Relativistická filozofie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pavel Tesárek

Relativistická filozofie je principiální teorií[1][2] bytí, jejímž východiskem je originální paradigma bytí, ze kterého je prostřednictvím důsledné analýzy jevů uvědomovaného světa odhalována nejprve vzájemná vazba jevů (neexistence jevů jako jednotlivostí) a poté jejich podřízený vztah vůči poznávajícímu a prožívajícímu subjektu (neexistence jevů mimo vědomí).[3] Touto filozofií je prezentována komplementarita teoretické fyzikymetafyziky při zkoumání otázek gnozeologickýchontologických. V jejich rámci relativistická filozofie koresponduje se závěry jedné z interpretací kvantové mechaniky, podle níž pozorované není objektivně dané, děje se pouze v mysli.[4] Relativistická filozofie (z lat. relātiō[5], tj. vztah, odtud název filozofie) tvoří ucelený logický systém, který je obsahem knižních publikací, jejichž autorem je mystikfilozof Pavel Tesárek[6]. Základní principy relativistické filozofie užíval[7] ve své tvorbě i filozof Ladislav Klíma; filozof a biolog Zdeněk Neubauer tento způsob myšlení považoval[8] za velkou filozofii v nejsilnějším, nejvzácnějším slova smyslu, splňující nejvyšší nároky na podstatné a pravdivé myšlení.

Vztah k filozofickému relativismu[editovat | editovat zdroj]

Relativistickou filozofií se ve své tvorbě zabývá[9] i filozof a právník Karel Pexidr, a to zejména ve smyslu filozofického relativismu. Filozofický relativismus představuje filozofickou metodu, jak lze opustit materialistická myšlenková schémata substanciálního typu[10] – tato schémata činí závislými na vztazích, referenčním systémem tak je vztahová povaha jevů. Zatímco filozofický relativismus vede k odhalování spojitosti jevů tohoto světa (vztah mezi jevy navzájem), relativistická filozofie překonává filozofický relativismus nalezením vztahu, jenž svět překonává (vztah vědomí a světa).[11] Relativistická filozofie obdobným způsobem jako filozofický relativismus opouští materialistická myšlenková schémata substanciálního typu, avšak na rozdíl od něj nezůstává jen na této pozici, neboť zpochybňuje i substanciální předpoklad bytí – uvádí totiž zcela jinou možnost: ač se zdá, že já (vědomí) klade své vlastní bytí proti non já (svět), neznamená to nutně, že non já je čímsi odlišným od já.[12] Referenčním systémem, ke kterému je vše vztaženo, tak podle relativistické filozofie není vztahová povaha jevů, nýbrž vědomí samo. Zatímco filozofický relativismus popírá[13] možnost existence absolutna, relativistická filozofie odhaleným vztahem vědomí a světa odkrývá široké pole ontologických úvah o vztahu vědomí a absolutna.[14] Tyto úvahy korespondují s obsahem Klímovy filozofie, jež srovnáváním vědomí a snu[15] odhaluje základní paradigma bytí v podání relativistické filozofie. Klímou uváděný vztah vnějšího světa a duševních stavů[16] vede k ontologickému závěru relativistické filozofie, že jen filozofický duch, jemuž jsou myšlenky jeho úplnou a jedinou skutečností[17], je schopen poznání podstaty bytí.

Vztah ke kvantové fyzice[editovat | editovat zdroj]

Spolutvůrce kvantové mechaniky Werner Heisenberg zastával názor, že jednou ze sporných věcí při interpretaci kvantové mechaniky je otázka, jaký smysl (pokud vůbec nějaký) má pojem realita.[18] V souladu se závěry relativistické filozofie hraje podle Heisenberga pozorování rozhodující roli v procesu a skutečnost je různá vždy podle toho, zda ji pozorujeme, či nikoli.[19] Elementární částice, jež mají být podle klasické fyziky základem tohoto světa, nejsou skutečné, tvoří spíše svět tendencí či možností než svět věcí a skutečností.[20] V zájmu udržení objektivity světa nalezla kodaňská interpretace řešení v tvrzení, že pozorovaný svět se stává objektivním teprve v okamžiku pozorování.[21][22] Kvantový fyzik Fritjof Capra dospěl k závěru, že máme co do činění s podivným druhem fyzikální reality, něco mezi bytím a nebytím.[23] V relativistické filozofii pozbývají v souladu s těmito poznatky moderní fyziky svůj význam tradiční pojmy, jakými jsou prostor a čas, izolované objekty, příčina a následek. Koncepty této fyziky, kterou představují zejména teorie relativitykvantová fyzika, vykazují překvapující paralely s idejemi vyjádřenými filozofiemi Dálného východuhinduismu, buddhismutaoismu.[24] Moderní fyzika potvrdila jednu ze základních myšlenek východní mystiky a relativistické filozofie, že všechny pojmy, které používáme k popisu přírody, nejsou rysy samotné skutečnosti, nýbrž výtvory naší mysli.[25] Relativistická filozofie ve shodě s některými atomovými fyziky a východními mystiky překonává protiklad existence a neexistence, předmětem jejího zájmu je totiž skutečnost, která leží za hranicí existence a neexistence.[26]    

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TESÁREK, Pavel. Iluzorní svět. Praha: Malvern, 2020. ISBN 978-80-7530-257-1. S. 198–199. 
  2. Relativistická filozofie | O filozofii – číst knihu. relativistickafilozofie.cz [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  3. TESÁREK, Pavel. Všechno je jinak. Praha: Pragma, 2010. ISBN 978-80-7349-232-8. S. 195. 
  4. POLKINGHORNE, John. Kvantový svět. Praha: Aurora, 2000. ISBN 80-7299-017-9. S. 104. 
  5. relation - Wiktionary. en.wiktionary.org [online]. [cit. 2020-12-05]. Dostupné online. 
  6. Relativistická filozofie | O autorovi. www.relativistickafilozofie.cz [online]. [cit. 2020-12-05]. Dostupné online. 
  7. KLÍMA, Ladislav. Svět jako vědomí a nic. 3. vyd. Praha: Trigon, 1990. ISBN 80-900077-0-8. S. 23–62, 101. 
  8. Studie č. 92. www.scriptum.cz/soubory/scriptum/studie/studie_1984_092_ocr.pdf [online]. Křesťanská akademie v Římě – II/1984, s. 147 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  9. PEXIDR, Karel. Relativistická filosofie. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2016. ISBN 978-80-261-0613-5. S. 3–5. 
  10. Pexidr, s. 26.
  11. Tesárek (2020), s. 185.
  12. Tesárek (2020), s. 200.
  13. Pexidr, s. 143.
  14. Tesárek (2020), s. 218–223.
  15. Klíma, s. 62.
  16. Klíma, s. 23, 42.
  17. Klíma, s. 101.
  18. HEISENBERG, Werner. Fyzika a filosofie. Praha: Aurora, 2000. ISBN 80-85974-91-6. S. 14. 
  19. Heisenberg, s. 27.
  20. Heisenberg, s. 137.
  21. Polkinghorne, s. 105.
  22. Tesárek (2010), s. 99–100.
  23. CAPRA, Fritjof. Tao fyziky I : paralely mezi moderní fyzikou a východní mystikou. Praha: Maťa, DharmaGaia, 2003. ISBN 80-7287-066-1, ISBN 80-86685-10-1. S. 151. 
  24. Capra, s. 22–23.
  25. Capra, s.159.
  26. Capra, s. 152.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TESÁREK, Pavel. Všechno je jinak. Praha: Pragma, 2010.
  • TESÁREK, Pavel. Iluzorní svět. Praha: Malvern, 2020.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]