováno a rotunda sloužila jako prachárna, později jako skladiště.
Osudu zbourání těsně unikla ještě jednou a to v toce 1841, kdy měla ustoupit stavbě silnice z Nového Města na Pankrác. Velkou zásluhu o její uchování má hrabě Karel Chotek. Musela však být částečně přestavěna, aby vchod nezasahoval do silnice.
V roce 1845 rotundu zakoupila vyšehradská kapitula a nechala ji v letech 1878–80 obnovit podle návrhu architekta A. Bauma. Na jižní straně byl vytvořen novorománský portál podle motivů převzatých z Vyšehradského kodexu. Z téže inspirace vycházeli i Antonín König a Jan Heřman v nástěnné malbě Krista uvnitř rotundy. Novorománský oltář je ze sliveneckého mramoru a oltářní obraz vytvořil František Sequens.