Robert Lamoureux

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Robert Lamoureux
Robert Lamoureux 1950.jpg
Narození 4. ledna 1920
Saint-Mandé
Úmrtí 29. října 2011 (ve věku 91 let)
Boulogne-Billancourt
Místo pohřbení Neauphle-le-Vieux
Povolání herec, filmový režisér, spisovatel, dramatik, scenárista, zpěvák a filmový herec
Ocenění důstojník Řádu čestné legie
Manžel(ka) Magali Vendeuil (1964–2009)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Lamoureux (4. ledna 1920, Saint-Mandé, Francie29. října 2011[1]) byl francouzský filmař a divadelník - herec, scenárista, textař, dramatik a režisér. Mezi jeho nejznámější filmové režijní práce patří filmová trilogie válečných parodií ze 70. let Kam se poděla sedmá rota? (1973), Návrat sedmé roty (1975) a Sedmá rota za úplňku (1977).

Svoji uměleckou kariéru zahájil jakožto klasický kabaretní herec i autor (textař a scenárista), kde patřil mezi největší hvězdy tzv. bulvárního divadla. Po prvních úspěších začal pravidelně vystupovat v rozhlase a nahrávat na gramofonové desky.

Jako filmový a televizní herec se ve francouzských filmech začal objevovat na počátku 50. let (snímek Král kamelotů z roku 1951) a filmovému a televiznímu herectví se pak věnoval až do poloviny 90. let.

Svoji první filmovou režii si vyzkoušel hned podvakrát roce 1960, nicméně v 60. letech a poté i od 80. let se už filmové práci dále systematicky příliš nevěnoval a svůj zájem zaměřil na divadlo, kde působil jako významný dramatik i herec.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Režie[editovat | editovat zdroj]

Autor[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

(původní názvy)

  • L'Amour foot
  • Le Charlatan
  • La Taupe
  • Diable d'homme
  • La Brune que voilà
  • Si je peux me permettre
  • La Soupière
  • Un rossignol chantait
  • Frédéric
  • Échec et meurtre
  • Le Tombeur (adaptace La Brune que voilà pro Michela Leeba)
  • Adélaïde 90

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Décès de Robert Lamoureux. Le Figaro [online]. 2011-10-29. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]