Ronco sopra Ascona
| Ronco sopra Ascona | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°8′38″ s. š., 8°43′30″ v. d. |
| Nadmořská výška | 353 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Ticino |
| Okres | Locarno |
  Ronco sopra Ascona Ronco sopra Ascona, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 5,01 km² |
| Počet obyvatel | 587 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 117,2 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 6622 |
| Označení vozidel | TI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ronco sopra Ascona je obec ve švýcarském kantonu Ticino, okresu Locarno. Žije zde 587[1] obyvatel.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Obec Ronco leží mezi obcemi Ascona a Brissago na jedné straně a mezi jezerem Lago Maggiore (193 m n. m.) a masivem Corona di Pinz (nebo Corona dei Pinci; 1294 m n. m.) na straně druhé, ale zasahuje také kousek za hřeben do Centovalli. Nejvyšším bodem obce je s 1374 metry nad mořem horský hřeben u Alpe di Naccio, který již patří k Brissagu.
Centrum obce se nachází na skalní terase ve výšce asi 160 metrů nad jezerem. K obci patří také čtvrti Livurcio, Croasca, Corafora, Capella Gruppaldo a Fontana Martina a Porto Ronco v prudkých svazích na břehu jezera, z nichž některé postupně splynuly s historickým Nucleo (centrem obce).
Alpské osady Puran, Calzo, Cassina a Purèra se nacházejí v pohoří Monti di Ronco v nadmořské výšce 650 až 1150 metrů, těsně nad nimi se nachází masiv Monti di Schiavardo. Ty jsou dosažitelné pěšky nebo po klikaté silnici z Cappella Gruppaldo a nabízejí daleké výhledy na jezero Lago Maggiore a pohoří kantonu Ticino.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První zmínka o Roncu pochází z roku 1264 jako Roncho de Schona „Ronco, tedy vinice Ascony“.[2] V pozdním středověku tvořilo s Asconou sousedství s vlastními stanovami z roku 1369. V roce 1626 se stalo samostatnou farností a v roce 1641 se od sousedství oddělila farnost vesnice. Od pozdního středověku až do 19. století pracovaly generace obyvatel Ronca jako malíři iluzí, zejména ve Florencii, ale také ve Viterbu a Lucce, což je patrné i na výzdobě větších domů v samotném Roncu. V raném novověku se obyvatelé Ronca podíleli také na monopolu na nakládání zavazadel na celnicích ve Florencii a Livornu, o čemž dosud svědčí nápis na kapli v Gruppaldu.[2]
Z architektonického hlediska jsou jednotlivé epochy stále jasně rozpoznatelné. Kromě středověkých staveb a prvků svědčí o relativním bohatství, které může souviset s emigrací značné části tehdejšího obyvatelstva, také domy přestavěné nebo rekonstruované v 17. a 18. století, malby pokojů a fasád, žulové vstupní portály a ozdobné balkony s kovanými mřížemi.
Dnes je Ronco oblíbenou rekreační obcí i místem k bydlení a v souladu s tím se zde nachází vysoký počet druhých domů. Podle stavebních a bytových statistik činil tento podíl v roce 2020 75,5 %,[3] podle švýcarské legislativy proto již není povoleno stavět druhé domy.
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Název Ronco pochází ze středolatinského runchum „čerstvě vyčištěná půda, která má být rekultivována; vinice“, což se zase odvozuje od latinského runcāre „kopat, čistit, rekultivovat“.[4]
Umělecká vesnice[editovat | editovat zdroj]
Původní vinařská a dobytkářská obec se na počátku 20. století změnila v uměleckou vesnici. V Roncu dlouho působili malíř, grafik a spisovatel Richard Seewald (1889–1976), malíři Jan Schutter (1890–1956), Manfred Henninger (1894–1986), Erwin Schönmann (1906–1999), Willy Hug (1910–1996), Karl Gerber (1912–1974) a Rös Schutter-Peter (1920–2001), malíř Paul W. Loosli (1896–1962) a textilní výtvarník Rolf Lenne (1904–1986).
