Přeskočit na obsah

Relativistická filozofie

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel Tesárek

Relativistická filozofie je principiální teorií[1][2] bytí, jejímž východiskem je originální paradigma bytí, ze kterého je prostřednictvím důsledné analýzy jevů uvědomovaného světa odhalována nejprve vzájemná vazba jevů (neexistence jevů jako jednotlivostí) a poté jejich podřízený vztah vůči poznávajícímu a prožívajícímu subjektu (neexistence jevů mimo vědomí).[3] Touto filozofií je prezentována komplementarita teoretické fyziky a metafyziky při zkoumání otázek gnozeologických i ontologických. V jejich rámci relativistická filozofie koresponduje se závěry jedné z interpretací kvantové mechaniky, podle níž pozorované není objektivně dané, děje se pouze v mysli.[4] Relativistická filozofie (z lat. relātiō[5], tj. vztah, odtud název filozofie) tvoří ucelený logický systém, který je obsahem knižních publikací, jejichž autorem je mystik a filozof Pavel Tesárek[6]. Základní principy relativistické filozofie užíval[7] ve své tvorbě i filozof Ladislav Klíma; filozof a biolog Zdeněk Neubauer tento způsob myšlení považoval[8] za velkou filozofii v nejsilnějším, nejvzácnějším slova smyslu, splňující nejvyšší nároky na podstatné a pravdivé myšlení.

Vztah k filozofickému relativismu

[editovat | editovat zdroj]

Relativistickou filozofií se ve své tvorbě zabývá[9] i filozof a právník Karel Pexidr, a to zejména ve smyslu filozofického relativismu. Filozofický relativismus představuje filozofickou metodu, jak lze opustit materialistická myšlenková schémata substanciálního typu[10] – tato schémata činí závislými na vztazích, referenčním systémem tak je vztahová povaha jevů. Zatímco filozofický relativismus vede k odhalování spojitosti jevů tohoto světa (vztah mezi jevy navzájem), relativistická filozofie překonává filozofický relativismus nalezením vztahu, jenž svět překonává (vztah vědomí a světa).[11] Relativistická filozofie obdobným způsobem jako filozofický relativismus opouští materialistická myšlenková schémata substanciálního typu, avšak na rozdíl od něj nezůstává jen na této pozici, neboť zpochybňuje i substanciální předpoklad bytí – uvádí totiž zcela jinou možnost: ač se zdá, že já (vědomí) klade své vlastní bytí proti non já (svět), neznamená to nutně, že non já je čímsi odlišným od já.[12] Referenčním systémem, ke kterému je vše vztaženo, tak podle relativistické filozofie není vztahová povaha jevů, nýbrž vědomí samo. Zatímco filozofický relativismus popírá[13] možnost existence absolutna, relativistická filozofie odhaleným vztahem vědomí a světa odkrývá široké pole ontologických úvah o vztahu vědomí a absolutna.[14] Tyto úvahy korespondují s obsahem Klímovy filozofie, jež srovnáváním vědomí a snu[15] odhaluje základní paradigma bytí v podání relativistické filozofie. Klímou uváděný vztah vnějšího světa a duševních stavů[16] vede k ontologickému závěru relativistické filozofie, že jen filozofický duch, jemuž jsou myšlenky jeho úplnou a jedinou skutečností[17], je schopen poznání podstaty bytí.

Vztah ke kvantové fyzice

[editovat | editovat zdroj]

