Přeskočit na obsah

Losone

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Losone
Losone – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška238 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonTicino
OkresLocarno
Losone
Losone
Losone, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha9,26 km²
Počet obyvatel6 701 (2018)[1]
Hustota zalidnění723,7 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.losone.ch
PSČ6616
Označení vozidelTI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Losone je obec ve švýcarském kantonu Ticino, okresu Locarno. Žije zde přibližně 6 700[1] obyvatel.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Losone leží na březích řek Maggia a Melezza a sousedí s obcemi Ascona, Locarno, Terre di Pedemonte a Centovalli. Na rovině se obec skládá ze čtvrtí Al Ponte, Arbigo, Saleggi, San Giorgio, San Lorenzo, San Rocco, Trisnera a průmyslové oblasti Zandone. Nad centrem obce se nachází přírodní rezervace Parco del bosco di Maia, vesnice Arcegno, horské pastviny Monti di Losone a strmá zalesněná horská oblast pod vyhlídkou Corona dei Pinci ve výšce 1293 m n. m. V okolí obce se nachází několik památek, které se nacházejí v blízkosti městečka.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Letecký pohled (1953)

Archeologické nálezy ukazují, že oblast Losone byla osídlena již v neolitu, a pohřebiště z 1. až 4. století n. l. naznačují existenci starověké nekropole. Oblast byla osídlena také v době římské a v roce 1945 byl v Arcegnu nalezen hrob z tohoto období.

První zmínky o obci jsou de Loxono (1061, opis z roku 1402) a de Losono (1200).[2] Název místa pravděpodobně pochází z keltského *lausā „velký kámen, velká kamenná deska“, doplněného italicko-románskou příponou -ōne, což znamená „u velké kamenné desky“.[3] V roce 1274 se uvádí jako Borgo (vesnice). Losone mělo vlastní statut, který byl potvrzen ještě v roce 1734. Farní kostel San Lorenzo se před rokem 1580 oddělil od mateřského kostela San Vittore v Muraltu a v roce 1747 byl povýšen na kostel proboštský.[2]

Moderní rozvoj začal díky výstavbě mostu přes řeku Maggia (1815), silnic do Ascony a Golina (1824–1825) a přehrazení řeky Maggia (od roku 1890). Na počátku 20. století byl postaven kulturní dům a škola a došlo také ke scelování pozemků. V letech 1941–1947 byli v okrese Arbigo internováni polští a ukrajinští vojáci, kteří v této době vybudovali silnici z Arcegna do Golina. V letech 1949–1950 byl tento internační tábor přeměněn na kasárna, kde se do roku 1973 cvičili granátníci a poté do roku 2000 zdravotníci.[2]

V roce 1957 se v Losone usadila továrna na stroje Agie, která významně přispěla k vytvoření průmyslové zóny v blízkosti Zandone a v Saleggi. Po roce 1960 se Losone stále více rozvíjelo jako obytná obec. V letech 1940-1980 zaznamenalo Losone nejsilnější nárůst počtu obyvatel ze všech obcí v oblasti Sopraceneri. V roce 1976 bylo slavnostně otevřeno nové školní středisko a v roce 1982 domov důchodců.[2]

Vyšší nábřeží podél řek Maggia a Melezza se stala nezbytnou po povodni ze 7. srpna 1978, která zaplavila část Losone a průmyslovou oblast Zandone, vyžádala si pět obětí a způsobila značné škody. Jen strojírenská továrna Agie utrpěla škody v celkové výši 70 milionů švýcarských franků.[2]

Po letech příprav byl v roce 1998 losonským patriciátem za podpory místní samosprávy oficiálně založen a v roce 1999 slavnostně otevřen zalesněný přírodní park Parco del bosco di Maia nad obcí Losone. Zahrnuje skalní útvary, jako je Barbescio, zalesněné kopce, přírodní rybníky, tzv. bolle, a 8 kilometrů turistických stezek.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Římskokatolický kostel
Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok 1850 1900 1950 1970 1980 1990 2000 2010 2017 2020
Počet obyvatel 642 698 1437 3808 4911 5286 5907 6612 6622 6647

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Průmyslová zóna Zandone

Díky své rovinaté a centrální poloze je Losone domovem vinic, řady řemeslných podniků a podniků služeb a několika průmyslových podniků, z nichž většina se nachází ve čtvrtích Al Ponte a Zandone.

V roce 2015 byla v Saleggi otevřena podzemní teplárna s názvem Energia rinnovabile Losone (ERL), která má výkon 6 MW a zásobuje dálkovým teplem mnoho velkých budov v okolí, přičemž se topí převážně místním dřevem. Byla vybudována tříkilometrová podzemní síť kruhových potrubí, v nichž cirkuluje voda o teplotě 80 stupňů.

Losone je obsluhováno třemi autobusovými linkami provozovanými společností Ferrovie autolinee regionali ticinesi (FART). Linky spojují Losone s okresním městem Locarnem a dalšími okolními obcemi, jako je Ascona a Ronco sopra Ascona. Postbusová linka číslo 324 jezdí přes Losone, Golino a Intragna a obsluhuje celé údolí Onsernone.

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Losone je oblíbeným rekreačním střediskem s apartmánovými komplexy, četnými hotely, restauracemi a kempem. V roce 1999 bylo v Centovalli na Melezze naproti Terre di Pedemonte vybudováno golfové hřiště. V létě láká ke koupání také břeh řeky Maggia u Meriggia, v ticinském dialektu zvaném Merisch.

Podle stavebních a bytových statistik činil v roce 2014 podíl druhých domů, tedy převážně rekreačních nemovitostí, 23,5 %, což znamená, že výstavba dalších druhých domů již není podle švýcarské legislativy povolena.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Losone na německé Wikipedii.

  1. a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
  2. a b c d e f HUBER, Rodolfo. Losone [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2009-06-02 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (německy) 
  3. KRISTOL, Andres. Lexikon der schweizerischen Gemeindenamen. Frauenfeld/Lausanne: [s.n.], 2005. ISBN 2-601-03336-3. S. 543. (německy) 
  4. BUFFI, Roberto. Il Parco del bosco di Maia di Losone: natura forte nel Locarnese. Losoneè. Roč. 2018, čís. 9, s. 28–31. (italsky) 
  5. Gemeindeliste mit Zweitwohnungsanteil. [s.l.]: Bundesamt für Statistik BFS, 2015. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]