Vesnička Fontana Martina, která k Roncu patří, byla po určitou dobu malým venkovským a uměleckým družstvem poté, co tehdy zchátralou skupinu domů koupil v roce 1923 bernský tiskař Fritz Jordi (1885–1938) a spolu s všestranným umělcem Heinrichem Vogelerem a grafikem Clémentem Moreauem ji obnovil; častým návštěvníkem byl také Paul Klee (1879–1940). Ideálním cílem bylo založit umělecké centrum podobné Barkenhoffovu ve Worpswede a od října 1931 do listopadu 1932 vydávala skupina vlastní půlměsíčník s názvem Fontana Martina.
V Roncu se usadil také spisovatel Erich Maria Remarque (1898–1970) a jeho manželka, herečka Paulette Goddard (1910–1990), a spisovatelka Eveline Haslerová (* 1933). Šlechtitel citrusů Edwin Frey (1911–2000) pojmenoval jednu ze svých odrůd Corafora podle místa v Roncu.
Na počátku 20. století byl svah mezi Asconou a Roncem osídlen lidmi z bezprostředního i širšího okolí vysazenecké kolonie Monte Verità. Ronco je také dějištěm románu Benedikta od Gabriele Reuter (1923), v němž vystupuje „řada kýčovitých, nadšených milovníků přírody“.[5]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[2] | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1850 | 1900 | 1950 | 1980 | 2000 | 2010 | 2020 | |
| Počet obyvatel | 378 | 257 | 540 | 745 | 659 | 678 | 550 | |
Do 18. století žilo v Roncu asi 100 rodin, což odpovídá počtu 450 až 500 obyvatel. V roce 1869 žilo v obci 110 rodin, následně počet obyvatel klesal, takže v roce 1900 zde žilo pouze 257 lidí. Nového maxima dosáhlo Ronco v roce 1980, kdy zde žilo 745 obyvatel, od té doby počet obyvatel klesl pod 600. Podíl cizinců činil v roce 2006 167 osob.[6]
Jazyky[editovat | editovat zdroj]
V roce 2000 zde žilo 405 obyvatel s italským, 222 s německým, 8 s francouzským a 24 s jiným mateřským jazykem. V témže roce 12 % obyvatel hovořilo v každodenním životě pouze místním lombardským dialektem a 28 % obyvatel hovořilo jak dialektem, tak italsky. Podíl osob hovořících dialektem je tedy výrazně nižší než průměr v Ticinu (14 % výhradně dialektem, 40 % dialektem a italštinou).[6]
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Ronco obsluhují dvě autobusové linky společnosti Ferrovie autolinee regionali ticinesi (FART). Ty jej spojují s okresním městem Locarnem, Asconou a Brissagem.
Do přístaviště Porto Ronco zajíždí a od dubna do října jej obsluhuje společnost Società Navigazione del Lago di Lugano, která v roce 2018 nahradila italskou společnost Navigazione Laghi. Lodě jezdí na severovýchod směrem na Asconu a Locarno, na jihozápad směrem na Brissago a přes ostrovy Brissago.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Ronco sopra Ascona je rodištěm malíře Antonia Ciseriho (1821–1891), který se umělecky prosadil ve Florencii. V obci se zejména v první polovině 20. století usadila řada osobností působících v oblasti umění a kultury, viz výše. Max Emden (1874–1940), významný německý podnikatel a sběratel umění, který od roku 1927 vlastnil ostrovy Brissago, byl v Ronco sopra Ascona naturalizován v roce 1934.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ronco sopra Ascona na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11]
- ↑ a b c HUBER, Rodolfo. Ronco sopra Ascona [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2023-12-04 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Tessiner Zeitung. 2021-04-09, roč. 2021, s. 3. (německy)
- ↑ KRISTOL, Andres. Lexikon der schweizerischen Gemeindenamen. Frauenfeld/Lausanne: [s.n.], 2005. ISBN 2-601-03336-3. S. 755. (německy)
- ↑ LANDMANN, Robert. Ascona – Monte Verità. Auf der Suche nach dem Paradies. Frauenfeld: Huber, 2000. S. 75. (německy)
- ↑ a b Repertorio toponomastico ticinese. I nomi di luogo dei comune del Cantone Ticino. Bellinzona: Státní archiv kantonu Ticino, 2007. Kapitola Ronco sopra Ascona, s. 167–170. (italsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ronco sopra Ascona na Wikimedia Commons - (italsky) [1] – oficiální stránky