Spolutvůrce kvantové mechaniky Werner Heisenberg zastával názor, že jednou ze sporných věcí při interpretaci kvantové mechaniky je otázka, jaký smysl (pokud vůbec nějaký) má pojem realita.[18] V souladu se závěry relativistické filozofie hraje podle Heisenberga pozorování rozhodující roli v procesu a skutečnost je různá vždy podle toho, zda ji pozorujeme, či nikoli.[19] Elementární částice, jež mají být podle klasické fyziky základem tohoto světa, nejsou skutečné, tvoří spíše svět tendencí či možností než svět věcí a skutečností.[20] V zájmu udržení objektivity světa nalezla kodaňská interpretace řešení v tvrzení, že pozorovaný svět se stává objektivním teprve v okamžiku pozorování.[21][22] Kvantový fyzik Fritjof Capra dospěl k závěru, že máme co do činění s podivným druhem fyzikální reality, něco mezi bytím a nebytím.[23] V relativistické filozofii pozbývají v souladu s těmito poznatky moderní fyziky svůj význam tradiční pojmy, jakými jsou prostor a čas, izolované objekty, příčina a následek. Koncepty této fyziky, kterou představují zejména teorie relativity a kvantová fyzika, vykazují překvapující paralely s idejemi vyjádřenými filozofiemi Dálného východu – hinduismu, buddhismu a taoismu.[24] Moderní fyzika potvrdila jednu ze základních myšlenek východní mystiky a relativistické filozofie, že všechny pojmy, které používáme k popisu přírody, nejsou rysy samotné skutečnosti, nýbrž výtvory naší mysli.[25] Relativistická filozofie ve shodě s některými atomovými fyziky a východními mystiky překonává protiklad existence a neexistence, předmětem jejího zájmu je totiž skutečnost, která leží za hranicí existence a neexistence.[26]    

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ TESÁREK, Pavel. Iluzorní svět. Praha: Malvern, 2020. ISBN 978-80-7530-257-1. S. 198–199. 
  2. ↑ Relativistická filozofie | O filozofii – číst knihu. relativistickafilozofie.cz [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ TESÁREK, Pavel. Všechno je jinak. Praha: Pragma, 2010. ISBN 978-80-7349-232-8. S. 195. 
  4. ↑ POLKINGHORNE, John. Kvantový svět. Praha: Aurora, 2000. ISBN 80-7299-017-9. S. 104. 
  5. ↑ relation - Wiktionary. en.wiktionary.org [online]. [cit. 2020-12-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ Relativistická filozofie | O autorovi. www.relativistickafilozofie.cz [online]. [cit. 2020-12-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ KLÍMA, Ladislav. Svět jako vědomí a nic. 3. vyd. Praha: Trigon, 1990. ISBN 80-900077-0-8. S. 23–62, 101. 
  8. ↑ Studie č. 92. www.scriptum.cz/soubory/scriptum/studie/studie_1984_092_ocr.pdf [online]. Křesťanská akademie v Římě – II/1984, s. 147 [cit. 2021-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-23. 
  9. ↑ PEXIDR, Karel. Relativistická filosofie. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2016. ISBN 978-80-261-0613-5. S. 3–5. 
  10. ↑ Pexidr, s. 26.
  11. ↑ Tesárek (2020), s. 185.
  12. ↑ Tesárek (2020), s. 200.
  13. ↑ Pexidr, s. 143.
  14. ↑ Tesárek (2020), s. 218–223.
  15. ↑ Klíma, s. 62.
  16. ↑ Klíma, s. 23, 42.
  17. ↑ Klíma, s. 101.
  18. ↑ HEISENBERG, Werner. Fyzika a filosofie. Praha: Aurora, 2000. ISBN 80-85974-91-6. S. 14. 
  19. ↑ Heisenberg, s. 27.
  20. ↑ Heisenberg, s. 137.
  21. ↑ Polkinghorne, s. 105.
  22. ↑ Tesárek (2010), s. 99–100.
  23. ↑ CAPRA, Fritjof. Tao fyziky I : paralely mezi moderní fyzikou a východní mystikou. Praha: Maťa, DharmaGaia, 2003. ISBN 80-7287-066-1, ISBN 80-86685-10-1. S. 151. 
  24. ↑ Capra, s. 22–23.
  25. ↑ Capra, s.159.
  26. ↑ Capra, s. 152.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • TESÁREK, Pavel. Všechno je jinak. Praha: Pragma, 2010.
  • TESÁREK, Pavel. Iluzorní svět. Praha: Malvern, 2020.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Relativistická_filozofie&oldid=24701282“